NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 1

Čís. 97.

Zákon o statkových úřednících. — Ustanovení § 11 zák. ze dne 13. ledna 1914 č. 9 ř. z. platí i pro případ povolání hospodářského úředníka k vykonávání služby vojenské v čas války. Platnost tu nevylučuje zejména druhý odstavec téhož §.
(Rozh. ze dne 26. března 1919, Rv I 155/19.)
A, jenž sloužil, jako hospodářský příručí s nárokem na měsíční služné, volný byt a bezplatnou stravu u nájemce velkostatku B, zaměstnávajícího mimo něj jen ještě jednoho hospodářského úředníka, a jenž na základ povolávacího rozkazu nastoupil dne 1. prosince 1917 vojenskou službu válečnou, aniž by byl býval vypovězen z posavadního služebního poměru, žaloval svého zaměstnavatele na zaplacení, pokud se týče náhradu všech služebních požitků, které mu dle smlouvy příslušely, za dobu od 1. prosince 1917 do 31. května 1918. — Prvý soud (krajský soud v Mostě) zjistil, že žalovaný přijal po odchodu žalobcovu náhradou za něho, do svých služeb ihned jiného hospodářského adjunkta, kterému platil mimo jinak stejné naturální požitky, v době od 1. prosince 1917 do 15. ledna 1918 o 10 K měsíčně menší služné nežli žalobci, později však stejné, a přisoudil proto žalobci, zamítnuv jinak žalobu, dle 2. a 3. věty § 11 zák. o statk. úř. plné služební požitky jen za půl, měsíce a mimo to 15 K jako diferenci mezi jeho a služným jeho zástupce za dobu od 1. prosince 1917 do 15. ledna 1918. Požadavek žalobcův, který, odkazuje к tomu, že byl povolán k službě vojenské v čas války a že tu tędy platí předpis druhého odstavce § 11 zák. o statk. úř., se domáhal na základě něho plných služebních požitků i za dobu od 15. prosince 1917 do 31. května 1918, prohlásil za bez- důvodný, poněvač tu předpis tento místa nemá, nýbrž ustanovení 2. a 3. věty § 11, která opravňují zaměstnavatele, nemajícího v provozovacím odvětví, kterému zaneprázdněný zaměstnanec náleží, kromě něho více než dva úředníky k tomu, by mu zřídil zástupce, a která stanoví, že náklady tohoto zastupování nese zaměstnanec, kterého něco zašlo, avšak teprve od patnáctého dne překážky a jen do výše požitku, které mu náležejí za čás této překážky. Byl proto žalovaný od 15. dne po tom, co žalobce nastoupil službu vojenskou, oprávněn, přesunouti na něj náklad spojený s jeho zastoupením ve službě. Druhý odstavec § 11 chce pouze vyjádřiti, že v případě, byl-li zaměstnanec povolán k vojenské službě v čas války, může služební poměr zrušen býti zaměstnavatelem toliko výpovědí danou na dobu šesti měsíců, tedy bez ohledu na to, jak dlouho trval poměr služební, na nejvyšší výměru výpovědní lhůty § 19. — Odvolací soud (vrchní zemský soud v Praze) potvrdil tento rozsudek z těchto důvodů: V § 11 zák. ze dne 13. ledna 1914 č. 9 ř. z. o statkových úřednících upraveny jsou, pokud jde o vojenskou povinnost zaměstnancovu, tyto případy: a) povolání zaměstnance k vykonání presenční služební povinnosti na zákonně stanovenou jednoroční nebo delší dobu, b) povolání zaměstnance k splnění jiných vojenských povinností jeho aa) v čas války, bb) mimo čas války. Dle 1. odstavce § 11 jest předčasné propuštění ve smyslu § 29 č. 5 přípustno v případě a), nepřípustno však v případech b), a to v případech bb) i aa). V případech b) může dle 2. odstavce § 18 služební poměr zrušen býti výpovědí; ustanovení §§ 18 odst. 2 až 23 platí v této příčině v případech aa) toliko s omezením 2. odstavce § 11, v případech bb) naproti tomu bez tohoto omezení. Jestliže však v případech b) výpověď nebyla dána, sluší použíti ustanovení 2. a 3. věty prvého odstavce § 11 a to, poněvač 1. odstavec § 11 nečiní rozdílu mezi případy aa) a bb), v obou těchto případech, tudiž i v čas války. Tomuto výkladu nasvědčuje též § 12, upravující podobné případy, a připouštějící pro tyto případy ustanovení § 11 o zastoupení. Vždyť počáteční slova prvého odstavce § 11 »Povolání zaměstnance ke splnění jeho vojenské povinnosti« týkají se podle svého jasného znění nejen vojenské povinnosti v míru, jak odvolatel se domnívá, nýbrž povinnosti vojenské vůbec; první odstavec § 11 nehledí na případy, v nichž poměr služební byl vypovězen, naproti čemuž 2. odstavec tohoto § 11 vztahuje se na výpověď, týká se však toliko případu aa) a nikoliv též případu bb).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalobcovu.
Důvody:
Nesprávné právní posouzení věci shledává dovolatel v tom, že odvolací soud ustanovení prvního odstavce § 11 zák. ze dne 13. ledna 1914 č. 9 ř. z. vykládá v ten smysl, že mají platnost i na případ povolání hospodářského úředníka k službě vojenské za doby války, kdežto dovoláte! snaží se dolíčiti, že odstavec druhý téhož § platnost těchto ustanovení pro případ válečný vylučuje. Dovolací soud přidává se ve směru tom k právnímu názoru druhé stolice, odpovídajícímu stavu věci a zákonu, k němuž dovolatele, zejména pokud se týče. odůvodnění soudu odvolacího, poukazuje а k čemuž jen tolik shledává připomenouti, že všeobecné znění počátečních slov prvního odstavce shora citovaného §: »Povolání zaměstnance ku splnění jeho povinnosti vojenské« zřejmě nasvědčuje tomu, že další ustanovení téhož odstavce vztahují se na veškeré případy takovéhoto povolání, vyjímajíc případ specielně tam vyloučený, totiž povolání zaměstnance k vykonání presenční služební povinnosti; že tudiž mají platnost zejména, i když zaměstnanec byl povolán ke konání služby vojenské ve válce, na čemž ničeho nemění okolnost, že druhý odstavec téhož § obsahuje pro tento poslednější případ ustanovení ve prospěch zaměstnanců, jež s ustanovením odstavce prvního věcně ani slovně nesouvisí.

Citace:

č. 97. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 207-209.