NPD documents search: Boh. adm., 19 (1937)

Č. 14023.

Školství: * Na učitelstvo církevních škol obecných a občanských na Slovensku byly podle § 1 odst. 2 a § 33 zákona učitelského č. 104/1926 Sb. vztaženy předpisy zákona č. 457/1919 Sb. o připočtení válečných let do doby rozhodné pro výměru odpočivných požitků.
(Nález ze 16. prosince 1937 č. 6456/35-4.) Věc: Emilie N. v Bratislavě proti rozh. referátu min. škol. a nár. osvěty v Bratislavě z 28. srpna 1935 o zápočtu válečných půlletí pro výměru výslužného.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje.
Důvody: K žádosti z 18. srpna 1934 za poukaz vyššího výslužného na základě služby 30 roků a 8 měsíců byla st-lka, definitivní učitelka na římsko-katolické ludové škole v Handlové, dekretem žal. úřadu z 25. dubna 1935 na základě lékařského vysvědčení podle bodu 2 § 2 zák. čl. XLIII:1891 dána do dočasné výslužby a vyměřeny jí vzhledem k započitatelné služební době 28 roků 9 měsíců (počítané podle odst. 1 § 33 učit. zákona od 1. září 1906 do 31. května 1935), zaokrouhleně 29 roků, odpočivné požitky v částce 21571 Kč 20 h, t. j. 85,6% pensijní základny 25200 Kč.
Podáním z 26. května 1935 poukazovala st-lka na to, že při stanovení pensijní základny nebyl vzat zřetel na 5 vál. půlletí ve smyslu § 1 odst. 2 zákona č. 457/1919 Sb., a dokládala dekretem z 28. května 1931, že již tehdy byla jí doba ta uznána, ježto jí byla stanovena služební doba 21 roku 10 měsíců. Žádala proto, aby jí doba ta byla započítána také do pensijního základu.
Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad uvedené žádosti s tím, že výhoda podle zákona č. 457/1919 Sb. o započítání válečných půlletí pro výměru výslužného se na nestátní učitele nevztahuje.
Stížnost zastává stanovisko opačné. Při tom stížnost, poukazujíc ještě na pravoplatný výměr žal. úřadu z 28. května 1931, dovozuje, že byly-li st-lce aktivní služební požitky upraveny podle zákona učitelského č. 104/1926 Sb., má podle § 1 odst. 2 tohoto zákona nárok, aby její odpočivné požitky byly jí ustáleny v té míře, v jaké příslušejí učitelským osobám působícím na státních školách. —
K uvedené námitce bylo uvážiti v prvé řadě, že předpisy upravující služební a platové poměry, jakož i odpočivné a zaopatřovací požitky osob učitelských obsahují také ustanovení o zápočtu let služebních. Tak tomu jest i v zákoně č. 104/1926 Sb. upravujícím platové a služební poměry učitelstva škol národních. Paragraf 1 odst. 2 cit. zákona však stanoví, že poměry učitelstva ostatních veřejných škol národních (t. j. jiných než v § 1 odst. 1 uvedených), tedy i škol církevních na Slovensku a v Podkarpatské Rusi budou upraveny obdobně zvláštním zákonem, do jehož vydání platí však i pro učitelstvo těchto škol platová ustanovení tohoto zákona (t. j. 104/1926 Sb.) a dosavadní služební předpisy. Jsou proto i učitelé církevních škol účastni platových výhod (jimiž se rozumí i požitky odpočivné, jak nss vyslovil v nálezu Boh. A 8813/1930), jež cit. zákon poskytl učitelům na školách státních, a dlužno proto při posuzování jejich platových nároků říditi se předpisy tohoto zákona. Bylo proto především zkoumati, připouští-li tento zákon, aby i za jeho účinnosti mohl se učitel školy státní dovolávati ve věci zápočtu válečných půlletí pro nárok na výslužné a jeho výměru zákona č. 457/1919 Sb. Ježto se v daném případě jedná o zápočet let pro výměru výslužného, nepřichází tu v úvahu § 23 zákona č. 104/1926 Sb., jednající o započtení pro postup do vyšších požitků (scil. aktivních), nýbrž § 33 cit. zákona obsažený v oddíle jednajícím o odpočivných a zaopatřovacích požitcích. Podle tohoto předpisu (srov. odst. 1) započítává se pro nárok na výslužné a jeho výměru nepřerušená služba učitelská, konaná po dosažení kvalifikace pro zatímní ustanovení, a dále jiná doba, která je podle platných předpisů pro nárok na výslužné nebo jeho výměru započitatelmá. Z tohoto ustanovení přichází v daném případě v úvahu druhá část této věty, jednající o »jiné době« pro nárok na výměru výslužného započitatelné. Zákon zde nemá bližších předpisů o tom, co dlužno rozuměti »jinou dobou« pro nárok na výměru výslužného započitatelnou, a odkazuje pouze na »platné předpisy«, t. j. počítá zásadně s tím, že předpisy ty zůstávají v platnosti. U takových předpisů pak může zrušovací klausule § 46 cit. zákona býti vzata v úvahu toliko potud, pokud předpisy ty ve svých podrobnostech by měly nějaká ustanovení, jež by snad obsahem zákona č. 104/1926 Sb. byla nějakým způsobem dotčena.
Takovým »jiným předpisem« jest i ustanovení zákona č. 457/1919 Sb., pokud tento v § 1 odst. 2 připouští u státních zaměstnanců připočítání válečných půlletí též k celkové služební době pro výměru pensijních požitků směrodatné. (Ustanovení odst. 1, jednající o zápočtu do postupu platového, časového a pro dosažení starobního přídavku, zůstává mimo úvahu soudu). Poněvadž pak podle § 5 cit. zákona platí ustanovení §§ 1 až 4 téhož zákona obdobně (tedy na př. i v otázce, od kdy musil býti učitel v aktivní službě, aby nárok měl) i pro státní osoby učitelské, může státní osoba učitelská již v důsledku ustanovení § 5 zákona č. 457/1919 Sb. domáhati se připočtu válečných pololetí k celkové služební době pro výměru výslužného, a to i za účinnosti učit. zákona č. 104/1926 Sb., který tento předmět odchylně neupravuje, ba odkazuje co do jeho úpravy na předpisy dosud platné.
Může-li však státní osoba učitelská za účinnosti učitelského zákona vznésti nárok toho druhu vůči státu, pak může — jak shora již dolíčeno — i učitel veřejné školy církevní na Slovensku na základě § 1 odst. 2 učit. zákona opírati svůj tvrzený nárok na zápočet válečných půlletí pro nárok na výměru výslužného o zákon č. 457/1919 Sb. Na tom zatím nic nemění ani ustanovení § 6 zákona č. 167/1924 Sb., podle něhož až do konečného rozvrhu majetku krajinských pensijních a zaopatřovacích ústavů převzala státní pokladna s výhradou regresu náklad na pensijní a zaopatřovací požitky učitelů církevních a obecních (§ 1 cit. zákona) ludových a občanských škol v rozsahu, ve kterém mají nárok na zmíněné požitky z uvedených pensijních ústavů. Neboť nárok ten doznal svého dalšího rozřešení právě ustanovením § 1 věty 2. odst. 2 zákona č. 104/1926 Sb. A jediné otázka nároku je v daném případě na sporu, jestliže žal. úřad vyslovil, že výhoda podle zákona č. 457/1919 Sb. o započítání válečných půlletí pro výměru výslužného se nevztahuje na nestátní učitele. Bylo-li však dolíčeno, že zmíněná výhoda platí i pro učitelstvo veřejných škol církevních na Slovensku, je již tím dána nezákonnost stanoviska žal. úřadu. To samo pak odůvodňuje zrušení nař. rozhodnutí pro nezákonnost, aniž soud za této situace potřeboval ještě zkoumati, zda a pokud s hlediska cit. ustanovení § 6 zákona č. 167/1924 Sb. může přijíti v úvahu předpis § 46 učit. zákona vzhledem k ustanovení § 45 cit. zákona, jednajícímu o tom, kdo nese náklady vzniklé prováděním učitelského zákona. Na sporu bylo totiž pouze, zda má st-lka vůbec nárok, nikoli však vůči komu.

Citace:

Č. 14023. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 1154-1157.