Čís. 14948.
Nárok okresní nemocenské pojišťovny na náhradu podle § 20 zák. čís. 221/24 Sb. z. a n. nepožívá přednostního pořadí podle § 173 uvedeného zákona.
(Rozh. ze dne 13. února 1936, R I 89/36.) Nižší soudy nepřiznaly přihlášenému nároku okresní nemocenské pojišťovny na náhradu podle § 20 zákona ze dne 9. října 1924, čís. 221 Sb. z. a n. o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří ve znění zákona ze dne 8. listopadu 1928 čís. 184 Sb. z. a n., pokud se týče vládních nařízení čís. 112/34 a čís. 143/34 Sb. z. a n. (vyhláška ministra sociální péče ze dne 25. července 1934 čís. 189 Sb. z. a n.) výsadní pořadí při rozvrhu nejvyššího podání, docíleného za nemovitost dlužníků.
Nejvyšší soud nevyhověl do volacímu rekursu.
Důvody:
Nárok na náhradu podle § 20 zák. o soc. poj. není pojistným, v širším slova smyslu a proto nepřísluší mu přednostní zástavní právo po rozumu § 173 cit. zák. O pojistném a jeho příslušenství pojednává první oddíl čtvrté části uvedeného zákona (§§ 157 až 177), jenž v §§ 168 až 173 upravuje zvláštní záruky za pojistné, k nimž náleží podle § 173 i přednostní právo v řízení exekučním, konkursním a vyrovnávacím v rozsahu a za podmínek přednostního práva nedoplatků daní a dávek veřejných, kdežto § 175 obsahuje předpisy o vymáhání pojistného. Nárok na náhradu podle § 20 cit. zák. jest však nárokem povahy od vlastního pojistného odlišné. Zaměstnavatele, jenž pojištěnce nepřihlásil buď vůbec nebo jej přihlásil po uplynutí předepsané lhůty teprve, když nastal pojistný případ, stíhá nejen povinnost podle odst. 1 § 20, zaplatiti pojišťovně peníz, rovnající se dlužnému pojistnému i s úroky z prodlení, pokud nejsou promlčeny, nýbrž i další povinnost upravená v odst. 2 § 20, nahraditi pojišťovně náklad za dávky, jež pojišťovna učinila podle ustanovení zákona nebo stanov, pokud se týče nahraditi rozdíl mezi dávkami placenými pojišťovnou podle skutečné mzdy a dávkami, jež by pojištěnci příslušely podle mzdy přihlášené, přihlásil-li zaměstnavatel nižší mzdu nebo neoznámil-li jejího zvýšení. Náhrada podle odst. 2 § 20 se vymáhá stejně jako pojistné. Tím poukazuje však zákon pouze na ustanovení § 175, nikoliv též na § 173, neboť v § 20 mění ani sebemenší zmínky o použití předpisů o zárukách za pojistné. Rovněž neobsahují ustanovení §§ 157 až 173 nic, což by opravňovalo závěr, že by v § 173 stanovené přednostní právo příslušelo i jiným pohledávkám okresních nemocenských pojišťoven. Výjimečné ustanovení § 173 nelze extensivně vykládali a rozšířiti na jiné případy. Nerozhodné jest také, že nárok na náhradu podle § 20 cit. zák. jest příjmovým zdrojem, jenž umožňuje řádné hospodaření nemocenských pojišťoven, a že jde o ekvivalent za to, aby pojišťovny mohly dostáli svým závazkům.