Čís. 7837.

Novela o právu manželském (zákon ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n.).
Při rozluce podle § 17 zák. dlužno prostě převzíti výrok o vině na rozvodu do výroku o rozluce a nelze k výroku o tom nic přičiňovati.
(Rozh. ze dne 2. března 1928, R II 64/28).
Oba nižší soudy povolily rozluku manželství podle § 17 rozl. zák. s tím, že se manželství rozlučuje »z viny obou stran stejným dílem«.
Nejvyšší soud k dovolacímu rekursu změnil usnesení nižších soudů v ten rozum, že se manželství stran rozlučuje z jich obapolné viny.
a to:
s poukazem na předpisy § 17 zák. rozl., jehož všecky podmínky tu dle obsahu spisů a zvláště rozsudků o rozvodu sporného manželství jsou, takže rozluku povoliti bylo, jenž však nařizuje, že se výrok o vině má z rozsudku prostě převzíti, takže dodatek, který první stolice k výroku o vině, že manželství se rozvádí z viny obou stran, přičinila a druhá potvrdila, že totiž vina ta stíhá obě strany »stejným dílem«, tomuto předpisu odporuje a bylo ho proto vymítiti.

Citace:

č. 11267. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 996-998.