Čís. 15185.
Podmínkou nároku na ochranu podle § 11, odst. 3 zák. proti nek. soutěži jest, že z použití příznačné podnikového zařízení může vzejiti záměna ve styku zákaznickém.

(Rozh. ze dne 8. května 1936, Rv I 1003/35.)
Žalovaná používá k označování svého zboží, a to elektrických, zejména radiových přístrojů a součástek, značky »L . . . a« a nabízí zboží pod touto značkou v inserátech některých časopisů. Žalobkyně tvrdí, že označení »L ... a« bylo pro ni zapsáno u Obchodní a živnostenské komory v Praze jako ochranná známka pro ovocné konservy, cukrovinky a čokoládu dne 31. května 1921 a dne 17. března 1931 byla známka obnovena na dalších 10 let a dne 10. července 1930 byla rozšířena též na poživatiny a tuky všeho druhu. Táž ochranná známka byla zapsána mezinárodně u Mezinárodního úřadu pro ochranu živnostenského vlastnictví v Bernu dne 21. října 1925 pro stejné druhy zboží. Po dlouhou řadu let, a to nejméně po dobu zápisu uvedené ochranné známky, užívá prý žalobkyně této známky k označování zboží pocházejícího z jejího podniku, a to v takové míře, že známka ta platí za příznačnou jak v kruzích zákaznických, tak u překupníků a konsumentů přo její podnik. Používáním značky »L... a«, takto příznačné a platící v kruzích zákaznických za zvláštní zevnější zařízení podniku žalobkyně, dopouští se žalovaná nekalé soutěže, a to nejen jednáním proti dobrým mravům soutěže vůbec podle § 1 zák. proti nekalé soutěži z 19. července 1927 čís. 111 Sb. z. a n., nýbrž též zejména zneužíváním podnikových značek a zevnějších zařízení podniku podle § 11, odst. 3 cit. zákona. Domáhá se proto žalobou výroku, že žalovaná jest povinna zdržeti se dalšího užívání značky »L... a« pro označování svého zboží a dalšího nabízení zboží svého pod označením' značkou »L ... a«, odstraniti značku »L ... a« se všech předimětů, které uvádí do prodeje a odstraniti všechny letáky, prospekty, ceníky a vůbec tiskopisy, v nichž zboží nabízené jest označeno značkou »L ... a«, pokud může jimi nakládali. Prvý soud žalobu zamítl. Odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Nejde o poznačení podniku, které by bylo lze klásti na roven jménu nebo firmě a jež by spadalo pod § 11, odst. 1 zákona proti nekalé soutěži, nýbrž jenom o poznačeni zboži žalobkynina, které se pro ono zboži mezi zákaznictvem vžilo a které má žalobkyně dokonce pro ovocné konservy, cukrovinky a čokoládu známkově chráněno. Žaloba se neopírá o známkové právo, nýbrž je vybudována na předpisech § 11, odst. 3 a podpůrně také na předpise § 1 zákona proti nekalé soutěži. Není o tom pochyby, že takové mezi zákaznictvem vžité poznačení zboží značkou »L ... a« je zařízením podniku, které má také majetkovou hodnotu, a to ve smyslu § 11, odst. 3 cit. zák. a poživá ochrany tam stanovené. Takový nárok na ochranu podle § 11, odst. 3 cit. zák. a se zřetelem k předpisu § 15, odst. 2 cit. zák. bylo by žalobkyní přiznati proti kterémukoli podnikateli, jenž by použil pro svůj závod jejího příznačného podnikového zařízeni (označení zboží), kdyby žalobkyně tím byla bezprostředně dotčena, jestliže by z toho mohla vzejiti ve styku zákaznickém záměna. Tato podmínka však v souzeném případě podle přednesených skutkových okolností nebyla splněna a nebyla splněna ani podmínka ochrany podle § 1 zákona proti nekalé soutěži, pokud toto ustanovení zákona má na mysli jenom taková jednání, která jsou způsobilá poškoditi soutěžitele a mohou tedy míti zřejmě za následek hmotnou újmu žalobcovu. V tomto směru není rozdílu mezí případy odst. 1 § 11 proti nekalé soutěži, který má chrániti podnikové nebo závodové jméno, a u něhož již v zaměnitelnosti, kterou jest posuzovati podle konkrétních okolností toho kterého případu, jest respektován také moment škodlivosti, a mezi případy odst. 3, kde jde o ochranu podnikových zařízení a kde jest použiti oněch ustanovení z odstavce prvního. Jako není absolutní povahy ono právo na jméno obchodní nebo závodové (viz také čl. 20 obch. zák.), nýbrž sahá jenom do té míry, pokud poměry konkrétního případu toho k praktickému účelu vyžadují, tak nelze absolutní ochrany přiznati ani takovému podnikovému zařízení, takovému označení zboží. Jak daleko smí taková ochrana sahati, aby nevedla k nežádoucím chikanám, dlužno posouditi v každém jednotlivém případě podle jeho okolností a praktická potřeba musí zde býti vodítkem i hranicí. Rozhodnutí čís. 13522 Sb. n. s., jehož se dovolávala žalobkyně v odvolání, buduje podle skutkového zjištění procesního soudu na docela jiném podkladě; v onom případu šlo sice o dva technicky různé výrobky, ale přece jenom na obou stranách šlo o podniky potud podobné, že by se žalobkyně podle posudku znalců mohla zaříditi také na výrobu pouzder k ložiskům, a oba podniky náležely ke strojnímu průmyslu, třebaže pracovaly v různých oborech. Tam ovšem nebylo výlučně rozhodné, že šlo o různé výrobky, protože tam podle poměrů byl podklad pro případnou domněnku, že ten nebo onen podnik svůj provoz v tom nebo onom směru změnil. Tak tomu není v souzeném případě. Tu jde netoliko o docela různé zboží, u něhož je záměna co do poznačení docela vyloučena, nýbrž u obou sporných stran jde také o zcela různé obory hospodářské činnosti, takže k domněnkám, s nimiž operuje žalobkyně, není v souzeném případě podkladu. Na oněch domněnkách je vybudován také předpoklad, že by žalobkyni mohla vzejíti hmotná újma. Že by se rozšířením značek na jiné druhy výrobků zdiskreditovalo anebo znehodnotilo její označení, nemá rovněž podkladu ve skutkovém zjištění. Za obecně platný axiom nelze to uznati, když podle poměrů může postačiti ochrana značky jenom pro určitý druh zboží (a dále nesahá ani ochrana podle známkového práva) a když dlužno přiznati, že v hospodářském provozu skutečně užívají téže značky různí podnikatelé pro různé druhy zboží, aniž dochází proto ke kolisím a stížnostem. Pro soudy rozhodné jsou při aplikaci práva vždy zvláštní poměry toho kterého případu.
Citace:
Čís. 15185. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 536-538.