Čís. 11086.

Je-li předmětem rozepře jen udělení přivolení vlastníka hypotéky podíle § 45 III. dílčí novely, neřídí se hodnota předmětu rozepře § 57 j. n., nýbrž žalobcovým oceněním.
(Rozh. ze dne 16. října 1931, R I 825/31.)
Firma K. postoupila žalobcově pohledávce 32.000 Kč přednost před svou knihovní pohledávkou, zajištěnou na nemovitosti žalované. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na žalované svolení k postoupení přednosti a, oceniv žalobní nárok na 5.000 Kč, zadal žalobu na okresním soudě. K námitce věcné nepříslušnosti soud prvé stolice žalobu odmítl. Rekursní soud námitku zamítl. Důvody: Soud prvé stolice vyhověl námitce věcné nepříslušnosti, maje za to, že jde o rozepři mající za předmět jen zajištění pohledávky nebo zástavní právo a že jest proto pro ocenění předmětu rozepře rozhodná výše pohledávky 32.000 Kč. Rekursu jest přiznali oprávnění. Podle obsahu žaloby a žalobní žádosti nejde o zajištění pohledávky, ježto pohledávka 32.000 Kč jest již zajištěna, nejde ani o zástavní právo, jež má býti pro ni zřízeno, nýbrž jde o přechod zástavního práva vtěleného již pro.firmu K. na žalobce, tudíž o převod knihovně zajištěné pohledávky s firmy K. na žalobce a předmětem sporu jest, by žalovaná jako vlastnice zavazené nemovitosti dala svolení ku převodu. Nelze tu tedy použiti § 57 j. n., nýbrž § 56, druhý odstavec, j. n. Vzhledem k tomu, že žalobce ocenil předmět sporu na 5.000 Kč, jest příslušný prvý soud (§ 49, prvý odstavec, j. n.).
Nejvyšši soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Podle § 45 třetí dílčí novely jest v případě, že ustupující právo jest právem zástavním, ku postoupení přednosti vkladem nebo záznamem zapotřebí kromě přivolení ustupujícího a předstupujícího oprávněného i přivolení vlastníka. Jest to důsledek ustanovení § 469 obč. zák. v úpravě § 33 třetí dílčí novely, že, pokud dluh z veřejné knihy není vymazán, může vlastník statku za podmínek tam uvedených převésti zástavní právo na novou pohledávku, nepřevyšující zástavní pohledávku již zapsanou. Jen udělení tohoto přivolení jest předmětem sporu, nikoli zajištění pohledávky nebo zástavní právo, najmě ani podpisem prohlášení ze dne 12. prosince 1930 v opisu předloženého nemá žalovaná potvrdili nic jiného, než že se knihovní jednání tam naznačená pokud se týče postupy přednosti tam uvedené dějí za jejího souhlasu. Žalobkyně nežádá podpis dluhopisu opatřeného doložkou, podle níž žalovaná svoluje, by bylo na její nemovitosti vloženo zástavní právo pro pohledávku žalobkyně, jak tomu bylo v případě zdejšího rozhodnutí uveřejněného ve sb. n. s. pod čís. 8590, a dovolací rekurentka se proto neprávem odvolává na toto rozhodnutí.

Citace:

Čís. 11086. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 334-335.