NPD documents search: Váž. civ., 1 (1919)

Č. 12008.

Obecní dávky: I. Provozování filmu, prohlášeného za kulturně-výchovný, je osvobozeno od dávky ze zábav, třebas je promítán činitelem jiným než školami, úřady nebo podniky vědeckými a uměleckými a třebas se při tom vybírá vstupné. — II. Zruší-li úřad v postupu instanci platební rozkaz, vydaný obcí na dávku ze zábav, není obec, vracejíc zaplacenou dávku, povinna zaplatiti straně »zákonný úrok«.
(Nález ze dne 5. září 1935 č. 17238/35.)
Prejudikatura: ad I. Boh. A 2874/23, 3943/24; ad II. srov. Boh. A 2649/23, 7104/28.
Věc: Město P. proti okresnímu úřadu v Děčíně o dávku ze zábav.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím bylo uloženo vrátiti i zákonné úroky ze zaplacené dávky, zrušuje se pro nezákonnost, jinak se stížnost zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Platebním rozkazem z 29. října 1932 vyměřil starosta města P. tělocvičné jednotě »Sokol« v P. dávku ze zábav za promítáni zvukového filmu »Vězeň na Bezdězk v »Elbhofkino« v P. Okr. úřad v Děčíně k odvolání tělocvičné jednoty »Sokol« platební rozkaz v postupu instančním nař. výměrem zrušil z důvodů obsažených ve výnosu zem. úřadu v Praze ze 13. března 1933, jímž byla vyřízena dozorčí stížnost obce z 3. listopadu 1932, a uložil obci, aby zaplacenou částku i se zákonnými úroky vrátila.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Žal. úřad, ztotožniv se s důvody cit. výnosu zem. úřadu, založil rozhodnutí své na právním názoru, že osvobození filmu, prohlášeného za kulturně-výchovný, od dávky ze zábav jest přiznati nejen filmům, které jsou pořádány subjekty v § 3 odst. 1 č. 1 prav. demonstrativně vypočtenými a zvlášť charakterisovanými, nýbrž i filmům pořádaným subjekty jinými, jen když mají alespoň některý ze znaků subjektů demonstrativním výpočtem naznačených, tudíž i činiteli kulturně prospěšnými, dobročinnými a pod.
I stížnost uznává, že výpočet pořadatelů v § 3 odst. 1 č. 1 prav. není taxativní a že ani přednášky atd., pořádané jinými faktory nežli úřady, školami, vědeckými a uměleckými podniky, dávce nepodléhají, avšak jen tehdy, mají-li tyto podniky ráz podniků uvedených v cit. předpisu. Tento ráz nelze však podle stížnosti přiznati spolku »Sokol«, neboť tento spolek sleduje cíle, jichž ráz nelze klásti na roven oněm účelům, které podle pravidel zakládají osvobození od dávky, a to tím méně, když spolek vybírá ze sporného filmu stejné vstupné jako z filmů jiných.
Otázkou, které podniky jsou osvobozeny od dávky ze zábav, zabýval se nss v nál. Boh. A 2874/23 a 3943/24 a dospěl tam k závěru, že předpis § 3 odst. 1 č. 1 prav. nevypočítává taxativně pořadatele podniků dávce nepodléhajících, nýbrž slovy »atd.« jasně naznačuje, že i podniky pořádané jinými činiteli než úřady, školami a podniky vědeckými a uměleckými, dávce nepodléhají, jen vyhovuje-li ten který jednotlivý podnik zásadně podmínce, že slouží výhradně účelům vědeckým, vzdělávacím nebo vyučovacím. Záleží tedy jediné na rázu produkce, nikoliv na vlastnosti podnikatele.
V nál. Boh. A 2874/23 vyslovil pak nss, že okolnost, že se z nějakého podniku, který má jinak vlastnosti shora uvedené, požaduje vstupné, resp. že se podnikem takovým sledují účely výdělečné, není na překážku osvobození od dávky, a posléze projevil v nál. Boh. A 10102/32 názor, že za platnosti pravidel vl. nař. č. 143/22 Sb. ve znění vl. nař. č. 15/28 Sb. jest filmy, prohlášené censurou za kulturně-výchovné, vždycky pokládati za podnik ve smyslu § 3 odst. 1 č. 1 prav. osvobozený od dávky. Nss trvá i tu na těchto právních názorech.
Podle toho jest okolnost, jaké cíle sleduje celkově tělocvičná jednota »Sokol«, jakož i okolnost, že vybírala při promítání filmu »Vězeň na Bezdězi« stejné vstupné jako při filmech jiných, pro daný spor právně bezvýznamná. Ježto pak není sporu o tom, že film ten byl prohlášen censurou za kulturně-výchovný, jest podle toho, co uvedeno, zrušení platebního rozkazu v souhlasu se zákonem.
Stížnost konečně namítá, že žal. úřad neprávem uložil obci, aby vrátila zaplacenou dávku se zákonnými úroky. Stížnosti bylo tu dáti za pravdu, ježto povinnost platiti úroky při platbách z titulů veřejnoprávních není nic samozřejmého, nýbrž nastává jen tehdy, je-li tak pro ten který obor práva veřejného výslovně předepsáno (viz Boh. A 2649/23, 7104/28 a j.). Pro obor dávky ze zábav takového předpisu není. Bylo proto nař. rozhodnutí, pokud bylo jím uloženo vrátiti i zákonné úroky ze zaplacené dávky, zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 12008. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 156-158.