Čís. 15667.


Není nezákoností, zřídil-li pozůstalostní soud společného správce pozůstalosti, jestliže přihlášení dědici, jimž byla správa pozůstalosti svěřena, nemohli se dohodnouti o způsobu správy.

(Rozh. ze dne 10. prosince 1936, R I 1178/36.)
Poněvadž se přihlášení dědici nemohli dohodnouti o způsobu správy pozůstalosti, ustanovil jim pozůstalostní soud společného správce pozůstalosti, zprostil k žádosti části dědiců dosavadní společné správce pozůstalosti Josefa a Julii S-ovy a nevyhověl žádosti většiny dědiců, by jako jediný společný správce byl nadále ponechán v této funkci Josef S. Rekursní soud potvrdil toto usnesení prvého soudu s dodatkem, že ustanovil nového společného správce pozůstalosti jen na dobu, dokud se dědici opět nedohodnou o správě pozůstalosti. Důvody: Soud pozůstalostní nezbavil dědice Josefa S-u správy pozůstalosti s pozůstalou manželkou Julií S-ovou pro jejich nezpůsobilost, nýbrž proto, že mezi nimi jsou rozpory, neboť dovolávají se stále pomoci soudu. Takový stav nemůže prospívati správě pozůstalostního obchodního podniku. Pozůstalostní soud má dbáti, aby správa pozůstalosti netrpěla tím, že se dědicové nemohou ve správě dohodnouti, a má v takovém případě rozhodnouti tak, jak to vyžadují zájmy pozůstalosti a v důsledku toho — jak soud pozůstalostní učinil— podle obdoby § 836 ob. zák. obč. — i ustanaviti správce pozůstalosti, ovšem jen na dobu, dokud se dědicové o její správě zase nedohodnou (Sb. n. s. čís. 10209).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekurs se opírá o rekursní důvod nezákonnosti. Ve smyslu § 46 (2) zákona čís. 100/31 v doslovu čl. V čís. 1 zák. čís. 251/34 Sb. z. a n. jest však nezákonné jen takové opatření nebo usnesení, které se příčí jasnému a nepochybnému znění nebo smyslu zákona, jehož bylo nebo mělo býti na případ užito. Než právní názor rekursním soudem vyslovený neodporuje zjevně zákonu nebo jeho smyslu (srov. rozhodnutí čís. 10209 Sb. n. s.).
Citace:
Čís. 15667.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1170-1171.