NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 2

Čís. 14317.

Podle § 350 ex. ř. může věřitel, jemuž přísluší vykonatelná pohledávka peněžitá, již na základě exekučního titulu vyslovujícího přípustnost exekuce na nemovitost povinného vésti na tuto nemovitost, i když na ni není ještě vloženo pro povinného právo vlastnické, exekuci vnuceným zřízením práva zástavního a za tím účelem, prokáže-li nabytí práva vlastnického způsobem vyhovujícím § 87 knih. zák., domáhati se knihovního vkladu jak tohoto práva ve prospěch povinného, tak i práva zástavního pro svou vykonatelnou pohledávku.
(Rozh. ze dne 17. dubna 1935, R I 1698/34.)
Exekuční soud povolil k návrhu vymáhající věřitelky Boženy V-ové proti povinnému Janu V-ovi exekuci vkladem vlastnického práva podle § 350 ex. ř. pro povinného na nemovitosti zapsané ve vl. čís. ... kat. území P., jakož i vklad pokud se týče záznam zástavního práva na tyto nemovitosti pro pohledávku vymáhající věřitelky. Rekursní soud změnil usnesení prvého soudu a exekuční návrh zamítl: Důvody: Exekuce podle ustanovení § 350 ex. ř. stanovena jest k vydobytí nároku, který směřuje k tomu, aby pro vymáhajícího věřitele bylo zřízeno nějaké knihovní právo nebo aby na něho bylo převedeno nebo aby knihovní právo pro dlužníka váznoucí bylo ve prospěch vymáhajícího věřitele obmezeno neb zrušeno. Musí tedy exekuční titul zníti také v tomto smyslu, po případě musí zníti tak, aby z něho bylo patrno, že vymáhajícímu věřiteli určité právo přísluší a že dlužník jest povinen to uznati, a předpokladem jest, že právo exekučním titulem věřiteli přiznané vyžaduje knihovního zápisu. Jedině za těchto podmínek může vymáhající věřitel, splní-li ostatní podmínky předepsané § 350 odst. 2 ex. ř., žádati proti dlužníku za knihovní zápis, kterého je potřebí k uskutečnění jeho nároku vyžadujícího knihovního vkladu. Ustanovení tato však nelze rozšiřovati na případy, kde exekuční titul nezní na vydobytí nároku s počátku popsaného, nýbrž na peněžité plnění, a vymáhající věřitel chce vésti exekuci pro tuto svoji pohledávku peněžitou na nemovitost dlužníkovu, jež proň není dosud v knihách zapsána. Plyne to jasně ze znění odst. 1 § 350 ex. ř. a dále i z toho, že ustanovení § 350 ex. ř. zařaděno je v oddíle jednajícím o exekuci pro jiné nároky než peněžité (aby bylo něco vykonáno nebo opomenuto), a nelze proto ustanovení ta rozšiřovati na nároky peněžité.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Jde o otázku, může-li podle § 350 ex. ř. věřitel, jemuž přísluší vykonatelná pohledávka peněžitá, již na základě exekučního titulu, který vyslovuje přípustnost exekuce na nemovitosti povinného, vésti na nemovitosti tyto, na které není ještě vloženo pro povinného právo vlastnické, exekuci knihovními zápisy a tedy i nuceným zřízením práva zástavního a za tím účelem, prokáže-li nabytí práva vlastnického způsobem vyhovujícím § 87 knih. zák., domáhati se jednak knihovního vkladu tohoto práva ve prospěch povinného a na základě tohoto pak zápisu práva zástavního pro svou vykonatelnou pohledávku. Rekursní soud pokládá výklad ustanovení § 350 ex. ř. v tomto smyslu za nepřípustný vzhledem k znění zákona a jeho zařádění. Avšak tomuto výkladu nelze přisvědčiti. Jde tu o další vývoj zásady vyslovené v § 22 knih. zák., sledující účel, aby byla zesílena právní ochrana vymáhajícího věřitele, bez újmy povinného, exekuce pak urychlena a její. útraty byly sníženy. Vymáhající věřitel žádá v první řadě, aby byl zapsán povinný za vlastníka nemovitosti jemu přiřknuté, a k tomu připojuje žádost o vklad práva zástavního na onu nemovitost. Proto jest slova »podle exekučního titulu« (§ 350 odst. 3 ex. ř.) vykládat! tak, že i věřitel, jemuž přísluší vykonatelná peněžitá pohledávka, může přímo vésti exekuci shora uvedenou, když ovšem prokázal nabytí práva vlastnického povinným (srov. rozh. 13922 sb. n. s.). To se stalo v tomto případě předložením doplikátu pravoplatné odevzdací listiny, čímž splněny byly podmínky §§ 74 a 75 III dílčí novely, §§ 174 a 177 nesp. pat.

Citace:

Čís. 14317. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 350-351.