Authors:
= Boh. adm., 7 (1925), sv. 2
PDF

Č. 5196.


Vyvlastnění: * Ustanovení odst. 5. § 3 zák. o stav. ruchu č. 35/1923, že nelze vyvlastniti nemovitosti, o kterých vlastník prokáže, že jich nevyhnutelně potřebuje pro svou vlastní živnost, hospodářství, dům a domácnost, nelze použíti, jde-li o vyvlastnění pro stavbu budov určených pro veřejnou potřebu, u ústavů léčebných také pro hospodářství a zahrady jejich.
(Nález ze dne 10. prosince 1925 č. 23738.)
Věc: Anna S. v P. (adv. Dr. Ant. Pijáček z Prahy) proti zemské správě politické v Praze (za zúč. spolek »Humanita« adv. Dr. Rud. Rabl z Prahy) o vyvlastnění pozemku.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím stanovena byla náhrada za vyvlastněný pozemek, zrušuje se pro vady řízení; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Spolek »Humatita« pro péči o zdraví dělnictva v Praze žádal podáním z 8. listopadu 1923 u politické expositury v Jílovém o vyvlastnění parcely č. kat v P., patřící st-lce, pro zřízení zahrady, cest, hospodářství, pro postavení budov s dílnami, kde by byla prováděna léčba prací, a mimo to k postavení mrtvolný a infekčního pavilonu.
Výnosem z 27. listopadu 1923 vyhověla uvedená expositura žádosti a vydala vyvlastňovací nález. Odvolání st-lky zamítla zsp v Praze výnosem z 31. prosince 1923 a potvrdila vyvlastňovací nález až na menší změnu.
Rozhodnutí to bylo nss-em nálezem z 25. října 1924 č. 18184 pro vady řízení zrušeno, poněvadž nebyl v řízení předložen řádný situační plán ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 35/1923. V základě tohoto nálezu zrušila zsp výnosem z 28. listopadu 1924 uvedený vyvlastňovací nález politické expositury.
Když pak spolek »Humanita« předložil dne 8. listopadu 1924 stavební plány s příslušným situačním plánkem a po místním šetření, provedeném dne 17. prosince 1924, vydala politická expositura v Jílovém dne 23. prosince 1924 ve smyslu zákona č. 35/1923, prodlouženého zákonem č. 58/1924, nový nález, kterým byla uvedená parcela až na pruh v šířu 15 m kolem budov st-lky vyvlastněna k dříve naznačeným účelům a náhrada určena částkou 3000 K za 1 korec. Odvolání st-lky bylo nař. rozhodnutím zamítnuto. — — — — —
Lichou jest námitka stížnosti, že vyvlastnění nemohlo býti vysloveno, ježto st-lka potřebuje prý vyvlastněného pozemku nutně pro své hospodářství.
Žal. úřad neuznal tuto námitku vznesenou již v odvolání, důvodnou, poněvadž na daný případ nelze použíti ustanovení odst. 5 § 3 zákona. Učinil tak právem, neboť podle cit. ustanovení zákona vylučuje nutná potřeba vlastníka požadovaného pozemku vyvlastnění, jen když jde o vyvlastnění pro stavbu obytných domů, hospodářských budov neb provozoven a pro komunikace k nim nutné. Neuvádí-li zákon na tomto místě také ostatní kategorie staveb, pro něž je expropriace podle § 2 odst. 1, přípustná, t. j. budovy určené pro veřejnou potřebu, ústavy léčebné i s hospodářstvím a zahradami a komunikacemi, pak je zřejmo, že podle úmyslu zákonodárce soukromé vlastnictví má býti v případě nutné potřeby vlastníka zachováno jen tehdy, když jde o účely soukromé, kdežto vlastník musí ustoupiti, i když požadovaný pozemek nutně potřebuje pro sebe, jedná-li se o zmíněný účel veřejný. Ježto stížnost nepopírá, že v daném případě jde o vyvlastnění pro veř. účely, jichž se zmíněné ustanovení odst. 5 § 3 zákona netýká, bylo právem vysloveno, že vyvlastnění nelze odvrátiti tím, že snad vlastník potřebuje požadovaného pozemku nutně pro své hospodářství. — — — —
Citace:
Č. 5196. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 656-658.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).