NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

č. 3809.

Závodní výbory: * Vysazení z práce člena závodního výboru bez nároku na mzdu jest klásti na roveň propuštění jeho z práce; následkem toho smí vysazení takové býti provedeno jen se souhlasem rozhodčí komise dle § 22 zák. o závodních výborech.
(Nález ze dne 24. června 1924 č. 11 500.) Věc: Dělnický závodní výbor Poldiny huti na Kladně (adv. Dr. Frant. Polák z Prahy) proti rozhodčí komisi dle zákona o závodních výborech v Kladně o vysazení z práce člena závodního výboru.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Dělnický závodní výbor Poldiny Huti na Kladně oznámil rozhodčí komisi dle zák. o záv. výborech v Kladně, že jeho člen Jan T., jenž v záv. výborech zastupuje zaměstnance z oddělení »elektriky« a »kladivárny«, byl na neurčitou dobu vysazen z práce, čím mu bylo zabráněno v jeho činnosti jako člena záv. výboru, a žádal, aby postup správy závodu byl prohlášen za nezákonný, ježto vysazení z práce jmenovaného dělníka stalo se bez souhlasu rozhodčí komise. Při ústním líčení před rozhodčí komisí domáhal se záv. výbor kromě toho ještě, aby správa závodu byla také uznána povinnou nahraditi jmenovanému jeho členu ušlý výdělek za dobu tří dnů, po kterou trvalo jeho vysazení z práce, v částce 86 K.
Rozhodčí komise nař. nálezem zamítla návrh závodního výboru na základě úvahy, že vysazení z práce není totožné s propuštěním (výpovědí), poněvadž pracovní poměr vysazením z práce se nezrušuje, nýbrž vysazený dělník jest jaksi jen na dovolené a má kdykoliv možnost do závodu přijíti, po obnovení práce se pozeptati, a zůstává pojištěn pro případ nemoci i úrazu, při čemž ovšem pojištění samo po dobu vysazení ponecháno jest na vůli zaměstnavatele. Dělníku z práce vysazenému neodpírají se ani jiné výhody v závodě, jako návštěva koupelny atd., mimo to vysazení z práce oznamuje se nemocenské pokladně jinými lístky než propuštění z práce. — — — —
O nároku na náhradu ušlého výdělku za 3 dny per 86 K odmítla rozhodčí komise rozhodovati, poněvadž jest rázu čistě soukromoprávního a rozhodování o něm vymyká se příslušnosti rozhodčí komise.
O stížnosti záv. výboru do tohoto rozhodnutí uvážil nss takto:
Záv. výbor domáhal se ve správním řízení toho, aby bylo uznáno
1) že vysazením člena záv. výboru Jana T. z práce porušen byl zák. o záv. výborech, a
2) že zaměstnavatelka je povinna nahraditi mu ušlý výdělek za dobu tří dnů.
Požadavek sub 2 uvedený odmítla komise pro vlastní svoji nepříslušnost. Stížnost proti tomuto výroku jejímu žádných námitek neformuluje, a netřeba proto touto části nař. rozhodnutí dále se zabývati.
V příčině požadavku sub 1) uvedeného jest na sporu otázka, zda v daném případě jest »vysazení« z práce člena záv. výboru Jana T. klásti na roveň »propuštění« jeho z práce dle § 22, odst. 2 zák. o záv. výborech a zda sluší požadovati pro ně souhlasu rozhodčí komise.
K zodpovědění této otázky lze dospěti jen výkladem § 22 zák. o záv. výborech. Předpis ten poskytuje členům záv. výboru ochranu proti propuštění jich z práce, jež děje-li se bez souhlasu rozhodčí komise, sluší dle zákona samého považovati za nepřípustné omezování činnosti záv. výboru. Mluvě o propuštění má zákon na mysli volný projev zaměstnavatelů směřující k rozvázání pracov. poměru se členem záv. výboru. Poněvadž jest nerozhodné, užívá-li se k označení takového projevu vůle zaměstnavatelovy výrazu »propuštění« z práce, či výrazu jiného, ku př. vysazení z práce, a ježto právně záleží toliko na tom, jaké právní účinky zaměstnavatel chtěl projevem své vůle docíliti, dlužno uvážiti, k jakým účinkům směřovalo t. zv. »vysazení« z práce jmenovaného člena záv. výboru.
V daném případě, je nesporno, že jmenovaný zaměstnanec po svém vysazení z práce neměl míti dle vůle zaměstnavatele žádného nároku na mzdu, tedy ani ne nároku na mzdu dle § 1155 o. z. o. (III. novely) resp. dle zák. z 21. prosince 1921 č. 497 Sb. Nárok na mzdu jest však tak nezbytnou pojmovou náležitostí poměru pracovního, že bez něho není poměru pracovního. Prohlásil-li tedy zaměstnavatel, že zaměstnance z práce vysazuje, dal tím na jevo, že pracovní poměr zaměstnancův má býti rozvázán, což však je rovno propuštění, takže vyloučení jeho »vysazením« z práce směřuje v podstatě k týmž účinkům, jaké má pro dělníka propuštění z práce, k rozvázání pracovního poměru. Sluší tudíž k takovému vysazení požadovati souhlasu rozhodčí komise stejně jak pro propuštění z práce.
Odepřela-li rozhodčí komise uznati v daném případě potřebu tohoto souhlasu přes to, že jmenovaný funkcionář záv. výboru byl vysazen beze všech nároků na mzdu, jest rozhodnutí její nezákonné, a bylo je zrušiti dle § 7 zák. o ss, aniž bylo dále třeba ještě zabývati se otázkou, zda vysazení uvedeného zaměstnance z práce bylo nezákonné také proto, že se jím bránilo tomuto zaměstnanci ve výkonu jeho činnosti jako člena záv. výboru proti ustanovení věty prvé odst. 2 § 22 zák. o záv. výborech.

Citace:

č. 3809. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 205-207.