Authors:
= Váž. civ., 4 (1922)
PDF

Čís. 1516.


Vyrovnávací řízení (cís. nařízení ze dne 10. prosince 1914, čís. 337 ř. zák.).
K rekursu do schválení narovnání oprávněn jest i věřitel, jenž své pohledávky nepřihlásil.
(Rozh. ze dne 28. února 1922, R I 214/22) Do usnesení vyrovnávacího soudu, jímž bylo vyrovnání potvrzeno, vznesl stížnost věřitel, jenž své pohledávky k vyrovnávacímu řízení nepřihlásil. Rekursní soud vyhověl částečně stížnosti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu vyrovnávacího dlužníka a uvedl v otázce, o niž tu jde,
v důvodech:
Mylným jest názor, že firma G. nebyla legitimována k rekursu do usnesení krajského soudu, stvrzujícího narovnání. § 53 odstavec prvý vyrovn. řádu, jehož se stěžovatel dovolává, předpokládá, že vyrovnání bylo právoplatně schváleno, a stanoví účinky z toho vyplývající pro všecky věřitele, nelze jím však doplniti předpis § 52 téhož nař. § 4 odstavec šestý, předpisující vyzvání, by věřitelé přihlásili pohledávky do určité lhůty, nemá ustanovení o následcích toho, když věřitelé vyzvání takového neposlechnou. Lze proto § 52 vykládati pouze v tom smyslu, že právo rekursu do potvrzení náleží každému účastněnému, jenž pro schválení výslovně nehlasoval. Účastněným je každý věřitel, poněvadž účinky vyrovnání dle § 53 odstavec prvý vyrovn. ř. se ho týkají, bez ohledu na to, zda, přihlásiv svou pohledávku a dostaviv se k roku, účastnil se jednání i činně. Byl proto rekursní soud oprávněn, by podle rekursu podaného firmou, jež je nepopřeno věřitelkou, změnil usnesení krajského soudu, zastaviv vyrovnací řízení dle § 56 odstavec prvý ř. vyr., ke kterémuž předpisu bylo přihlédnouti z moci úřední.
Citace:
č. 1516. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 198-199.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).