NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Č. 6946.

Pozemková reforma. — Administrativní řízení. — Řízení před nss-em: Prohlášení stpú-u, jež mají za účel převedení vypovězených nemovitostí do držby státu, jsou především projevy, učiněnými jménem státu jako strany a jen výjimečně také řešením otázky, o níž přísluší stpú-u rozhodovati jako úřadu judikujícímu.
(Nález ze dne 6. prosince 1927 č. 25799).
Věc: Antonín a Kitty A. v J. (adv. Dr. Jos. Holubek z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze (sen. pres. v. v. Rud. Vyšín) stran převzetí zabraných nemovitostí.
Výrok: Stížnost se jednak zamítá jako bezdůvodná, jednak se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Nař. výměrem vyrozuměl stpú st-le, že po uplynutí výpovědní lhůty provede dne 26. října 1926 faktické převzetí nemovitostí velkostatku J., a vyzval st-le, aby zástupci stpú-u dali k disposici pomůcky pro převzetí potřebné, jako výpisy z knihovních vložek, katastrální mapy a archy, hospodářské lesní plány atd.
O stížnosti do tohoto výroku podané nss uvážil:
Dle § 20 odst. 3 zák. náhr. provádí vyklizení a odevzdání nemovitostí, jež po uplynutí výpovědní lhůty mají býti odevzdány do držby stpú-u nebo osoby tímto úřadem označené, místně příslušný soud a to k návrhu stpú-u. Z toho plyne, že prohlášení stpú-u, jež mají za účel převedení vypovězených nemovitostí do držby státu, nemají všeobecně charakter rozhodnutí, resp. opatření právní moci schopného, nýbrž jsou především projevy učiněnými jménem státu jako strany, jež chce se dostati v držbu vypovězených nemovitostí na místo vlastníka, nebo osoby na nich hospodařící. Proto nepodléhají tyto projevy kognici nss-u, leda by zároveň byly řešením nějaké otázky, o níž stpú-u přísluší rozhodovati jako úřadu judikujícímu. Takovým projevem je i nař. výrok, jejž označiti jest jako pokus stpú-u, ujmouti se držby vypovězených nemovitostí bez intervence soudní.
Stížnost proti němu podaná především namítá, že výpověď daná sí-lům nemůže sama o sobě býti podkladem pro vyklizení a odevzdání vypovězených nemovitostí, ježto nebyla dosud doručena všem osobám na statku hospodařícím. Námitku tuto musil nss odmítnouti dle § 2 zák. o ss jako nepřípustnou, neboť o tom, může-li určitá výpověď býti platným titulem pro vyklizení a odevzdání zabraných nemovitostí, rozhoduje dle § 20 náhr. zák. příslušný soud a nikoli stpú, jehož prohlášení v tom směru mají povahu pouhého prohlášení strany a nikoliv autoritativního výroku podléhajícího kognici nss-u.
Přípustnou shledal však nss námitku, že převzetí nemovitostí brání nárok vlastníků dle § 11 zák. záb., který nebyl dosud s konečnou platností vyřešen, neboť o tom, lze-li určité nemovitosti převzíti se zřetelem na nárok vlastníkův dle § 11 zák. záb., rozhoduje stpú sám autoritativně. Nss shledal však námitku onu bezdůvodnou. Stížnost přiznává, že stpú o uvedeném nároku st-lově v době vydání nař. výroku již rozhodl, domnívá se však, že nař. výrok je předčasný, ježto nss nerozhodl ještě o stížnosti, kterou st-lé proti vyřešení svého nároku dle § 11 záb. zák. podali. Vytýkají tak bezdůvodně, neboť podání stížnosti k nss nemá samo o sobě odkladného účinku (§ 17 zák. o ss) a že by účinek takový byl jí výslovně přiznán, stížnost netvrdí.

Citace:

č. 6946. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 584-585.