NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 2

Čís. 13135.

Odkladu exekuce na základě žaloby podle § 37 ex. ř. lze se domáhati jen ohledně exekuce, proti níž směřuje žaloba podle § 37 ex. ř., nikoliv i ohledně jiné exekuce proti témuž dlužníku, třebaže v ní byly zabaveny týmž vymáhajícím věřitelem tytéž předměty.
(Rozh. ze dne 21. prosince 1933, R II 477/33.)
Československý stát vedl proti Heřmanu H-ovi, majiteli autobusové dopravy, exekuci jednak k vydobytí daně z motorových vozidel, jež povolena pod E 1118/33, dále k vydobytí dávky z jízdného a pokut 9159 Kč, povolenou pod E 75/33 okresním soudem v L. V obou exekucích zabaveny pod položkou prvou záj. prot. autobus Škoda a pod položkou druhou starý autobus značky Praga. Manželka dlužníkova Růžena H-ová podala na vymáhající stranu žalobu podle § 37 ex. ř. uplatňujíc vlastnictví k oběma zabaveným autobusům, při čemž žalobní návrh zní výslovně na zrušení exekuce E 75/33 jako nepřípustné, s nímž spojen návrh na odložení této exekuce do pravoplatného skončení sporu. Tomuto návrhu procesní soud vyhověl usnesením ze dne 22. února 1933 C 97/33. Dne 6. září 1933 podala Růžena H-ová exekučnímu soudu zvláštní návrh, by také exekuce E 1118/33 byla odložena do pravoplatného skončení excindačního sporu. Soud prvé stolice tomuto návrhu vyhověl. Rekursní soud zamítl návrh na odklad exekuce vedené pod E 1118/33. Důvody: Exekuční řízení Eli 18/33 ani zástavní právo v něm vymáhající stranou získané není vůbec dotčeno žalobními návrhy v excindačním sporu C 97/33. Shoda předmětu nedává ještě žalobkyni práva, by činila návrhy v exekučním řízení E 1118/33, jehož není účastnicí. Správně poukazuje stěžovatel na předpis § 42 čís. 5 ex. ř., podle něhož lze exekuci odložili byla-li podána na předměty zástavního práva žaloba excindační. Návrh na odložení exekuce jest jen odůvodňován skutkovým i právním stavem excindačního sporu, který se této exekuce nedotýká, takže jest jej pokládali za neodůvodněný. Nehledíc k tomu nelze pustiti se zřetele ani právní podstatu vymáhané pohledávky, která jako daň již ze zákona právem zástavním vázne na seznamenaných předmětech (§ 21 zák. čís. 116/1927). Tím spíše nelze mezi excindačním sporem a touto exekucí shledati právních účinků.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Skutkový stav, na jehož základě se do volací rekurentka domáhá odkladu exekuce, jest v exekuci E 75/33 a E 1118/33 jen potud týž, pokud stěžovatelka tvrdí, že tytéž předměty zabavené v obou případech jsou jejím vlastnictvím. Avšak předmětem sporu podle § 37 ex. ř. jest nepřípustnost exekuce v dotyčném případě, kdežto otázka vlastnictví jest jen předurčující otázkou. Podala-li dovolací rekurentka žalobu podle § 37 ex. ř. jen v případě E 75/33, může rozsudečným výrokem býti vyslovena jen nepřípustnost exekuce E 75/33, nikoliv však exekuce E 1118/33, a nebránila by proto vybavovací žalobě v případě E 1118/33 námitka zahájené rozepře podle § 232 c. ř. s. Ba v souzeném případě není ani skutkový stav stejný, an v případném sporu v exekuci E 1118/33 by došlo k řešení otázky věcného ručení zabavených vozidel podle § 21 zákona čís. 116/27 sb. z. a n., což v případě E 75/33 odpadá.

Citace:

Čís. 13135. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 681-682.