Čís. 4968.Zákon ze dne 17. března 1921, čís. 121 sb. z. a n., upravující starší smlouvy o těžbě dříví. Prodeji dřeva ve smyslu §u 2 (1) zák. nelze klásti na roveň postoupení práva další obmýtní smlouvou.(Rozh. ze dne 28. dubna 1925, R I 235/25.)Žádost Rudolfa С-a proti Leopoldu S-ovi, Vojtěchu S-ovi a Ottu P-ovi o zaplacení zvýšené úplaty za těžbu dřeva za rok 1920/1921 oba nižší soudy zamítly. Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudu a vrátil věc prvému soudu, by po případném dalším jednání znovu rozhodl. Důvody: Nesprávné právní posouzení, t. j. zřejmý rozpor se zákonem podle §u 16 patentu o nesp. říz., spočívá v souhlasném názoru nižších soudů, že navrhovatel není oprávněn požadovati od svých odpůrců, t. j. Leopolda S-a, Vojtěcha S-a a Otty P-а zvýšení úplaty, stanovené obmýtní smlouvou ze dne 25. dubna 1918 ve smyslu zákona ze dne 17. března 1921, čís. 121 sb. z. a n. K názoru tomu, jejž převzal rekursní soud, dospěl soud prvé stolice jedině na základě skutkového předpokladu, že· Leopold a Vojtěch S-ovi, převzavše podíl Otty P-а předali dále kupní smlouvou ze dne 26. srpna 1918 nabyté právo k mýcení lesa beze zisku třetí straně (společnosti J.) a že mohou proto dostáti závazkům z této druhé smlouvy jen tehdy, když navrhovateli nezaplatí více, než bylo sjednáno smlouvou ze dne 25. dubna 1918. Po právní stránce dovolávají se při tom ustanovení §u 2 zákona čís. 121/21, odstavce prvního, podle něhož při úvaze o přiměřenosti úplaty má býti přihlédnuto i k cenám, za něž oprávněný k těžbě prodával dříví. Rekursní soud připojil jako další důvod úvahu, že odpůrci nestali se uživateli lesa ve smyslu §u 1 uved. zák., t. j. osobami oprávněnými k užívání lesa podle předpisu §§ 509 a 511 obč. zák., jsouce oprávněni jen k těžbě dříví. O tomto názoru bude pojednáno u vyřízení dovolacího rekursu Leopolda a Vojtěcha S-ových u věci týkající se téhož nároku a téhož lesního revíru, v niž oba jmenovaní domáhají se zvýšení úplaty na základě obmýtní smlouvy ze dne 26. srpna 1918 sjednané s třetí stranou. V tomto případě postačí vyvrátiti nesprávný právní názor, opírající se o poslední větu odstavce prvého §u 2 uved. zák., podle něhož je přihlédnouti k celám, za něž oprávněný k těžbě prodával dříví získané nebo vyrobené v užívaném lese. Prodej takový není totožným s další obmýtní smlouvou, záležející v tom, že oprávněný k těžbě přenese totéž právo, jež sám smlouvou získal, úplatně na někoho jiného. Jedině v případě prodeje nebo rozprodeje vyrobeného, t. j. pokáceného dříví lze posouditi, kolik vyzískal oprávněný poklesem ceny peněz, a tím vzestupem ceny dříví, a kolik má proto ze zisku svého vydati vlastníku neb uživateli lesa, by dosaženo bylo účele, předpokládaného zákonem čís. 121/21 a patrného zejména z důvodové zprávy k němu (tisk čís. 1298), kde upozorňuje se na hospodářské následky toho, kdyby majiteli lesů, povinnému k zalesnění vykácených ploch, nemělo se dostati přiměřené náhrady za dříví prodané za odlišných poměrů peněžních. Zcela jinak je tomu v případě, když oprávněný postoupil své obmýtní právo smlouvou, sjednanou taktéž před 1. lednem 1919, třetí osobě. Tu nedostačuje skutečnost, že postup ten stal se za cenu smluvenou již v první smlouvě, k tomu, by odepřen byl majiteli lesa nárok, příslušející mu podle §u 1 téhož zákona. V první řadě jest přihlédnouti k tomu, že i nabyvatel práva k těžbě jest anebo byl oprávněn použíti výhody, poskytnuté mu uvedeným zákonem. I v tomto směru posuzují nižší soudy opačným náhledem věc nesprávně po právní stránce. Odpůrci navrhovatelovi, Leopold a Vojtěch S-ovi, zachovali se skutečně podle toho, podavše po dvakráte návrh na zvýšení úplaty podle uvedeného zákona. V prvním případě, v němž šlo o hospodářský rok 1920 1921, ustoupili od návrhu bez udání duvodu, pokud pak jde o druhý rok, nevešlo usnesení, odepirající jim oprávnění k tomu, v moc práva. Ze spisu je patrno, že Vojtěch S. domáhá se na své smluvní straně náhrady za to, že nebyly mu splněny hmotné výhody, přislíbené mu za to, že postoupil své obmýtní právo, získané od navrhovatele, za nezvýšenou cenu. Nezáleží proto na tom, že postoupil své právo třetímu za tutéž úplatu, jakou má vydati navrhovateli, neboť prospěch jeho měl záležeti v jiné výhodě, než ve vyšší úplatě. Uvedený důvod nedostačuje proto k tomu, by navrhovateli odepřeno bylo právo, vyplývající pro něho z §u 1 uved. zák., jehož ostatní předpoklady jsou splněny. Je proto vysloviti, že Rudolfu C-ovi přísluší ve smyslu §u 1 zákona čís. 121/21 vyšší úplata než smluvená za dříví pokácené v revíru E. za rok 1920 1921, a jest uvažovati jen o výši této úplaty ve smyslu zákona.