Čís. 7108.

Vymáhající věřitel nabývá exekučního zástavního práva k movitostem tím, že je výkonný orgán sepíše a popíše v zápise a že se do zápisu pojme prohlášení, že sepsané předměty byly zabaveny pro vykonatelnou pohledávku věřitelovu. K nabytí exekučního zástavního práva se nevyhledává, by výkonný orgán připevnil na zabavené věci známky.
Zánik exekučního zástavního práva nenastává tím, že se výkonný orgán později nemůže rozpomenouti, co zabavil, a nelze jedině z tohoto důvodu zamítmouti žalobu podle § 37 ex. ř., domáhající se vyloučení zabavených předmětů z exekuce.
(Rozh. ze dne 31. května 1927, Rv I 448/27.)
Civilní rozhodnutí IX. 60 — Čís. 7108 —
946
Žalující firma domáhala se žalobou, o niž tu jde, by z exekuce vedené žalovanou bankou proti dlužníku Josefu F-ovi byly vyloučeny zabavené předměty (konfekční zboží), jež prý jsou vlastnictvím žalobkyně, a by exekuce na předměty, v žalobě jednotlivě uvedené, byla zrušena. Oba nižší soudy žalobu zamítly, Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by dále jednal a znovu rozhodl.
Důvody:
Dovolatelka uplatňuje dovolací důvody čís. 2 a 4 §u 503 c. ř. s. a to právem. Jde o žalobu podle § 37 ex. ř., která byla zamítnuta z toho důvodu, že výkonný orgán Ladislav H., zabaviv dne 8. července 1925 pro pohledávku žalované banky a současně pro pohledávku dalšího věřitele u dlužníka Josefa F-a konfekční zboží v ceně asi 230000 Kč (dle ocenění výkonného orgánu), neopatřil jednotlivé předměty nálepkami a nemůže dnes udati, co vlastně zabavil. Soudové nižších stolic, vzavše tuto okolnost za zjištěnu na základě výpovědi Jaroslava H-a, dovozují, že prý za tohoto stavu věci jest nemožným, by žalobkyně dokázala, které věci jsou zabaveny, takže v důsledku toho nemůže prý ani dokázati, že zabavené věci jsou jeho vlastnictvím. Dovolatelka spatřuje vadnost řízení v tom, že nebyl proveden důkaz výslechem svědků Josela a Zdenky F-ových a místním ohledáním o totožnosti zboží a shodnosti jeho se zbožím, popsaným v zájemním protokole. Dovolatelce jest plně přisvědčiti. Nelze souhlasiti se soudy nižších stolic, že jedině výkonný orgán jest povolán k tomu, by soudu označil, které předměty jsou zabaveny. Soudy nižších stolic, vyslovujíce tuto zásadu, chtějí vlastně říci, že pro zjištění, které věci byly zabaveny, může býti podkladem pouze a výhradně jen výpověď výkonného orgánu, tak totiž, že jest všechny ostatní nabízené důkazy a protidůkazy pominouti a je vůbec neprováděti, a že rozhoduje jedině výslech výkonného orgánu jako svědka a to v soudní síni před procesním soudem provedený. Ale postup tento nelze označiti za správný. Vždyť není vyloučeno, že výkonný orgán sám by se — třeba ohledně některých předmětů — na věc rozpamatoval, kdyby mu bylo předestřeno to, co vypoví ostatní svědkové k důkazu nebo k protidůkazu vedení, a zejména kdyby výpověď svou učinil teprve po provedeném místním ohledání a na jeho základě. Z toho jest patrno, že měly býti prováděny důkazy, vedené žalobkyní o vlastnictví k zabaveným věcem, v čemž zahrnut jest důkaz totožnosti věcí zabavených s věcmi Josefu F-ovi s výhradou vlastnictví nebo do komise daných; ale též měly býti provedeny protidůkazy žalovanou stranou nabízené. Tím stalo se řízení vadným podle §u 503 čís. 2 c. ř. s. a bylo rozhodnou ti tak, jak se stalo (§§ 496 čís. 2, 513, 510 c. ř. s.). K vyjasnění věci podotknouti dlužno ještě toto. I žaloba podle §u 37 ex. ř. musí býti opřena o hmotněprávní podklad, tedy v tomto případě o to, že žalobkyni přísluší vlastnictví k zabaveným věcem, důsledkem čehož nemohla žalovaná nabýti vnuceného práva zástavního k nim na základě titulu proti — Čís. 7109 —
947
Josefu F-ovi znějícího. Podle §u 253 ex. ř. jest zabavení hmotných věcí vykonáno tím, že výkonný orgán je sepíše a popíše v zápise (zájemním protokolu), a že se do zápisu tohoto pojme prohlášení, že sepsané předměty byly zabaveny pro vykonatelnou pohledávku věřitelovu. Již tím (§ 256 prvý odstavec ex. ř.) nabývá věřitel práva zástavního, a ani v §u 253 nebo 256 ex. ř. ani v bodě 81 instrukce pro výkonné orgány není nabytí soudního práva zástavního vázáno na to, by výkonný orgán připevnil na zabavené věci známky. Vnucené právo zástavní trvá pak dotud, dokud nezanikne podle § 467 a násl. obč. zák. nebo ze zvláštních důvodů pro vnucené právo zástavní platících (na příklad §§ 256 ex. ř., 12 vyr. ř., 12 úpad. ř. atd.) anebo zrušením exekuce. Zánik práva zástavního nenastane však tím, že výkonný orgán později se nemůže rozpomenouti, co zabavil. Při novém rozhodování sporu jest proto vycházeti s právního hlediska, že zájem svršků se stal, ale že postupem výkonného orgánu jest nyní toliko stiženo zjistiti, které předměty byly zabaveny a zda jsou totožný s věcmi, žalobkyní z důvodu vlastnictví vylučovanými.

Citace:

Čís. 7108. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 971-973.