NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 1

Č. 4385.

Státní zaměstnanci: Pošta není hromadným dopravním prostředkem ve smyslu oběžníku ministerstva spravedlnosti z 23. června 1920 č. 20267/20 (usnesení vlády ze 4. června 1920), jehož by úředník při svých úředních cestách byl povinen použíti.
(Nález ze dne 5. února 1925 č. 2067).
Věc: Antonín Sch. a Liberát H. v H. proti ministerstvu spravedlnosti (min. taj. Dr. Emil Nejedlý) o kilometrové.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: St-lé, službou u okr. soudu v H., likvidovali za úřední cestu k soudnímu roku na P. dne 1. března 1923 za povoz v H. na nádraží, kde je stanoviště jízdní pošty do P., příjezdné po 10 Kč a jízdné poštou po 10 Kč, za zpáteční cestu kilometrové po 30 Kč.
Presidium vrch. zem. soudu, upravujíc cestovní deník výnosem z 8. dubna 1923 přiznalo jim za cestu do P. toliko jízdné 10 Kč a za zpáteční cestu kilometrové 28 Kč. Škrtnutí příjezdného k stanovišti pošty odůvodnilo poukazem na výnos min. sprav, z 12. března 1923, — interní to instrukci, dle níž příjezdné ke stanovištím pouličních drah, autobusů, omnibusů a pošt se zásadně nepovoluje, — podotýkajíc, že kilometrové rovněž nepřísluší, poněvadž stanoviště pošty není vzdáleno přes 2 km.
Nař. rozhodutím byl rekurs st-lů zamítnut, ježto pošta odjíždí od nádražního poštovního úřadu o 6:20 h. a nelze proto přiznati za tuto cestu kilometrové, nýbrž pouze náhradu za jízdné poštou bez příjezdného dle výnosu z 12. března 1923. Rovněž kilometrové ke stanovišti pošty v H., které není vzdáleno přes 2 km, dle téhož výnosu nepřísluší. Názor st-lů, že pošta není hromadným dopravním prostředkem, jest nesprávný, jak vysvítá z ustanovení odd. II. bod 2 výnosu z 23. června 1920. —
Nss o stížnosti uvážil:
V cestovním deníku st-lé neúčtovati za tuto cestu kilometrové, nýbrž příjezdné z H. ke stanovišti pošty a jízdné poštou. Naproti tomu v rekursu změnili svůj petit a domáhali se za cestu z H. do P. kilometrového. Tento petit byl nař. rozhodnutím zamítnut. Je tedy na sporu otázka, zda st-lům za cestu z H. do P. dne 1. března 1923 vykonanou přísluší kilometrové. Žal. úřad to popírá, stoje na stanovisku, že pošta je hromadným dopravním prostředkem, jehož st-lé ve smyslu výnosu min. sprav, z 23. června 1920, resp. výnosu min. fin. z 15. června 1920 (Věstník min. sprav. 1920 str. 89) byli povinni ke své cestě použíti. Nss neshledal však stanovisko to správným.
Cit. výnos, upravuje prozatímně cestovní požitky státních zaměstnanců, stanoví v bodě II. »náhrada cestovních výlohu sub 2): »Dosavadní předpisy o používání hromadných dopravních prostředků zůstávají nezměněny. Povinnost používati případně takových dopravních prostředků vztahuje se i na ony z nich, jež nemají oddílů roztříděných dle jakosti (vlaky a vozy jen 3. třídy, pouliční dráhy, poštovní autobusy a pod.)«. Co rozumí »hromadným dopravním prostředkem« není ve výnosu řečeno, nýbrž jen exemplifikativním výpočtem naznačeno. Poněvadž však v první větě bodu 2. se praví, že dosavadní předpisy o používání hromadných dopravních prostředků zůstávají nezměněny, plyne z toho závěr, že i ve smyslu tohoto výnosu dlužno za hromadné dopravní prostředky, jichž úředník je povinen užíti, pokládati jenom ty, které dosavadními předpisy za takové byly uznány, pokud výnos sám výslovně nestanoví jinak.
Povinnost úředníků užíti při úředních cestách hromadného dopravního prostředků, vyslovena byla nejprve výnosem min. fin. z 10. března 1849 č. 158 ř. z. ohledně železnic, výnosem téhož min. z 8. března 1851 č. 62 ř. z. rozšířena byla na parolodi a posléze min. nař. z 16. června 1887 č. 80 ř. z. na parní tramvaye a elektrické dráhy. Z ustanovení druhého odstavce nařízení právě citovaného, které ohledně zaměstnanců náležejících do kategorie sluhů nařizuje — chtějíc zřejmě pro tyto dáti normu odchylnou, — že jsou povinni užíti také dráhy koňské, omnibusů a dostavníků, vyplývá jasně, že úředníkům tuto povinnost ukládati nechce, a že ohledně těchto povinnost užíti dopravních prostředků hromadných omezuje toliko na železnice, parolodi, parní tramvaye a elektrické dráhy.
Ustanovením věty prvé bodu 2. výnosu shora citovaného předpis ten zachován byl výslovně v platnosti. Ostatně nemohl by ani pouhý min. výnos, uveřejněný toliko cestou služební, platnou právní normu, jakou jest min. nařízení, publikované v říšském zákoníku, měniti, a eventuelní výnosem takovým stanovené nové povinnosti úředníků mohly by míti platnost jen ohledně nových výhod jim korelátně přiznávaných.
Druhá věta bodu 2. cit. výnosu obsahuje ovšem úchylku od dosavadních předpisů, ukládajíc úředníkům za povinnost užíti hromadného dopravního prostředku i tehdy, když nemá oddílů roztříděných dle jakosti. Poněvadž mluví — navazujíc na první větu — o »takových dopravních prostředcích«, lze i povinnost v této druhé větě normovanou vztahovati pouze na ty hromadné dopravní prostředky, které již v dosavadních předpisech za takové byly uznány, leč by z dalšího kontextu bylo jasně patrno, že chce i tento dosavadní pojem rozšířiti. Rozšíření takové nutno ovšem hledati v tom, když výnos za hromadný dopravní prostředek, jehož úředníci jsou povinni užíti, uvádí výslovně také »poštovní autobusy, naproti tomu nestačí ještě všeobecný poukaz »a pod.« k závěru, že výnos chtěl dosavadní předpisy, jež v první větě zachovává nezměněny, modifikovati a povinnost úředníků rozšířiti na všechny hromadné dopravní prostředky bez rozdílu. Ostatně budiž jenom mimochodem podotknuto, že dosavadní terminologie předpisů o náhradě cestovného poštu mezi hromadné dopravní prostředky nepočítá, jak je patrno z ustanovení § 5, odst. 1 a § 6 min. nař. ze 17. září 1897 č. 221 ř. z.
Z toho, co uvedeno plyne, že ani ve smyslu úpravy provedené výn. min. sprav, z 23. června 1920 nelze poštu pokládati za hromadný dopravní prostředek, jehož úředník je povinen při svých služebních cestách použíti.
Spočívá tedy nař. rozhodnutí na nesprávném právním názoru a bylo je proto v základě § 7 zák. o ss zrušiti.

Citace:

Č. 4347. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 265-266.