NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

Č. 9859.

Učitelstvo: * Pro počítání vzdálenosti 2 km, za niž ve smyslu výnosu min. škol. z 22. června 1920 č. 2632 pres. nepřísluší náhrada cestovného, jest rozhodným nařízení min. vnitra ve shodě s ostatními ministerstvy a s nejvyšší účtárnou ze 3. července 1889 č. 110 ř. z.
(Nález ze dne 29. dubna 1932 č. 1843.)
Věc: Jan V. v T. proti ministerstvu školství a národní osvěty o cestovné.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l, tehdy definitivní učitel v D., byl ošr-ou v Tišnově výměrem z 20. května 1920 přidělen »na dobu potřeby« službou na obecnou školu v M. a pověřen správou této školy. Výměrem téže ošr-y z 24. srpna 1921 byl dnem 31. července 1921 těchto povinností zbaven a vyzván k nastoupení služby na svém definitivním místě v D. Jeho žádost ze 4. září 1921 za poukázání diet za dobu od 20. dubna 1920 do 31. července 1921 byla zšr-ou výnosem z 27. března 1922 a cestou instanční min. škol. rozhodnutím z 27. listopadu 1922 zamítnuta.
Nálezem nss-u ze 6. května 1924 č. 8053 bylo toto rozhodnutí zrušeno pro nezákonnost, poněvadž spočívalo na mylném názoru, že v přidělení ke službě na obecné škole v M., spojeném s pověřením správou školy a nařízeném ošr-ou se schválením zšr-y, spočívá přikázání nového místa služebního. V nálezu bylo vysloveno, že bude na úřadu, aby — rozhoduje znovu — uvážil, zdali dána je další podmínka uplatňovaného — Č. 9859 —
nároku po rozumu § 10 zák. č. 274/19, totiž předpoklady obdobného nároku státních úředníků, při čemž jakékoliv zvláštní výnosy správy vyučovací mohou býti vodítkem jen pokud aplikují, jak zákonem stanoveno, právní předpisy platící pro státní úředníky na učitele národních škol.
V důsledku toho zrušilo min. škol. výnosem ze 3. června 1924 rozhodnutí zšr-y v Brně ze 27. března 1922 z důvodů uvedených v cit. nálezu. Na základě toho povolila pak zšr výnosem z 20. ledna 1925 za souhlasu mor. zv-u st-li za dobu od 20. dubna 1920 do 30. června 1921, po kterou působil na škole v M., poloviční diety v úhrnné částce 3388 Kč, nikoliv však náhradu cestného, která mu nepřísluší, poněvadž vzdálenost M. od D. činí méně než 2 km.
St-l podal odvolání, v němž uplatňoval opětně nárok na celé diety, ohledně cestovného pak tvrdil, že mu nárok přísluší, neboť, byť i vzdálenost mezi obcemi byla přes 1.6 km, činí vzdálenost škol v obou obcích podle úředního dosvědčení silničního výboru 2.020 km, vzdálenost pak jeho bydliště od školy v M. ještě více. Tuto vzdálenost pak nutno bráti v úvahu podle analogického předpisu min. škol. ze 7. dubna 1923, č. 42105-I § 13 odst. 4, daného pro vyučování náboženství.
Považujíc toto podání za rozklad povolila zšr výnosem ze 7. května 1926 st-li plné diety v částce 6776 Kč. Ohledně cestovného setrvala na svém zamítavém stanovisku, poukazujíc k tomu, že vzdálenost od obce M. do D. činí podle přiznání st-lova 1.6 km, podle potvrzení silničního výboru dokonce jen 1.350 km, kdežto podle odst. 2. výnosu min. škol. z 22. července 1920 č. 2632 pres. vzdálenost, za niž, vycházeje z úředního místa (tedy nikoliv z bytu) náhrada cestovného nepřísluší, stanovena jednotně na 2 km. Ke vzdálenosti škol nelze přihlížeti, neboť cesta z bydliště do středu obce jest cestou uvnitř místa úředního pobytu, za kterou náhrada nepřísluší.
Také proti tomuto výnosu bylo podáno odvolání k min. St-l v něm tvrdil, že toto rozhodnutí odporuje jak výnosu min. škol. z 22. června 1920 č. 2632 pres., tak analogickým předpisům vydaným v obdobných případech, a konečně také praxi při vypočítávání diet a cestovného státních a zemských zaměstnanců při úředních výkonech mimo vlastní působiště. V cit. výnosu min. škol. č. 2632 pres./1920 je užito výrazu »z úředního místa« nikoliv od úředního místa. Úředním působištěm učitele, tedy jeho »úředním místem«, je škola, a nutno tedy čítati vzdálenost od školy ke škole, která v jeho případu činí 2.020 (správně 2.059) km, nikoliv od konce jedné vesnice k začátku druhé. Podle distanční mapy osp-é čítá se dokonce vzdálenost pro cestné státních zaměstnanců 2 km 200 m, a mělo by se tak díti vzhledem k § 10 parit. zák. č. 274/19 též u učitelů. St-l poukazuje pak na analogické předpisy vl. nař. z 8. března 1923 č. 52 Sb. (§ 3 odst. 2 a 3), výnos min. škol. ze 7. dubna 1923 č. 42105 (§ 13 odst. 4), konečně na některá opatření České zšr-y, a dovozuje z nich, že nutno přihlížeti ke vzdálenosti od školy (resp. bydliště) ke škole. Cestu z bydliště do středu obce nelze v tomto případě míti za cestu uvnitř místa úředního pobytu, protože — Č. 9859 —
musela býti vykonána jako část nucené cesty do M. Konečně uvedl, že při obecních volbách, při nichž byl vyslán do M. jako zástupce osp-é, obdržel cestovné i diety.
Toto odvolání zamítlo min. škol. nař. rozhodnutím z důvodů výnosu zšr-y. Ohledně námitek st-lových podotklo min., že různých předpisů st-lem uvedených nelze se dovolávati, jelikož týkají se odměn členů duchovní správy nebo vedlejších učitelů a učitelek ženských prací ustanovených při několika školách, kdežto u st-le šlo o služební výkon mimo vlastní působiště, postup zsp-é při obecních volbách, spočívající na blahovůli nebo omylu, je bezvýznamný.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Na sporu je již jenom tvrzený nárok st-lův na přiznání cestovného za dobu od 20. dubna 1920 do 31. července 1921.
St-l opírá svůj nárok na cestovné jednak o cit. výnos min. škol., jednak o § 3 vl. nař. č. 52/23 a odst. 4 § 13 výn. min. škol. ze 7. dubna 1923 č. 42105. Pokud jde o tyto dva posléze uvedené předpisy, jest stížnost neodůvodněna, neboť předpisy tyto na případ st-lův nedopadají, jak žal. úřad ve vlastních důvodech nař. rozhodnutí správně vyslovil. Vl. nař. č. 52/23 jedná v § 3 o vpočítávání cest učitelů ustanovených při několika školách do učitelské povinnosti; avšak o to v daném případě vůbec nejde, neboť st-l působil v rozhodné době jen při jedné škole (v M.); výnos min. škol. ze 7. dubna 1923 č. 42105 pak jedná v § 13 o odměně duchovenstva ve správě duchovní a světských učitelů za vyučování náboženství o jejich cestném, st-l však do této kategorie osob vyučujících v kritické době rovněž nespadal. Avšak jinak shledal nss stížnost důvodnou.
St-l konal cesty, za něž se domáhá náhrady, v době od 20. dubna 1920 do 31. července 1921. Výnos min. škol. z 22. června 1920 č. 2632 pres. o prozatímní úpravě cestovních požitků státních zaměstnanců při služebních cestách mimo úřední místo, vydaný na základě usnesení min. rady ze 4. června 1920, nahradil podle výslovného ustanovení svého úvodu od 1. července 1920 až do odvolání předpisy obsažené v I. a II. bodu min. výn. z 30. dubna 1919 č. 1446 pres. a pak předpisy o příjezdném, mílovém, poštovném, cestovném a pod. novými ustanoveními. Výnos ten tudíž platí teprve ode dne 1. července 1920 a tedy na dobu od 20. dubna 1920 do 30. června 1920 vůbec nedopadá. Jestliže tedy žal. úřad opřel svoje rozhodnutí o tento výnos také pro dobu od 20. dubna do 30. června 1920, použil nesprávného předpisu a bylo proto nař. rozhodnutí, pokud se této doby týká, zrušiti podle § 7 zák. o ss pro nezákonnost. Bude pak věcí žal. úřadu, aby nárok st-lův za dobu od 20. dubna 1920 do 30. června 1920 posoudil podle předpisů platných před 1. červencem 1920.
Pokud jde o dobu od 1. července 1920 do 31. července 1921, jest mezi stranami nesporno, že nárok st-lův jest posuzovati dle výnosu min. škol. č. 2632 pres. 1920. Podle ustanovení bodu II, I, tohoto výnosu vzdálenost, za niž — vycházeje z úředního místa
— náhrada cestovních výloh nepřísluší, stanovena jednotně na 2 km. Ve výnosu tom však není obsaženo, jak sluší tuto vzdálenost počítati, totiž od kterého do kterého bodu. Jest tedy nutno sáhnouti ke starším předpisům tímto výnosem nedotčeným, kde tato otázka jest řešena; takovým předpisem jest nařízení min. vnitra ve shodě s ostatními min. a s nejvyšší účtárnou ze 3. července 1889 č. 110 ř. z. Podle bodu 4. tohoto nař. se počítají vzdálenosti při cestovních účtech státních úředníků — a vzhledem k § 10 zák. č. 274/19 (zákona paritního) také učitelů veř. škol národních — nelze-li jich zjistiti ani z knihy poštovských jízd ani z vojenské mapy pochodové, tak jak jsou uvedeny v distančních výkazech politických úřadů. Podle zprávy ošv-u v Tišnově z 31. března 1926, založené ve správních spisech, »činí vzdálenost obce M. od obce D. 2.2 km podle záznamu u osp-é«.
Za tohoto právního a skutkového stavu nelze nárok st-lův na náhradu cestovného vylučovati již a jen z důvodu, že rozhodná vzdálenost je menší než 2 km.
Poněvadž žal. úřad, vycházeje z opačného, tedy nesprávného právního názoru, nároku st-lova neuznal, bylo jeho rozhodnutí i pokud jde o dobu od 1. července 1920 do 31. července 1921, zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 9661. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 359-361.