Č. 3025.

Válečné škody: Ministr s plnou mocí pro správu Slovenska není příslušným rozhodovati o žádostech za náhradu válečných škod podle vl. nař. č. 366/1920.
(Nález ze dne 27. prosince 1923 č. 21994). Věc: Dr. Vojtěch W. v K. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska stran náhrady škody způsobené erárem.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Žádost Dra Vojtěcha W., advokáta v Kežmarku, o náhradu za pošlého koně byla výn. min. pro Slov. z 3. června 1922 odmítnuta s tím, že »záležitost nespadajíc pod pojem válečných škod ve smyslu vl. nař. z 21. května 1920 č. 366 Sb. postoupena byla zem. vojenskému velitelství pro Slovensko, které vrátilo žádost s podotknutím, že byla podána v roce 1921, tedy opožděně. Současně podotýká jmenované velitelství, že utrpěl-li advokát Dr. W. skutečně uvedeným způsobem — což ostatně nezvratně prokázáno není, — škodu, zdá se býti za ni odpovědným jedině onen nadporučík hulanského pluku č. 13, jenž, nedbaje úředního přidělení, ubytoval nemocné erární koně ve stáji vdovy W., kde prý stáli zdraví privátní koně.«
O stížnosti proti tomuto výnosu podané, uvážil nss toto:
Dovolávajíc se vysvědčení městské rady v Kežmarku, že Dr. Vojtěch W. vrátil se z ruského zajetí teprve koncem měsíce listopadu roku 1920, namítá stížnost, že st-l nebyl s to dříve uplatňovati svoji pohledávku o náhradu škody. Avšak z obsahu nař. rozhodnutí vysvítá, že výrok, proti němuž tato námitka směřuje, t. j. že žádost st-lem byla podána teprve v roce 1921 a že jest tudíž opožděná, jest výrokem zem. vojenského velitelství pro Slovensko. Nepochází tudíž od žal. úřadu, t. j. min. pro Slov. Z toho však následuje, že tento výrok není výrokem konečným, a jest tudíž stížnost ohledně této námitky dle § 5 zák. o ss nepřípustnou.
Výrokem min. pro Slov. a tedy výrokem poslední instance, proti němuž je přípustná stížnost k nss, jest pouze ona část nař. výnosu, v níž se vyslovuje, že záležitost nespadá pod pojem válečných škod ve smyslu vl. nař. z 21. května 1920 č. 366 Sb.
Výrok ten uznal nss nezákonným, vycházeje z těchto úvah:
Podle § 3 vl. nař. z 21. května 1920 č. 366 Sb. jest přihláška, směřující k náhradě válečných škod uvedených v bodu 1—7 § 1 tohoto nař. podati u pol. úřadu I. stolice bydliště žadatelova; řízení o přihláškách jest upraveno v § 7, jenž stanoví, že po provedení tam předepsaného šetření přihlášky předložiti jest hromadně s přehledným výkazem pol. úřadu stolice druhé, který — není-li třeba šetření v cizozemsku — výkazy se všemi spisy předložiti má min. vnitra. Provedením tohoto vl. nař. jsou dle § 13 pověřeni ministři vnitra a věcí zahr. v dohodě se zúčastněnými ministry.
Ze spisů jde, že žádost Dra Vojtěcha W. o náhradu škody za pošlého koně po provedeném šetření městskou radou města Spišská Bělá dne 24. října 1921 předložena byla županovi v Levoči a tímto zprávou z 15. dubna 1922 min. pro Slov., jenž žádost nař. rozhodnutím odmítl.
K tomuto výroku však žal. úřad podle toho, co bylo shora uvedeno, nebyl kompetentní, protože rozhodnutí o právním nároku, aby žadatelem přihlášená škoda pojata byla do seznamu škod ve smyslu § 1 cit. vl. nař., spadá dle § 7 do příslušnosti min. vnitra. Min. pro Slov. osvojilo si tudíž kompetenci, pro kterou není opory v zákoně a bylo proto nař. rozhodnutí dle § 7 zák. z 22. října 1875 č. 36 ř. z. ex 1876 zrušiti pro nezákonnost.

Citace:

č. 3025. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1281-1282.