Čís. 16550.

Nezavázal-li se domovník (zák. č. 82/1920 Sb. z. a n.) písemnou smlouvou, sjednanou s vlastníkem domu, k bezplatnému otvírání domovních dveří v době jeho uzamčení, jest oprávněn žádati na nájemcích bytů přiměřenou odměnu za otevření dveří (klíčné) i tehda, není-li v obci domovního řádu řádně schváleného.
Nájemci bytů nejsou zavázáni platiti domovníkovi za otvírání domovních dveří poplatek vyšší, než jest poplatek určený v domovním řádě řádně schváleném nebo vybíraný podle místních zvyklostí, jestliže nepřistoupili k ujednání, jímž vlastník domu dovolil domovníkovi vybírati takovýto vyšší poplatek.
Vlastník domu, který sjednal s domovníkem, že domovník může vybírati za každé otevření domovních dveří v noční době od nájemníků poplatek v určité výši, odpovídá domovníkovi za škodu, která mu vznikla tím, že sám dal nájemníkům domovní klíče, nevymíniv si při tom pro domovníka přiměřený paušál.
(Rozh. ze dne 3. prosince 1937, Rv II 896/36.)
Žalobci byli od 28. července 1926 domovníky v domě žalovaných č. p. 9 v Z. Tvrdíce, že žalovaní vlastníci domu ujednali s nimi jako se svými domovníky písemnou smlouvu, že za každé otvírání domovních dveří v noční době mohou vybírati od osoby žádající otevření po 1 Kč, že však vlastníci domu dali klíč nájemníkům, neujednavše s nimi odškodnění domovníkům, domáhají se žalobci mimo jiné odškodnění v částce 2556 Kč, která jim ušla za poslední tři léta na klíčném, a to podle sazeb stanovených v domovním řádě schváleném městskou radou v Z. Soud první stolice zamítl žalobu. Odvolací soud zrušil co do uvedené částky napadený rozsudek a vrátil věc soudu prvé stolice, aby po právní moci zrušujícího usnesení dále jednal a o věci rozhodl.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu. Důvody:
Podle § 9 zák. č. 82/1920 Sb. z. a n. má domovník za každé otevření domovních dveří v době, po kterou má býti dům uzamčen, nárok proti osobě žádající otevření na poplatek, který se určí domovním řádem, schváleným pro celou obec policejní správou příslušnou pro obec. Se svolením vlastníka domu může dáti domovník nájemcům domovní klíč za poplatek mezi nimi ujednaný, a není-li ujednán, rozhoduje poplatek určený ve schváleném domovním řádě. Dal-li klíč vlastník sám nájemcům, jest povinen odškodniti domovníka podle tohoto ustanovení. Dotčený předpis se nehodí dobře a úplné na souzený případ, ježto tu ujednali vlastníci domu s domovníky, že mohou vybírati za každé otevření domovních dveří v noční době od nájemníků otevření žádajících po 1 Kč. Klíčné je zřejmé částí odměny domovníkovy, jak vyplývá z celé úpravy § 9 dotč. zák., jenž uvádí jednotlivé složky této odměny a mezi nimi i klíčné, jenže zákon uděluje nárok na klíčné přímo a výhradně proti tomu, kdo si dal domovníkem otevřití dveře, ježto uzavírání domovních dveří bylo nařízeno z důvodů veřejné bezpečnosti a jde tu o omezení volného nakládání vlastnictvím veřejnoprávní normou, jehož důsledky nemají postihnouti vlastníka domu, nýbrž nájemce, jenž pozdě se vrátiv, dal podnět k tomu, aby mu domovník otevřel dveře (rozh. č. 12895 Sb. n. s.). Z toho plyne dále, že nelze vyvozovati z ustanovení § 9 dotč. zák., že není-li domovního řádu řádně schváleného, nemůže domovník žádati na nájemci žádného poplatku za otevření dveří, neboť nelze na domovníkovi žádati, aby konal takový obtížný úkon bezplatně, když se k tomu nezavázal písemnou smlouvou, sjednanou s vlastníkem domu (§ 15 zák. č. 82/1920 Sb. z. a n.), což se v souzené věci nestalo, a má tudíž domovník v takovémto případě jíž podle všeobecných zásad (§ 1152 obč. zák.) aspoň nárok na odměnu přiměřenou. Ujednáním mezi žalovanými a žalobci, že žalobci mohou jako domovníci žádati za každé otevření dveří v noční době na nájemnících po 1 Kč, bylo by tudíž jejich právo na klíčné omezeno jen, kdyby byl domovním řádem stanoven poplatek vyšší, anebo kdyby byla vyšší odměna za tento úkon na místě obvyklá. Takové omezení by bylo dovoleno, ježto bylo ujednáno písemnou smlouvou (§ 15 dotč. zák.). Byl-li poplatek nižší podle domovního řádu, policejním úřadem schváleného, nebo podle místní zvyklosti než onen, který dovolili vlastníci domu vybírati domovníkům, nebyli tím ovšem vázáni nájemníci, ježto nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že přistoupili v nájemních smlouvách k tomuto ujednání. Žalovaní však, posuzuje-li se toto ujednání s hlediska § 914 obč. zák., zaručili žalobcům touto dohodou příjem z klíčného od osob žádajících otevření domu nejvýše do 1 Kč za každé otevření domovních dveří; přenechali-li sami klíče nájemcům a nevymínili si při tom u nájemců pro žalobce přiměřený paušál, jsou žalobcům právi z tohoto porušení smlouvy podle § 1295 obč. zák. Bude tudíž třeba, aby se předem zjistilo, zda v Z. je domovní řád pro celou obec, schválený příslušnou policejní správou, a od kdy, a jaká ustanovení má onen řád o klíčném. Není-li takového řádu anebo nebyl-li v platnosti po celou dobu, na niž se vztahuje žalobní žádání, bude třeba zjistiti, kolik činí (činila) odměna za příslušný úkon v místě obvyklá (přiměřená). Podle toho bude třeba ustanoviti, co ušlo žalobcům tím, že žalovaní dali klíče nájemcům, a ježto důkaz o sporné výši této škody může zřejmě býti proveden jen s nepoměrnými obtížemi, ana závisí na počtu nájemců a podnájemců, jejich sociálních poměrech, počtu jejich návštěvníků v době uzavření domu, a pod., bude tu lze užíti ustanovení § 273 c. ř. s., avšak bude třeba před ustanovením výše provésti výslech stran o okolnostech pro určení výše rozhodných (§ 273, posl. věta, c. ř. s.).

Citace:

č. 16550. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 715-717.