Č. 9456.

Pojištění nemocenské, invalidní a starobní: Ručení podle § 171 zák. č. 221/24 Sb. není ručením solidárním.
(Nález ze dne 3. listopadu 1931 č. 15919.)
Věc: František S. v P. (adv. Dr. Alex. Meisl z Prahy) proti župnímu úřadu v Bratislavě o ručení za nemocenské, invalidní a starobní pojištění.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud vyslovuje st-lovu solidární ručební povinnost za nemocenské, invalidní a starobní pojistné za dobu od 1. července 1926, zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Platebním výměrem ze 7. ledna 1927 zavázala okresní nemocenská pojišťovna st-le podle § 46 zák. čl. 19: 1907, resp. § 21 min. nař. č. 4790/1917, a § 171 zák. č. 221/24, aby jí zaplatil za svého předchůdce v podniku Grand restaurant v K., Frant. Z., nemocenské příspěvky do dne 30. června 1926 v částce 3106 Kč 70 h a nemocenské, starobní a invalidní pojistné podle zák. č. 221/24 částkou 2844 Kč 32 h, úhrnem 5951 Kč 02 h, a vyslovila, že za ně ručí podle uvedených zákonných předpisů solidárně. Stížnost do výměru toho podanou okresní úřad v Komárně zamítl v podstatě z toho důvodu, že st-l jest nástupcem v podniku a nabyl závodu, který provozoval Fr. Z., po něm jako po svém předchůdci i se zařízením, Fr. Z. předepsané příspěvky nezaplatil, nejsou na něm dobytné, a st-l ručí pojišťovně solidárně za nedoplatky pojistného svého předchůdce podle cit. zákonných ustanovení. Nař. rozhodnutím potvrdil bývalý župní úřad v Bratislavě toto rozhodnutí ze správných jeho důvodů.
O stížnosti uvažoval nss takto:
V nař. rozhodnutí dlužno rozeznávati dvě části. První část týká se nedoplatků nemocenských pojistných příspěvků za období do 30. června 1926. Ručební závazek st-lův za tyto nedoplatky posouzen byl podle § 46 zák. čl. 19: 1907. Proti výroku, týkajícímu se solidárního ručebního závazku st-lova za tyto nedoplatky, nemá stížnost žádné námitky. Nezákonnost a vadnost řízení uplatňuje toliko s hlediska § 171 zák. č. 221/24 a obrací se jen proti druhé části nař. rozhodnutí, v níž žal. úřad, pokud jde o nedoplatky pojistného za dobu od 1. července 1926 počínajíc, vycházel z téže právní normy. Stížnost zásadně nepopírá ručební povinnosti st-lovy za nedoplatky pojistného, jež mu byla nař. rozhodnutím v této druhé jeho části uložena. Jeho nezákonnost spatřuje stížnost jen v tom, že byla v něm vyslovena tato ručební povinnost jako závazek solidární s platebním závazkem předchůdce st-lova v závodě, který dluhovaného jím pojistného nezaplatil. Stížnost dovozuje, že ručení podle § 171 zák. č. 221/24 není solidární, a že st-l byl by povinen zaplatiti předchůdcem dluhované pojistné jen tehdy, kdyby bylo zjištěno, že předchůdce není s to, aby je zaplatil, a že exekuce proti němu vedená byla marná.
Stížnosti dáti jest po této stránce za pravdu. Paragraf 171 zák. č. 221/24 ustanovuje: »Kdo nabyl závodu, ručí za pojistné, jež měl platiti předchůdce, za dobu nejvýše osmnácti měsíců ode dne nabytí zpět počítáno, a to penízem, jenž mu k tomuto dni byl nemocenskou pojišťovnou jako nedoplatek vykázán.« Z doslovu tohoto ustanovení plyne, že v něm není výslovného předpisu o solidárním ručení nástupce závodu. Se zřetelem k tornu, že v předcházejících §§ 169 a 170 téhož zák., které jednají o ručení několika osob za pojistné, jest výslovně stanoveno, že tyto ručící osoby ručí společně a nerozdílně, tedy solidárně, kdežto v § 171 takovéto společné a nerozdílné ručení nástupce závodu vysloveno není, nutno usuzovati, že zákonodárce ani nezamýšlel ručební povinnost, vyslovenou v § 171, stanoviti jako solidární. Vyslovil-li žal. úřad v nař. rozhodnutí solidární závazek st-le jako nástupce závodu za nedoplatky pojistného také od 1. července 1926, vycházel z nesprávného právního názoru, který není ve shodě se zákonem.
Tento nesprávný právní názor pak zavinil, že žal. úřad nezjistil majetkové poměry předchůdce st-lova Fr. Z., zejména správnost tvrzení st-lova, obsaženého již v jeho odvolání k žal. úřadu, že Z. má měsíční příjem nejméně 3000 Kč a že tedy nedoplatky pojistného byly na něm dobytné. To vytýká stížnost právem jako vadu řízení, neboť okolnost, je-li pojistné, dluhované Fr. Z. jako hlavním dlužníkem, a předepsané st-li jako ručiteli, na Fr. Z. dobytné, jest závažnou a měla pro posouzení vzniku ručební povinnosti st-lovy právní význam, když nešlo o ručení solidární, ježto jen při solidárním ručení několika osob jest právně irelevantní, zda ta či ona z osob solidárně ručících jest schopna dluh zaplatiti, a je-li na ní exekučně dobytný. Ježto tato vadnost řízení byla způsobena nesprávným právním názorem žal. úřadu o solidárním ručebním závazku st-le za nedoplatky pojistného také za dobu od 1. července 1926, bylo nař. rozhodnutí, pokud se týká těchto nedoplatků, zrušeno pro nezákonnost.

Citace:

Č. 9456. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 233-235.