NPD documents search: Váž. tr., 13 (1931)

Čís. 4067.

Pojem »lstivosti« (§ 197 tr. zák.) nepředpokládá zvláštní opatrnost (nedůvěřivost) klamané osoby, ani zvláštní záludnost neb úskočnost klamu, jíž nemohlo býti bezpečně a s úspěchem čeleno ani vzdálenými a nepohotovými prostředky; stačí, že poškozený neschopnost a neochotu pachatele (objednatele zboží) k placení neznal a nemohl poznati již z objednávek.
(Rozh. ze dne 10. února 1931, Zm II 35/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Olomouci ze dne 21. října 1920, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu podle §§ 197, 200, 201 d) tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Nejze přisvědčiti námitce (popírající patrné zákonnou náležitost lstivosti), že vyhlášení vyrovnacího řízení jest veřejné, přesněji asi, že se uveřejňuje a předpokládá se, že jest každému obchodníku známo, dále, že lze předpokládati, že se obchodník sám informuje, než nabízí někomu zboží ke koupi. Pojem lstivosti nepředpokládá (kromě § 201 b) tr. zák.) sice jen vnímavost, nýbrž i soudnost klamané osoby, takže pod onen pojem nespadají případy, v nichž lze klam poznati jako takový klamanou osobou prostředky, které má po ruce v době klamu; avšak nepředpokládá zvláštní opatrnost (nedůvěřivost) klamané osoby, nevyžaduje zvláštní záludnost neb úskočnost klamu, jíž nemohlo býti bezpečně a s úspěchem čeleno ani prostředky vzdálenějšími a nepohotovými. Proto nezáleží na tom, že se mohl svědek K. dověděti o vyrovnacími řízení z novin a informovati se v bydlišti stěžovatelově neb jinde o jeho obchodním a finančním stavu, stačí, že neschopnost a neochotu stěžovatele k placení neznal a nemohl poznati již z objednávek, naopak mohl podle důvěry v obchodním životě obvyklé předpokládati, že objednatel má při nejmenším dobrou vůli platiti, a řádně vedený podnik. Arciť jest lstivost nutnou náležitostí podvodu, i pokud v něm jde o využívání cizího omylu nebo cizí nevědomosti. Než i k této náležitosti, v rozsudečném výroku arciť neuvedené, jest rozhodovacími důvody přisvědčeno. Její opodstatnění shledává rozsudek, i pokud jde o využívání nevědomosti K-ovy o stěžovatelově neschopnosti platiti, zřejmě v obsahu objednávek, a to právem. Sliboval-li majitel »první výroby oděvů v I.« zaplatiti do 30 dnů se skontem 2%, pokud se týče do 60 dnů netto, a usiluje-li dalšími dopisy o zmírnění těchto podmínek, najmě o větší skonto, počínal si jako obchodník reelní, dostatečným výdělkem vládnoucí a tím, je-li jako stěžovatel na místě dosti vzdáleném od místa dodavatele, takovým způsobem, že pravý stav jeho obchodu a pravý jeho úmysl jen ztěžka může býti dodavatelem zjištěn a podle zásad řádného obchodování nemůže neb alespoň nemusí býti předpokládán. Podle toho neomezil se stěžovatel na pouhé zneužití omylu (nevědomosti) dodavatele K-e, nýbrž prohluboval omyl ten, utvrzoval v něm K-e klamem proň nepoznatelným, tudíž způsobem lstivým, protože odporujícím pravidlům obchodního života.

Citace:

Čís. 4067.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 75-76.