NPD documents search: Boh. adm., 2 (1920)

Č. 7133.

Obecní úředníci. — Řízení správní (Slovensko): 1. Služnovské úřady nebyly před 1. lednem 1923 příslušné rozhodovali jako odvolací stolice ve věci pensijních příspěvků zaměstnanců měst s reg. magistrátem nebo velkých a malých obcí. — 2. Působnost taková nepřísluší od 1. ledna 1923 ani okr. úřadům ani okr. výborům. — 3. O pravomoci odvolací stolice při rozhodování o rekursu do rozhodnutí nepříslušné stolice nižší.
(Nález ze dne 9. března 1928 č. 5761.)
Prejudikatura: Boh. A 5326, 5331, 5451, 5622/26.
Věc: Dr. Gerhard Š. v Trenčíně proti župnímu úřadu v Turč. Sv. Martině stran vrácení pensijních příspěvků.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Dne 27. září 1923 usnesla se měst. rada v Trenčíně, aby st-li, — jenž jako policejní kapitán od 1. července 1919 do 31. prosince 1922 byl v měst. službách a dnem 1. ledna 1923 převzat byl do státní služby, a jenž jako takový nároku na pensi proti městu nemá, nýbrž proti státu —, byly vráceny pens. příspěvky obnosem 1853'20 Kč městu zaplacené, poněvadž je povinen je zaplatiti přímo státní pokladně. Výnosem rady města Trenčína z 24. července 1924 byl však vyzván, aby zmíněný obnos 1853‘20 Kč do měst. pens. fondu zase zaplatil, ježto dle § 19 zák. čl. LVIII: 1912 a § 18 měst. pens. statutu mezi městy, pravomocnostmi a státem ohledně pensijních nároků existuje reciprocita a vrácení zmíněného obnosu bylo protizákonné tím spíše, že § 5 měst. pens. statutu výslovně uvádí, že zaplacené pens. příspěvky nemohou býti v tomto případě vráceny.
Odvolání st-lovo bylo usnesením zastupitelského sboru města Trenčína zamítnuto; k dalšímu odvolání st-lovu zrušil však okr. výbor v Trenčíně zmíněné usnesení zast. sboru města Trenčína, načež konečně k rekursu města toto rozhodnutí okr. výboru bylo zase zrušeno a usnesení zast. sboru města potvrzeno.
O stížnosti nss uvážil:
V době, kdy usnesení měst. rady z 24. července 1924 bylo vydáno, bylo město Trenčín již velkou obcí (arg. § 4 vl. nař. č. 275/1922). Dle § 25 odst. 2 zák. čl. XXII: 1886 byla proti usnesení obce v záležitostech jednotlivců přípustná apelace na správní výbor a odtud, odchylovala-li se obě usnesení, na min vnitra. Nebyly tedy ani před 1. lednem 1923 služnovské úřady na Slov. odvolací stolicí v záležitostech pens. příspěvků zaměstnanců měst s reg. magistrátem ani zaměstnanců velkých obcí.
Ježto pák dle § 6 zák. č. 126/1920 působnost dosavadních služn. úřadů přešla na nové okr. úřady, nemohla na nové okr. úřady přejiti působnost, které býv. služn. úřady vůbec neměly. Jde tedy ještě o to, zda působnost okr. úřadů, resp. okr. výborů v záležitosti, o jakou právě jde, nebyla založena zákonem č. 126/1920 přímo. Zákon tento, jednaje o působnosti okr. výborů stanoví v hlavě 7. pro ně působnost a) hospodářskou (§ 78-91), b) pomocnou (§ 92), c) ve správním soudnictví (§ 93), d) poradní (§ 94). Již z tohoto výpočtu vychází, že okr. výboru v záležitostech placení, resp. vrácení pens. příspěvků zaměstnanců býv. měst s reg. magistrátem, resp. velkých a malých obcí, zákonem č. 126/1920 žádná kompetence přiznána nebyla.
Podle § 6 lit. b) zák. č. 126/20 přešla od 1. ledna 1923, kdy vstoupilo v život nové župní zřízení na Slov., působnost, kterou dříve vykonávaly komitáty a jejich orgány, resp. správní výbory, na nové župní úřady.
Nebyl tedy okr. výbor okresu Trenčínského vůbec příslušným, aby o daném sporu rozhodoval (srovnej i nál. Boh. A 5329/26 a 5331/26).
Nss však v nál. Boh. A 5451/26 a 5622/26 dovodil, že — i když výroky okr. úřadu byly zmatečnými — a když kompetentní župní úřad svým výrokem vyřešil meritorně otázku mezi městem a st-lem spornou a to jako příslušná instance vyšší, maie po ruce opravný prostředek st-lův, dostalo se sporu meritorního vyřešení orgánem k tomu povolaným a že jsou bezvýznamný vady řízení, které se ve příčině postupu instancí sběhly.
Jestliže tedy v daném případě žal. úřad měl před sebou rozhodnutí nekompetentního okr. výboru a tedy rozhodnutí zmatečné a jestliže toto zmatečné rozhodnutí odstranil a rozhodl v meritu sám, pak měl žal. úřad přihlédnouti i k námitkám, které st-l ve svém opravném prostředku do usnesení zastupitelského sboru města Trenčína z 28. srpna 1924 vznesl, a měl tedy rozhodnouti i o námitce tam uplatňované, že původní usnesení měst. rady v Trenčíně z 27. září 1923 vešlo v moc práva. Žal. úřad se však otázkou právní moci usnesení měst. rady v Trenčíně z 27. září 1923 vůbec nezabýval, ačkoliv námitka, že usnesení to v právní moc vešlo, byla st-lem v řízení správním uplatňována. Nevyčerpal tedy žal. úřad obsahu opravného prostředku, o němž mu bylo rozhodnouti. V nedostatku tomto shledal nss podstatnou vadu řízení.

Citace:

č. 7133. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 396-398.