NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Č. 6995.

Technikové soukromí: I. Není přestupkem podle § 19 zák. č. 485/20, jestliže civ. inženýr pro architekturu a stavby pozemní jako zástupce firmy mající koncesi stavitel, oferuje na vypsané práce kanalisační. — II. Předpokladem řízení disciplinárního před pracovní sekcí představenstva inženýrské komory jako před čestnou radou je, aby obviněnému bylo doručeno obeslání před čestnou radu.
(Nález ze dne 23. prosince 1927 č. 12639.)
Prejudikatura: Boh. 6108/26 adm.
Věc: Ing. Oldřich T. a Josef M. v P. (adv. Dr. Otakar Hinke z Prahy) proti pracovní sekci inženýrské komory v Praze stran disciplinárního nálezu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje ke stížnosti,
pokud jest podána ing. Oldřichem T., pro nezákonnost, pokud jest podána ing. Josefem M., pro vady
řízení.
Důvody: Nař. rozhodnutím byli st-lé uznáni vinnými, že svým jednáním pracovali proti snahám inženýrské komory, aby práce inženýrské prováděli pouze kvalifikovaní civilní inženýři příslušného oboru, čímž porušili vážnost stavu, zlehčujíce jeho snahy a cíle a zanedbali povinnost členů ke komoře, podporovati plnění úkolu inženýrské komory pro hájení zájmů stavu civ. inženýrů, nebo aspoň jí neztěžovati plnění tohoto úkolu, a uložena jim proto každému výstraha a náhrada polovice útrat čestného řízení v částce 398,50 Kč. — — — —
O stížnosti uvažoval nss následovně:
St-l ing. M. namítá především vadnost řízení, kterou spatřuje v tom, že bez jeho viny mu byla odňata možnost zúčastniti se jednání výboru pro čestné řízení. — — — —
Námitku tu shledal nss důvodnou.
Již v nál. Boh. 6108/26 adm. vyslovil nss právní názor, že předpokladem řízení disc. před pracovní sekcí představenstva inž. komory jako čestnou radou jest, aby obviněný byl obeslán, t. j. aby mu obeslání bylo doručeno. V daném případě namítá st-l, že mu obeslání doručeno nebylo a ze správních spisů opak nikterak neplyne. Na tom nemění nic okolnost tvrzená v odv. spise žal. pracovní sekce představenstva inž. komory, že není předpisu, aby předvolání se stalo doporučeným dopisem, ježto i při nedostatku takového předpisu musí obeslání ještě před řízením býti doručeno. Ježto tedy tvrzení stížnosti, že obeslání k řízení nebylo in M. včas doručeno, není stavem spisů vyvráceno, slušelo stížnosti jeho dáti za pravdu a bylo proto nař. rozhodnutí, pokud jde o ing. Josefa M., zrušiti dle § 6 zák. o ss.
O stížnosti ing. Oldřicha T. pak uvažoval nss takto:
Dle § 19 zák. z 18. března 1920 č. 485 Sb. může pracovní sekce jako čestná rada proti členům zakročiti: a) zanedbávají-li tito své povinnosti ke komoře, nebo b) poruší-li vážnost stavu.
Zákon sám nestanoví, která jednání jest považovati za taková, že se jimi porušuje vážnost stavu. Povinnost zachovávati vážnost stavu žádá pojmově od členů inž. komory, aby zachovávali ony požadavky, které na inž. stav vzhledem k specielní jeho sociální funkci podle panujících názorů morálních a společenských klade veř. mínění. Vážnost inž. stavu kryje se pojmově se stavovskou ctí. Porušení vážnosti inž. stavu mohou tedy involvovati taková jednání, která ve veř. mínění vzhledem k panujícím názorům morálním a společenským staví jednotlivé členy inž. komory do nepříznivého světla. Mohou to tedy býti jen taková jednání, která v očích veřejnosti působí dojmem difamujícím.
Pokud pak jde o povinnosti členů inženýrské komory k této komoře, stanoví zák. č. 185/20 sám řadu takových povinností výslovně na př. v § 5 (povinnost oznámiti pracovní sekci své působiště), v § 11 (přijetí volby), v § 14 (povinnost platiti členské příspěvky), v § 17 (oznámiti nastoupení a vystoupení kandidátů). Povinností členů inž. komory jest pak i zachovávati vážnost (čest) inž. stavu (§ 19 lit. b) a § 1).
Jinak by členům inž. komory mohly býti ukládány jen takové povinnosti, které lze dovoditi ze zák. Stanovíť § 108 ústavní listiny, že každý státní občan čsl. může vykonávati výdělkovou činnost v mezích všeobecných právních ustanovení. Omezení tohoto práva je možné jen v zájmu veř. na základě zákona.
V daném případě shledala žal. pracovní sekce přestupek § 19 zák. č. 185/1920 v tom, že st-1 jako zástupce firmy T. — která má dle § 3 živn. řádu koncesi stavitelskou a která je povinna ustanoviti osobu oprávněnou prováděti práce jí příslušející, — podal nabídku na stavby kanalizační, ačkoli po názoru pracovní sekce provádění staveb kanalisačních jakožto staveb vodních nespadá do oprávnění civ. inženýrů pro architekturu a pozemní stavby. Z toho dovozovala žal. pracovní sekce, že st-l pracoval proti snahám inž. komory a proti zájmům členů komory, aby práce inženýrské prováděli pouze kvalifikovaní civ. inženýři příslušného oboru. Z odůvodnění nař. disc. nálezu jde pak na jevo, že inž. komora pro republiku čsl. proti praksi hájí stanovisko, že stav. živnostníkům nepřísluší provádění prací čistě inženýrských; v důsledku toho pak dospěla žal. pracovní sekce k závěru, že firma T. není na základe své stavitelské koncese oprávněna prováděti práce kanalisační, a že st-l, i když vystupoval jako zástupce firmy T., se podáním zmíněné oferty prohřešil proti vážnosti stavu a proti členským povinnostem ke komoře.
Nss názor tento neuznal správným. Činem st-li za vinu kladeným nemohla již pojmově býti porušena vážnost stavu inženýrského, ježto čin ten sám o sobě nese znaků, které by ve veř. mínění působily dojmem zneuctívajícím, difamujícím. Jedná se totiž v podstatě o spor, zda firma T., majíc oprávnění stavitelské, mohla učiniti nabídku na práce kanalisační. Spor točí se tedy o rozsah živn. oprávnění živnosti stavitelské. K řešení sporů takových dává zákon inženýrské komoře možnosti jiné, zejména pak možnost obraceti se podáními na úřady (§ 13) k řešení- sporů takových povolané. (Srovn. i § 17 nař. býv. stát. ministeria z 11. prosince 1860 č. 3643 připojeného jako »Přídavek« k min. nař. ze 7. května 1913 č. 77 ř. z., pokud ovšem působnost disc. nepřešla dle § 19 zák. č. 185/20 na pracovní sekci inž. komory).
Činem st-li za vinu kladeným nebyla však také porušena žádná povinnost st-le ke komoře. Spatřovala-li žal. pracovní sekce porušení povinnosti ke komoře v tom, že st-l nedbal vážnosti inž. stavu, jest názor její nesprávný, ježto vážnost stavu inženýrského činem st-lovým, jak výše bylo řečeno, porušena nebyla. Spatřovala-li však žal. pracovní sekce porušení povinnosti ke komoře v tom, že inž. komora ukládala svým členům, aby prováděli pouze ty práce, ku kterým mají dle min. nař. ze 7. května 1913 č. 77 ř. z. příslušné oprávnění a že st-l příkazů těchto nedbal, jest názor její nesprávným již proto, že st-l nejednal jako civ. inženýr pro architekturu a stavby pozemní svým vlastním jménem, nýbrž vystupoval jako zástupce firmy T. na základě jejího stavitelského oprávnění a jde pak o otázku, zda firma st-lem zastupovaná má na základě své stavitelské koncese právo prováděti i práce kanalisační, kteroužto otázku nemůže řešiti žal. pracovní sekce inž. komory, nýbrž úřad živn. Nelze pak také říci, že st-l inž. Oldřich T. prováděl práce, ke kterým jako civ. architekt podle § 3 lit. b) nař. č. 77/1913 nebyl oprávněn, ježto práce ty neprováděl jako civ. architekt, nýbrž jako zástupce firmy T.
Nss neshledal tedy pro nař. rozhodnutí, pokud se týče výroku o disc. trestu uloženém Ing. Oldřichu T., žádné opory v zákoně.

Citace:

č. 6995. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 675-677.