Čís. 14721.

K výkladu § 26 čís. 11 zákona na ochranu nájemníků čís. 62/34 Sb. z. a n.
Skládá-li se byt nájemníkův kromě kuchyně a obytného pokoje pro služebné ze tří obytných místností, jest od 1. ledna 1935 vyloučen z ochrany, třebaže dva pokoje s kuchyní byly najaty dříve a třetí pokoj později.
(Rozh. ze dne 22. listopadu 1935, Rv I 1750/35.) Prvý soud zrušil výpověď danou žalobci žalovanému z najatého bytu sestávajícího jednak z kuchyně a dvou pokojů, najatých žalovaným v roce 1917, jednak z nárožního pokoje v nástavbě domu provedené v roce 1924 a téhož roku žalovaným najatého. Rozhodnutí svoje opřel soud o předpis § 26 odst. 1 čís. 13 zák. o ochr. náj., vzav za prokázáno, že žalovaný má sice důchod vyšší než 24000 Kč, musí však se starati o své dva syny t. č. duševně choré. Odvolací soud ponechal výpověď v účinnosti. Důvody: Výpověď je nutno posuzovati podle § 26 odst. 1 čís. 11 zák. o ochr. náj., dle něhož se tento zákon nevztahuje s účiností od 1. ledna 1935 na byty skládající se mimo kuchyni a obytné pokoje pro služebné ze tří obytných místností, kterých se do 28. února 1934 neužívalo zcela nebo z části k výkonu jakéhokoliv povolání. Toto ustanovení není v nijaké souvislosti s ustanovením téhož § odst. 1 čís. 13, jež je rovněž úplně samostatné. Po této stránce tedy soud prvé stolice pochybil a poněvadž jsou dány předpoklady uvedeného čís. 11 zmíněného zákona, neměl výpověď zrušovati, nýbrž měl ji prohlásiti za účinnou tak jako byla podána (§ 26 odst. 2 uvedeného zákona).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Zákon o ochraně nájemníků čís. 32/34 sb. z. a n. ve znění vyhlášky ministra sociální péče ze dne 23. března 1934 čís. 62 sb. z. a n. nečiní v § 26 odst. 1 čís. 11 rozdílu o vzniku rozšíření nájemního předmětu (bytu). Podle jasného doslovu tohoto zákonného předpisu a podle úmyslu zákonodárců nepotřebuje ochrany ten, kdo od 1. ledna 1935 obývá byt skládající se kromě kuchyně a obytného pokoje pro služebné za 3 obytných místností. Žalovaný připustil, že byt, který má v nájmu, skládá se z bytu o 2 pokojích a kuchyně jakož i z jednoho nárožního pokoje, připustil tedy, že má najaté 3 obytné místnosti, a je lhostejné, že nejdříve najal byt o 2 pokojích s kuchyní a teprve později ještě jeden pokoj. Za tohoto stavu věci není třeba obírati se důchodem žalovaného, k němuž by bylo lze hleděti toliko v případě § 26 odst. 1 čís. 13 zmíněného zákona, ať by byl rozsah bytu jakýkoliv.

Citace:

č. 14721. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 854-855.