NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 2

Čís. 16487.

Podle předpisů exekučního řádu nemůže se věřitel domáhati v tomže exekučním návrhu povolení exekuce vnucenou dražbou nemovitostí náležících různým dlužníkům a zapsaných v různých vložkách, třebas jde o exekuci k vymožení téže pohledávky vymáhajícího věřitele.
(Rozh. ze dne 12. listopadu 1937, R I 1205/37.) Vymáhající věřitelé navrhli jediným podáním, aby jim bylo podle rozsudku krajského soudu civilního v P. Ck VIIa 799/35, povolena k vymožení vykonatelné pohledávky 9600 Kč s přísl. exekuce nucenou dražbou nemovitosti, zapsané ve vložce č. 687 pozemkové knihy pro kat. území M., náležící povinnému Josefu H., a nemovitosti zapsané ve vložce č. 830 téže pozemkové knihy, náležící povinné Olze P. Exekuční soud povolil navrženou exekuci. Rekursní soud k rekursu Olgy P. zamítl exekuční návrh, týkající se nemovitosti zapsané ve vložce č. 830 uvedené pozemkové knihy. Důvody: Stěžovatelka právem vytýká, že není dovoleno spojiti návrh na povolení exekuce nucenou dražbou různých nemovitostí, které patří různým vlastníkům, v jednom podání. Podle § 22 ex. ř. může býti nařízeno jen, aby byl spojen výkon exekucí vedených na několik nemovitostí, a to jen tehdy, vede-li exekuci věřitel proti témuž dlužníkovi. To jest jediný případ, kdy zákon dopouští spojení výkonů dvou exekucí k společnému provedení. Z dotčeného zákonného ustanovení plyne, že není dovoleno spojení několika exekucí, t. j. exekucí na několik nemovitostí proti různým dlužníkům, jako tomu jest v souzenému případě. Podle Neumannova Komentáře k exekučnímu řádu bylo by nejvýše možno spojiti výkon dvou exekucí při různosti dlužníků jen tenkráte, kdyby šlo o spoluvlastníky téhož exekucí vydraženého tělesa. Tomu tak ovšem v souzeném případě není, neboť povinný Josef H. není vlastníkem nemovitosti zapsané ve vložce č. 830. Bylo proto rekursu vyhověno. Vymáhající věřitelé musí podati samostatný exekuční návrh proti dlužnici Olze P.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu vymáhajících věřitelů.
Důvody:
Dovolacím stěžovatelům jest ovšem přisvědčiti, že v exekučním řádu není výslovného ustanovení, jež by nedopouštělo, aby se v tomže návrhu bylo domáháno povolení exekuce nucenou dražbou různých nemovitostí, jež patří různým dlužníkům. Leč nepřípustnost takovéhoto návrhu lze vyvoditi především z předpisu § 22 ex. ř. Tento paragraf dovoluje spojení výkonu exekucí, vede-li věřitel proti témuž dlužníku na několik nemovitostí oddělené exekuce, jejichž výkon přísluší témuž soudu nebo sousedním soudům. Z toho plyne, že exekuční řád nedopouští spojení výkonu exekucí, jež jsou vedeny proti různým dlužníkům. Není-li však zákonem dopuštěn spoléčný výkon exekucí vedených proti různým dlužníkům, není dovoleno, aby vymáhající věřitel týmž podáním navrhl povolení exekuce na nemovitosti, náležející různým dlužníkům, třebas šlo o exekuci k vymožení téže pohledávky. Nezáleží na tom, že v souzené věci byly všechny nemovitosti, na něž se vede exekuce, dříve (v době zřízení zástavy) ve vlastnictví dlužníka Josefa H., ani na tom, že lze podle § 60 knih. zák. — ježto poznámka hypotekární žaloby pochází z doby před prodejem pozemkové parcely č. kat. 754/16 Olze P. — vésti exekuci i proti Olze P., třebas exekuční titul zní jen proti Josefu H. Rozhodující jest jediné, že v době podání exekučního návrhu i v době povolení exekuce byly nemovitosti, na něž se vede exekuce, zapsány ve dvou vložkách, náležejících různým vlastníkům. Bylo by snad možno namítnouti, že se jediným exekučním návrhem exekuční řízení zjednoduší pokud se týká zlevní. Leč nelze přehlížeti, že různost účastníků na straně povinné přináší s sebou, že proti povolení exekuce i v dalším exekučním řízení budou po případě uplatňovány se strany jednotlivých dlužníků různé námitky, jejichž vyřizování bude míti v zápětí, že v exekučním řízení nebude lze postupovati proti všem dlužníkům stejnoměrně, o čemž svědčí i souzený případ. Takového komplikování se lze vyvarovati tím, že proti každému dlužníku bude podán zvláštní exekuční návrh, o němž bude již od počátku samostatně jednáno.

Citace:

Čís. 16487. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 575-577.