NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6533.

Samospráva obecní. — Řízení před nss-em: I. * Jak obecní zastupitelstvo tak — pokud není ustaveno — dohlédací úřad mohou dle § 8, odst. 3, resp. 4, věty 2. zák. ze 14. července 1922 č. 253 Sb. dáti souhlas k resignaci na členství v obecním zastupitelstvu, i když u resignujícího není dán žádný z důvodů v § 8, odst. 2 pod č. 1—8 cit. zák. uvedený. — II. * Do rozhodnutí dohlédacího úřadu, jímž tento dal dle § 8, odst. 4, 2. věty cit. zák. na místě neustaveného posud obecního zastupitelstva souhlas k resignaci člena obecního zastupitelstva, je stížnost na nss přípustná. Legitimován je k ní každý neresignovavší člen neustaveného zastupitelstva obecního. — III. * Dohlédací úřad vykročil z mezí daných volné jeho úvaze při rozhodování dle § 8, odst. 4, věty 2. cit. zák., dal-li souhlas k hromadné resignaci členů a náhradníků obecního zastupitelstva, opírající se o tvrzení, že sdružením jiných stran k volbě obecní rady bude straně, kterou representují resignující, znemožněna aktivní spolupráce v obecním zastupitelstvu. Rozhodnutí takové je nezákonné.
(Nález ze dne 6. května 1927 č. 9694).
Věc: Karel K. a spol. ve S. (adv. Dr. Zikmund Stein z Prahy) proti okresní správě politické v L. (za zúč. Josefa G. ve S. adv. Dr. Rud. Gluck z Prahy) stran resignace členů obecního zastupitelstva.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Při obecních volbách konaných ve S. dne 7. března 1926 připadlo na kand. listinu komunistické strany 11 mandátů, na listinu strany občanské 12 mandátů a na listinu čsl. strany socialistické a pokrokového souručenství 7 mandátů. Dne 15. března 1926 oznámilo všech 30 na kand. listině strany občanské uvedených osob osp-é v L., že resignují na členství v ob. zastupitelství. — — — —
Nař. výnosem vyslovil žal. úřad na základě § 8 odst. 4 obec. řádu vol. souhlas s jednomyslnou resignaci všech nově zvolených členů a náhradníků ev. i ostatních kandidátů vol. skupiny občanské z důvodů v jejich podání uvedených v zájmu řádného a úsporného ob. hospodářství, které však je možno jen za akt. spolupráce i těch stran, jichž příslušníci vzhledem k své poplatní síle jsou na ob. hospodářství hmotně nejvíce interesováni.
Do rozhodnutí toho stěžují si členové ob. zastupitelství zvolení na kand. listiny strany komunistické a čsl. strany socialistické jménem vlastním a jako sdružená skupina pro volbu starosty.
Nss musel se již vzhledem k tomu, že zástupce zúčastněných stran, t. j. osob resignovavších, popřel při veř. ústním líčení legitimaci st-lů ke stížnosti, touto otázkou obírati.
»§ 8 voleb. řádu ob. ve znění novely ze 14. července 1922 č. 253 Sb. stanoví v odst. 3 a 4 toto: »Vzdáti se členství zastupitelstva, rady, neb komisí obecních jest přípustno jen tehdy, jsou-li tu okolnosti pod č. 1 až 8 uvedené, nebo souhlasí-li s resignaci ob. zastupitelstvo většinou všech svých členů. Resignující jest z jednání a hlasování o tom vyloučen (§ 5 zák. ze 7. února 1919 č. 76 Sb.). Odepřelo-li ob. zastupitelstvo souhlas s resignaci, jest resignující oprávněn odvolati se k dohlédacímu úřadu, který rozhodne s platností konečnou. Není-li ob. zastupitelstvo ještě ustaveno, dává souhlas s resignaci dohlédací úřad s platností konečnou. Také o stížnosti podané pro nezákon. usnesení vyslovujícího souhlas s resignaci rozhoduje dohlédací úřad, a to s platností konečnou.«
V daném případě jde o resignaci neopírající se o některý z důvodů § 8 odst. 2 č. 1—8, nýbrž o resignaci, k níž třeba souhlasu a to ob. zastupitelství, je-li již ustaveno, kterýžto souhlas nahrazuje, nebylo-li ob. zastupitelstvo ještě ustaveno — jak tomu je v daném případě — výrok dohlédacího úřadu (§ 8, 4. odst. 2. věta). Ze 3. věty odst. 4 svrchu cit. jest patrno, že i když ob. zast. svou většinou projeví souhlas s resignaci, jest přípustná proti tomu stížnost k dohlédacímu úřadu. Že stížnost nemůže býti podána resignující osobou, ani obecním zastupitelstvem, které k ní svou většinou souhlas dává, nýbrž subjektem jiným, který resignaci a přijetí její shledává nezákonným, jest zřejmo. Po názoru nss-u může subjektem býti jen ten, kdo měl právo k resignaci zaujmouti stanovisko a souhlas s ní neprojevil, tedy zvolený člen ob. zast., který pro resignaci nehlasoval. Dává-li mu zákon právo stížnosti, uznává tím zřejmě jeho právní nárok, aby se domáhal konstituování ob. zastupitelstva, jehož členem sám se volbou stal, v tom složení, jak vyšlo z voleb, aby tedy složení zastupitelstva bez důvodné příčiny nebylo přijetím resignace měněno. V případech, kde ob. zastupitelstvo není ustaveno (a o takový případ jde), jest povolán dohlédací úřad, aby on na místo většiny neustaveného posud ob. zastupitelstva dal souhlas s resignaci.
Uznává-li zákon, jak uvedeno, právní nárok členů ob. zast. na ustavení zastupitelstva ve složení volbou určeném a nárok, aby složení to bez důvodné příčiny nebylo měněno, pak není dle názoru nss-u pochybnosti, že ti, kdo volbou členství ob. zastupitelstva nabyli a kdo k resignaci podané nemohli zaujmouti stanovisko jen proto, že neustavené posud ob. zastupitelství se jí nezabývalo, se mohou uznání svého nároku domáhati stížností u nss-u, když rozhodnutí dohlédacího úřadu, souhlas s resignaci tou vyslovující, má dle zákona platnost konečnou.
Proto uznal nss legitimaci jednotlivců, stížnost u nss-u podavších, jako osob do ob. zastupitelstva ve S. zvolených. Poněvadž tím dána jest legitimace všech st-lů, nebylo třeba zkoumati, zda příslušela by jim i jako skupině sdružené pro volbu starosty.
Ve věci uvážil nss toto:
Stížnost míní, že jak ob. zastupitelstvo tak žal. úřad může k resignaci svoliti jen, opírá-li ji resignující člen ob. zast. o některý z důvodů uvedených v § 8. odst. 2 pod čís. 1—8 cit. zák. Poněvadž na takový důvod nikdo z resignujících se neodvolal, považuje stížnost nař. rozhodnutí souhlas ten vyslovující, za nezákonné. Námitku tu neshledal nss důvodnou.
Již disjunktivní význam slůvka »nebo« ve shora cit. odst. 3 § 8 dokazuje zcela zřejmě, že za souhlasu většiny ob. zastupitelstva jest přípustno vzdáti se členství v něm i tehdy, nejsou-li dány okolnosti pod č. 1—8 § 8 cit. zák. uvedené. To plyne i z dalšího ustanovení tohoto paragrafu. Neboť o tom, jsou-li tyto v zákoně taxativně uvedené důvody dány, rozhoduje dle odst. 6 téhož paragrafu s konečnou platností dohlédací úřad, jemuž ob. starosta ihned učiní oznámení o resignaci. Nerozhoduje tedy o tom ob. zast. vůbec. Z toho plyne, že pasus 3. odst. § 8 »souhlasí-li s resignací ob. zastupitelstvo většinou všech svých členů«, vztahuje se jen na ony resignace, jež nedovolávají se důvodů taxativně v zákoně u § 8 odst. 2 pod č. 1—8 uvedených. Z poslední věty odst. 4 cit § 8 nelze vyvoditi opak a není správné tvrzení stížnosti, že při výkladu, dle něhož možno dáti souhlas k resignaci opírající se o jiné, než v zákoně taxativně uvedené důvody, by věta ta smyslu neměla. Můžeť usnesení ob. zastupitelstva, vyslovující souhlas s resignaci, býti nezákonným na příklad již proto, poněvadž ob. zastupitelstvo o resignaci hlasovavší nebylo řádně svoláno, že pro resignaci nebylo potřebné většiny, že zúčastnil se hlasování i resignující člen a pod. Má tedy ustanovení to i při stanovisku, které zaujal nss, svůj význam a své oprávnění. Nemá tudíž pravdu stížnost, tvrdí-li, že ob. zastupitelstvo může projeviti svůj souhlas jen k resignaci podané z důvodů v zákoně taxativně vypočtených.
Není-li ob. zastupitelstvo konstituováno, nastupuje, jak svrchu uvedeno, místo souhlasu ob. zastupitelstva výrok dohlédacího úřadu dle § 8 odst. 4, 2. věty cit. zák. Že se věta ta vztahuje na resignaci na členství v ob. zastupitelství, opírající se o jiný důvod než některý z důvodů uvedených v § 8 pod č. 1—8, plyne zřejmě z toho, že o resignaci opírající se o některý zák. důvod § 8 pod. č. 1—8 rozhoduje vždy dohlédací úřad dle odst. 6 cit. paragrafu, a byla by tedy věta ta naprosto zbytečnou, kdyby byl správný názor stížnosti, že úřad smí dáti souhlas jen, opírá-li se resignace o některý z důvodů v zákoně taxativně uvedených. Proto shledal nss bezdůvodnou výtku stížnosti, jež vidí nezákonnost nař. rozhodnutí v tom, že žal., úřad dal souhlas k resignaci, ač není dán žádný z důvodů § 8 odst. 2 č. 1—8.
Odvolává-li se stížnost k odůvodnění svého názoru důvodové zprávy k zák. č. 253/1922, poukazuje nss na to, že důvodová zpráva může snad býti pomůckou výkladovou, nikdy však do té míry, aby doplňovala, neb nahrazovala text zák. něčím, co v něm samém provedeno není, nehledě ani k tomu, že v důvodové zprávě mluví se o důvodu k resignaci, tedy o důvodu vůbec a ne o důvodech, jež v § 8 odst. 2 č. 1—8 jsou uvedeny.
Druhou námitkou vznesenou in eventum vytýká stížnost, že žal. úřad přestoupil meze volné úvahy, dané mu při rozhodování podle § 8 odst. 4, 2 věty. Stížnost dovozuje, že žal. úřad dal se vésti ohledem na poplatnou sílu slabší skupiny vol. a že ohledem tím veden zmařil sdružení dvou stran k volbě starosty a obecní rady, tedy něco, co zákon shledává přípustným.
Rozhoduje o námitce té musil nss zkoumati především, zda volné úvaze úřadu, rozhodujícího o tom, má-li či nemá-li dáti souhlas k resignaci, jež stala se před ustavením ob. zastupitelstva, jsou vůbec dány nějaké meze, poněvadž jen při kladném zodpovědění této otázky možno vůbec mluviti o porušení subj. práv st-lů a o přípustnosti námitky té vůbec.
§ 8. cit. zák. nikterak nerozvádí, kdy a za jakých podmínek a za jakých skutkových okolností žal. úřad souhlas ten smí neb nesmí vysloviti. Přece však má nss za to, že volné úvaze úřadu určité meze dány jsou a to účelem tohoto ustanovení § 8, odst. 1 cit. zák., jež ukládá voliči povinnost přijmouti a podržeti volbu. Povinnosti přijmouti a podržeti volbu do obec. zastupitelstva zbavuje zákon jen toho, u koho dána jest některá z okolností v § 8 odst. 2, č. 1—8 uvedených, a který má pak nárok, aby povinnosti té byl zproštěn. U koho žádná z okolností těch dána není, ten může se členství toho vzdáti jen, souhlasí-li s resignací většina členů ob. zast. po případě, nebylo-li toto ještě ustaveno, dohlédací úřad. Účelem tohoto ustanovení je zřejmě, aby výsledky vykonané již volby nebyly nad nutnou potřebu mařeny svémocnými resignacemi, aby tedy zvolené ob. zastupitelství zůstalo pokud možno v tom složení, jak si je voliči zvolili. Je-li ob. zastupitelstvo již ustaveno, pak representuje ono voliče a rozhoduje o tom, zda resignace má býti přijata či nikoli, ono většinou všech svých členů, při čemž resignovavší hlasovacího práva. nemá. Rozhoduje tu tedy zase většina voličstva, representovaná většinou zvoleného ob. zastupitelstva. Není-li zastupitelstvo ustaveno, přechází právo, vysloviti souhlas s resignaci, neopírající se o některý z důvodů v § 8 odst. 2 č. 1—8 uvedených, na úřad dohlédací. Že ten je zásadně oprávněn, dáti i v takovém případě souhlas, bylo již nahoře dovozeno. Při tom jsou však meze úvahy jeho dány účelem ustanovení § 8. cit. zák., aby totiž resignacemi nebyl mařen nad nutnou potřebu výsledek volby již provedené. Že v daném případě, kde z 30 členů ob. zast. resignovalo 12 spolu se všemi zvolenými náhradníky, takže zmařeno tím i doplnění počtu náhradníků dle § 58. cit. zák., souhlasem k resignaci vysloveným byl zmařen výsledek volby již provedené, totiž znemožněno, aby zvolené zastupitelstvo fungovalo, není pochybným. Vždyť odpadnutím 12 členů a možnosti povolati za ně náhradníky znemožněno je každé usnesení, vyžadující přítomnosti nejméně 2/3 členů ob. zastupitelství. Skutečně také v daném případě nově zvolené ob. zastupitelství ve S. se vůbec neustavilo a jmenována byla správní komise.
Nař. rozhodnutí uvádí jako důvod souhlasu s resignaci, že sdružením čsl. strany sociál, a komunist. pro volbu starosty, jeho náměstka a ob. rady, by byla strana obč. zatlačena do bezvýznamného pozadí, čímž trpělo by řádné a úsporné hospodaření obecní, jež jest možno jen za akt. spolupráce i těch stran, jichž příslušníci vzhledem ke své poplatné síle jsou na ob. hospodářství nejvíce interesováni. Zákon však sdružení jednotlivých skupin pro volbu ob. rady připouští. Neshledává tedy zřejmě v sdružení tom a případných jeho následcích pro stranu, mající třeba relativně největší počet členů ob. zast. nic, co by bylo proti zájmu řádného a úsporného hospodářství a co by jiným stranám spolupráci v ob. zastupitelstvu znemožňovalo.
Jestli tedy žal. úřad dal souhlas k resignaci, kterou zúčastněné strany odůvodňovaly jen tím, že následkem sdružení dvou jiných stran k volbě ob. rady bude jim znemožněno akt. spolupůsobení a že tím i řádné a úsporné hospodaření v obci utrpí, vykročil úřad z mezí, jež dány jsou jeho úvaze pro rozhodování, má-li dáti, či nemá-li dáti k resignaci souhlas. Jeť v intenci § 8, aby zvolené zastupitelstvo ustavilo se v tom složení, jak vyšlo z voleb a aby bez důvodné příčiny nebylo na složení jeho ničeho měněno. Za takovou důvodnou příčinu nelze považovati sdružení dvou jiných stran k volbě ob. rady, tedy něco, co zákon dovoluje a připouští a důsledky, jež takové zákonem dovolené sdružení snad bude míti v zápětí.
Proto bylo nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 6533. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 805-809.