Č. 687.

Zabírání bytů: * Zmocnění obce ve smyslu předposledního odst. § 8 zák. ze dne 30. října 1919 č. 592 sb. z. a n. musí býti dáno, než obec zabírací usnesení vydá; nestačí, udělí-li je politický úřad teprve v rozhodnutí zamítajícím odpor proti zabrání.
(Nález ze dne 28. ledna 1921 č. 925.)
Věc: Bohumil Ch. ve Svítkově proti okresní správě politické v Pardubicích o zabrání bytu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: — — — — — — — — — — — — — —
O stížnosti podané uvažoval nejvyšší správní soud takto:
Naříkané rozhodnutí opírá se o ustanovení § 8, předposlední odstavec zákona z 30. října 1919 č. 592 sb. z. a n. Rozhodnutí však samo připouští a je to i ze spisů patrno, že obec, zabírajíc v domě stěžovatelčině dvě obytné místnosti, neměla zmocnění nadřízeného jí politického úřadu, které § 8, předposlední odstavec, předpokládá. Žalovaný úřad vychází ovšem z právního názoru, že nedostatek ten možno odčiniti tím, že zmocnění to se udělí dodatečně, po vysloveném obcí zabrání. Tento názor žalovaného úřadu je však právně mylný, jak plyne z této úvahy:
Dle § 11 cit. zák. nutno před vydáním zabíracího usnesení při jednání, vedeném se všemi zúčastněnými zjistiti, jsou-li dány podmínky pro zabrání bytu neb místností. Podmínkou zabrání dle § 8, předposledního odstavce, je však, aby obec měla pro ten který případ zmocnění nadřízeného jí politického úřadu, mají-li býti zabrány místnosti, o které majitel bytu rozšířil svůj byt po 1. lednu 1917. Uváží-li se, že dle tohoto ustanovení lze zabrati byty do té míry, že majetníku nezbude ani tolik místností obytných, na něž by dle § 5 cit. zák. měl nárok, že jde tedy o výjimku, právo majitele bytu na zákonem stanovenou míru bytu ještě dále omezující, je zřejmo, že ustanovení to musí býti vykládáno přesně dle znění zákona a nelze proto připustiti, aby zmocnění to uděleno bylo dodatečně, teprve po zabrání.
Je tedy naříkané rozhodnutí, opírající se o ustanovení § 8, předposl. odstavce, v odporu se zákonem, poněvadž nebylo v době zabrání předepsaného zmocnění obce k zabrání dle tohoto ustanovení a bylo proto naříkané rozhodnutí zrušeno dle § 7 zák. o správním soudě.

Citace:

č. 687. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 148-149.