Čís. 1603.

Nepřípustnost pořadu práva pro nárok o náhradu škody proti obci, již způsobila, súčastnivši se při výkupu obilí.
(Rozh. ze dne 4. dubna 1922, Rv I 70/22.)
Starosta žalované obce súčastnil se spolu s komisařem okresního obilního ústavu výkupu obilí u žalobce, dal obilí odvézti a převzal peníze, za ně stržené, jež po několik měsíců zadržoval u sebe a teprve na příkaz ministerstva pro zásobování zaslal je žalobci, jenž jich však nepřijal, žádaje i úrok za mezidobí. Žalobě o vyplacení zadržovaného peníze s úrokem oba nižší soudy nevyhověly, zamítnuvše námitku nepřípustnosti pořadu práva, ježto prý jde o nárok ryze soukromoprávní.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky nižších soudů i s předchozím řízením a odmítl žalobu.
Důvody:
Dle rozsudkových zjištění účastnili se starosta a obecní strážník žalované obce výkupu obilí, provedeného u žalobce komisařem okresního obilního ústavu, starosta dal obilí odvézti a převzal peníze za ně stržené, oznámil domnělé závady ministerstvu pro zásobování lidu a na příkaz jeho zaslal peníze ty žalobci. Spolučinnost žalované obce, pokud vůbec účastnila se jednání toho svým starostou, zakládá se na § 32, vládního nař. ze dne 27. června 1919, čís. 354 sb. z. a n. Nařízením tím upraven byl obchod s obilím a mlýnskými výrobky tím způsobem, že odňaty byly tyto soukromému obchodu. Nadále hospodařil s nimi stát, by zabezpečil veřejné zásobování. Nařízení to, upravující poměr jednotlivců jako příslušníků státního celku k tomuto, je předpisem veřejnoprávním, orgány působící i spolupůsobící při provádění nařízení toho jsou orgány veřejnoprávními, a týmž orgánem byla i žalovaná obec, pokud byla činná při výkupu obilí žalobci odebraného. Z porovnání §§ 31 a 32 nařízení toho vyplývá, že obec spolupůsobila jako pomocný orgán státní. Podle obdoby dvor. dekretu ze dne 14. března 1806, čís. 758 sb. z. s. nemůže obec pro tento svůj úřední výkon žalována býti na soudě civilním. K tomuto výkonu náležela i výplata peněz, stržených za odebrané obilí, aniž záleží na tom, zda výplata ta stala se správně čili nic. Nárok proti obci uplatňovaný nestal se soukromoprávním v žádném případě. Řízení o žalobě té provedené a s ním i oba rozsudky jsou zmatečné dle § 477 čís. 6 c. ř. s. a bylo je dle §§ 477, 510 a 513 c. ř. s. zrušiti. Poněvadž jde o nezhojitelnou zmatečnost, byla žaloba dle §§ 478 a 513 c. ř. s. odmítnuta.

Citace:

č. 1603. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 357-358.