NPD documents search: Boh. adm., 16 (1934), sv. 2

Čís. 16471.

Syndikátní odpovědnost (zák. č. 112/1872 ř. z.).
K samostatné působnosti soudní kanceláře nenáleží přijmouti do protokolu prohlášení předražitelovo podle §§ 195 a 196 ex. ř.
Soudní kancelářský asistent, který odmítl přijmouti peníze určené na předražek, nesprávně poučil osobu nabízející předražek a sepsal s ní zápis, nejednal při výkonu své úřední působnosti jemu přidělené nebo svěřené.
Jde o přestoupení úřední působnosti u vykonávání úřední působnosti, jestliže přednosta okresního soudu odkázal toho, kdo chtěl složiti na soudě předražek, na kancelářského asistenta, místo aby sám vykonat soudcovský úkon jemu náležející (dáti sepsati prohlášení podle § 195, odst. 2, ex. ř.).
(Rozh. ze dne 8. listopadu 1937, Co I 16/37.)
Podle přednesu žaloby vázlo pro žalobkyni na usedlosti č. p. 6 v N. V. zástavní právo za roční důchod 10000 Kč. Na dotčenou usedlost byla vedena dražba, při níž byly k návrhu dlužníků prodávány pozemky jednotlivě. Mezi vydraženými pozemky byly i pozemky č. kat. 633/1 a 633/2. Prvý byl odhadnut na 23841 Kč a byl vydražen za 15995 Kč, druhý pozemek byl pak odhadnut na 1090 Kč 50 h a byl přiklepnut za 728 Kč. Oba pozemky vydražil Miroslav P. Po dražbě chtěla »Jednota malozemědělců v N. V.« učiniti předražek 4710 Kč 75 h, na kterém se usnesla, a vyslala k okresnímu soudu v Ch. Václava P. a Jana J., jimž dala plnou moc, aby učinili za ni předražek. Oba uvedení zmocněnci se odebrali k přednostovi soudu a chtěli složiti předražek 10000 Kč, ten je však odkázal na soudního kancelářského asistenta Cb. Ti se proto odebrali k jmenovanému asistentovi Ch. a tomu věc přednesli. Ten však předražek odmítl, odůvodňuje to tím, že by jej musil zase vrátit, poněvadž Miroslav P. louku posekal a předražek složí také. Miroslav P. předražek také složit, potom jej však žádal zase zpět z důvodu, že uvedená »Jednota« předražek nesložila. Okresní soud v Ch. sice zamítl žádost Miroslava P. o vrácení předražku, soud rekursní však k rekursu Miroslava P. vyhověl jeho žádosti, takže tu ve skutečnosti žádného předražku není. Tvrdíc, že v onom protokole soudní kancelářský asistent Ch. nesprávně poučil zástupce jmenované jednoty, že předražek zatím nemusí skládati a že tak mohou učiniti až po výslechu Miroslava P., kdyby on nechtěl složiti předražek a že tímto jednáním Ch-a, jenž jednal se zástupci uvedené jednoty jako soudní úředník, vzešla žalobkyni škoda ve výši předražku, který by byl, kdyby byl býval složen, přišel k dobru žalobkyni, domáhá se žalobkyně na žalovaném státu syndikátní žalobou náhrady škody ve výši 4170 Kč 75 h s přísl. Vrchní soud v P. zamítl žalobu. Důvody: V souzeném případě jde o syndikátní žalobu ve smyslu zákona z 12. července 1872, č. 112 ř. z., a bylo proto na žalobkyni, aby dokázala, že soudní kancelářský asistent Ch. porušil její právo, že tak učinil přestoupením své úřední povinnosti při výkonu svého úřadu a že jí z takovéhoto porušení vzešla škoda, které nebylo lze zabrániti zákonnými opravnými prostředky (§ 1 uved. zák.). Takový důkaz však žalobkyně nepodala. Žalobkyně vyvozuje svůj syndikátní nárok z toho, že soudní úředník dal zástupcům jmenované jednoty nesprávné poučení o předražku a že předražek odmítl. Aby se mohlo mluviti o tom, že soudní kancelářský asistent Ch. porušil svou úřední povinnost, musil by především míti povinnost dávati takovéto poučení stranám a přijmouti předražek. Takovéto úkony však nepatří k jeho povinnostem, ani k jeho právům, neboť podle § 320 č. 4 jedn. ř. může sice soudní kancelář v oboru vlastní působnosti přijmouti vydražitelovo prohlášení, že chce zvýšiti své po- dání, aby zbavil předražek účinnosti, avšak jinaké úkony, týkající se předražku, jí nepřísluší. Soudní kancelářský asistent Ch. se tudíž nedopustil porušení úředních povinností a ani dopustiti nemohl. Byla proto zamítnuta žaloba pro nedostatek jedné z hlavních podmínek syndikátního nároku.
Nejvyšší soud uložil soudu prvé stolice další jednání a nové rozhodnutí.
Důvody:
Žalobkyně opírá nárok na náhradu škody proti Československému státu o dvojí důvod, jednak, že kancelářský asistent Ch. odmítl přijmouti předražek, jejž chtěli složiti zástupci jednoty malozemědělců v N. V. za jmenovanou jednotu, že jim dali nesprávné poučení o předražku a že s nimi sepsal chybný protokol, jednak že přednosta okresního soudu v Ch. Dr. J. dotčené zástupce, chtějící složiti předražek k soudu, odkázal na kancelářského asistenta Ch.
Podle §§ 1, 2 a 4 synd. zák. ze dne 12. července 1872, č. 112 ř. z., může strana, jež utrpí škodu tím, že poruší soudcovský úředník v §§ 1 a 4 dotč. zák. vytčený, právo přestoupením úřední povinnosti při vykonávání svého úřadu, žalovati o náhradu škody buď provinilého úředníka, nebo stát, neb oba. Pokud jde o asistenta Ch., jest nesporno, že byl kancelářským úředníkem u okresního soudu v Ch. Samostatná činnost soudní kanceláře je v exekučním řízení upravena v § 320 jedn. ř. a vychází z taxativního výpočtu úkonů vlastní působnosti kanceláře najevo, že je sice oprávněna sepsati do zápisu vydražitelovo prohlášení, že chce zvýšiti své podání, aby zbavil předražek účinnosti (§ 197 ex. ř.), že jí však jiné úkony co do předražku nepřísluší, zvláště že nesmí přijmouti do zápisu prohlášení předražitelovo ve smyslu §§ 195 a 196 ex. ř. K úřední povinnosti asistenta Ch. nepatřilo však přijímání peněz nebo právní poučení stran. Odmítl-li tedy jmenovaný kancelářský úředník přijmouti peníze (předražek), poučil-li zástupce jednoty, jak si mají počínati v příčině předražku a sepsal-li s nimi protokol, nejednal při výkonu své působnosti, t. j. působnosti úřední jemu přidělené nebo svěřené, a nemohl tudíž ani porušiti právo přestoupením svých úředních povinností, když mu takováto povinnost nebyla uložena a šlo vesměs o úkony, k nimž úředně nebyl oprávněn.
Soud se však neobíral druhým odvolacím důvodem, že totiž přednosta okresního soudu v Ch. Dr. J. odkázal zástupce jmenovaného spolku, chtějící složiti na soudě předražek a dáti do zápisu prohlášení podle druhého odstavce § 195 ex. ř., na kancelářského asistenta Ch., který nejsa právníkem, dal jim nesprávné poučení v příčině předražku, sepsal s nimi chybný protokol a odmítl přijmouti předražek. Tento přednes, dokáže-li jej žalobkyně, by mohl odůvodniti žalobní žádost, neboť jmenovaný soudce by byl porušil svoji úřední povinnost u vykonávání svého úřadu, kdyby odmítl soudcovský úkon jemu náležející a kdyby k jeho provedení určil kancelářského zaměstnance, ač musil věděti, že takový úkon nenáleží k samostatné činnosti soudní kanceláře. Prvý soud měl tudíž o právě uvedeném přednesu žalobkyně — po vysvětlení a doplnění ve smyslu § 182 c. ř. s., bude-li ho potřebí — připustiti důkazy jí nabídnuté a učiniti potřebná skutková zjištění, a ježto se tak nestalo, je v tom směru odůvodněna výtka neúplnosti řízení.

Citace:

Čís. 16471. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 539-542.