NPD documents search: Boh. adm., 8 (1926), sv. 1

Čís. 2484.

Povinnost к náhradě škody pro opožděné vrácení kupní ceny za poměrů, za nichž přímá výplata nebyla možnou. Rozhodným jest den, kdy peníze byly řádným způsobem poukázány, nikoliv den, kdy kupitele došly.
(Rozh. ze dne 10. dubna 1923, Rv I 1374/22.)
Žalobce koupil od žalované vídeňské firmy krupony za libry šterlingů
a poukázal jí kupní cenu v Krak. Ježto žalovaná smlouvy nesplnila, žaloval o náhradu škody jednak pro nesplnění smlouvy, jednak pro ztrátu
na kursu opožděným vrácením předem zaplacené kupní ceny. Procesní soud prvé stolice v onom směru žalobu zamítl, v tomto
směru jí vyhověl a odůvodnil vyhovující část takto: Dopisem ze dne
16. prosince 1919 prohlásil žalobce, že pro případ, že by nebylo docíleno kursu nejvýše 550, disponuje složenou částkou 469 000 Kr., a dopisem ze dne 31. prosince 1919 žádal vrácení téhož obnosu ovšem v korunách československých, s úroky a útratami. Dopisem ze dne
5. ledna 1920 projevila žalovaná ochotu, že vrátí složených pro ni
469 000 K r. ihned, jakmile žalobce prohlásí, že na zboží nereflektuje.
Té doby věděla však již z dopisu ze dne 16. prosince 1919, na nějž
reagovala dopisem ze dne 20. prosince 1919, že žalobce za vyšší kurs
než 550 K r. převzíti nechce. Rozhodla-li se tedy již 5. ledna 1920, že
složenou úhradu žalobci vrátí, měla tak učiniti ihned. Žalovaná vrátila
však 422 100 K r. až 4. února 1920 a zbytek 46 900 K r. až 12. února
1920. Za toto prodlení strana žalovaná jest zodpovědna a proto dle
§u 1295 obč. zák. povinna nahraditi žalobci škodu prodlením tím vzešlou. Škoda tato sestává jednak z 6% úroků z prodlení z částky 422 100
K r. za dobu od 5. ledna 1920 — 4. února 1920 = 2110,50 K r. a
z částky 46 900 K r. za dobu od 5. ledna 1920 do 12. února 1920
(§ 1333 obč. zák. a čl. 287 obch. zák.), jednak z rozdílu v kursu rak.
korun dne 5. ledna 1920 a dne 3. února 1920 (12. února 1920). Odvolací soud rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud vyhověl dovolání žalované, zrušil rozsudky
obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal
a rozhodl.
Důvody:
Dovolací soud souhlasí s názorem odvolacího soudu, že žalovaná strana, jakmile projevila ochotu, vrátiti žalobci kupní cenu, měla tak učiniti bez zbytečného odkladu, a že ručí proto žalobci za škodu, vzniklou opožděným vrácením kupní ceny, souhlasí dále i v tom, že škoda
ta záleží v rozdílu kursovní hodnoty peněz i v úrocích z prodlení, a že nárok na náhradu této škody zahrnut je v žalobním nároku, ač žalobce uplatňuje jiný důvod náhradní (čl. 355 a 356 obch. zák.), ježto v obou případech jde o náhradu škody, vzniklé prodlením žalované strany. Jiná jest otázka, kdy stalo se vrácení peněz skutkem, zda teprve výplatou jich k rukoum žalobcovým, či již poukazem jich. Odvolací soud pokládá za rozhodnou výplatu peněz, dovolací soud s nim nesouhlasí, shledávaje tento názor nesprávným posouzením věci po stránce právní. Přímé placení peněz nebylo vzhledem k různým bydlištím stran a valutovým předpisům možné, bylo proto nutno k výplatě peněz v cizí valutě použiti prostřednictví peněžních ústavu. Odvolací soud shledává proto právem prodlení žalobcovo pří výplatě kupní ceny v tom, že ji pozdě poukázal, a ne v tom, že peníze došly pozdě žalované strany. Výplata peněz nemohla následovati bezprostředně po jich poukazu, toto mezidobí nespadá však na vrub strany, jež peníze poukázala, pokud jen poukaz stal se řádným způsobem. Uvážiti je dále, že žalovaná strana nebyla hned zpočátku povinna, vrátiti kupní cenu, v prodlení vzhledem ke kupní smlouvě byl žalobce, a ne ona. Rozhodla-li se žalovaná strana pro vrácení kupní ceny, převzala tím jedině povinnost, poukázati žalobci kupní cenu v čas a řádným způsobem. Nezáleží dále na tom, kdy peníze žalobce došly, pokud nestalo se tak následkem poukazu daného v nevhodnou dobu anebo nesprávným způsobem, čehož však žalobce netvrdil. Ručí proto žalovaná v první řadě pouze za dobu, jež uplynula mezi dopisem jejím z 5. ledna 1920 a poukazem peněz, a je podle dne poukazu čítati jak rozdíl na kursu, tak i úroky z prodlení, jež bude vypočísti též podle kursu dne poukazu. V druhé řadě bude uvažovati o tom, zda poukaz stal se správně či zda žalovaná opomenutím náležitostí poukazu nezavinila aspoň částečně průtah výplaty peněz. Uvedené skutečnosti nebyly probrány, zejména nebyla zjištěna doba poukazu peněz. Bez tohoto zjištění nelze ve věci rozhodnouti a je proto nutno řízení doplniti v naznačeném směru. Bylo proto zaříditi další podle §u 510
c. ř. s.

Citace:

Rozhodnutí č. 2484. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 609-610.