NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Čís. 11394.

Žaloba o náhradu za zohyzdění (§ 1326 obč. zák.) není předčasná proto, že žalobci nevznikla dosud škoda, ježto mu dosud neuchází výdělek. Stačí již průkaz možnosti, že bude zmrzačení brániti poškozenému v lepším zaopatření a v životním uplatnění.
Náhradou za zohyzdění jest rozuměti jen náhradu škody hmotné, majetkové. I muži muže zohyzdění znesnadniti uplatnil se v životě, bez ohledu na jeho pracovní způsobilost, škoda u zohyzděného muže, vznikajicí právě zohyzděním, může se objeviti i v tom,, že při výdělkové schopnosti nebude s to snadno nalézti zaměstnání a nebude s to zvoliti i povolání. Náhradu za zohyzdění lze vyměřiti za budoucně ucházející výdělek rentou, při jejíž určení se přihlédne i k zohyzdění, nebo zvláštní náhradou. Záleží na volném uvážení soudu, zda náhradu přisoudí rentou či jednorázově podle okolností případu. Je-li poškozený bezruký mrzák, jest přisouditi jednorázovou náhradu. Vyhradil-li si poškozený domáhati se budoucně ucházejícího výdělku, nelze vyměřiti náhradu za zohyzdění tím způsobem, že se nahradí poškozenému, co mu pravděpodobně ujde na budoucím výdělku, kapitalisováním ročního výdělku průměrného dělníka. (Rozh. ze dne 11. února 1932, Rv 1 1972/30.)
Žalobce se těžce popálil, vsáhnuv dovnitř elektrického transformátoru (viz čís. sb. 8593). Při úrazu byly žalobci, tehdy ani ne desítiletému, upáleny ruce, takže mu zůstaly jen pahýly. Žalobě o náhradu 80000: Kč za zohyzdění vyhověly oba nižší soudy potud, že přisoudily žalobci 45000 Kč.
Nejvyšší soud vyhověl dovolání žalované potud, že přisoudil žalobci jen 30000 Kč.
Důvody: Dovolatelka má neprávem za to, že žaloba o náhradu za zohyzdění měla býti zamítnuta pro tentokrát, protože žalobci ještě nevznikla škoda, ježto prý mu ještě neuchází výdělek. Jednak nejde o náhradu výdělku, který žalobci budoucně ujde (podle § 1325 obč. zák.), nýbrž o náhradu za zohyzdění podle § 1326 obč. zák. Zákon sám nařizuje, by se hradil výdělek, který poškozenému budoucně ujde a by se přihlíželo k budoucí možnosti poškozeného se uplatniti (se zaopatřiti), takže přímo sám připouští, by se nahrazovala škoda, která teprve v budoucnosti vzejde na výdělku i na možnosti zaopatření. Proto není žaloba o náhradu za zohyzdění předčasná. Rovněž nelze přisvědčiti názoru dovolatelky, že nejsou splněny předpoklady pro určení výše náhrady za zohyzdění. Jest zjištěno, že se žalobce při některých životních úkonech a potřebách neobejde bez cizí pomoci, že je mu nemožno voliti si povolání svobodně a že nebude k určitým práčem vůbec způsobilý. Okolnost, že není zcela jisto, k jakému zaměstnání se bude po výcviku hoditi, nebrání určení výše náhrady za zohyzdění, ana se náhrada neurčuje rentou zároveň s náhradou výdělku budoucně ucházejícího. Také není správné, že je žalobce za zohyzdění dostatečně, odškodněn přiznáním renty za zvýšený náklad vychovávací a vyživovací. Vždyť mu tato renta byla přiznána jen do 14. roku a nejsou jí hrazeny hmotné újmy, jež žalobci budoucně vzejdou na možnosti lepšího zaopatření. Náhradu za zohyzdění nevylučuje ani prohlášení žalovaného, že žalobce umístí ve svém podniku. I když se neuvažuje o závaznosti takového prohlášení, neuvádí žalovaná, jaký plat žalobci poskytne, žalobce také není ani povinen u ní přijmouti zaměstnání, které nebude jeho schopnostem vyhovovati a platově ho přiměřeně neuspokojí. Lze sice přisvědčiti žalované, že neuznala nárok žalobcův tím, že zaplatila na škodu ze zohyzdění 20000 Kč, do plné výše 45000 Kč, ale zajisté uznala ji aspoň do výše 20000 Kč. Aby se mohla správně posouditi po právní stránce výše náhrady za zohyzdění, nutno si ujasniti, jaká škoda má jí býti nahrazena, kdy nárok takový vzniká a jak jej nutno hraditi. Podle § 1325 obč. zák. jest tomu, kdo byl na těle poškozen, nahraditi výdělek již ušlý a, stal-li se nezpůsobilý k výdělku, výdělek, který mu budoucně ujde. Podle § 1326 obč. zák., jest-li poškozený zlým nakládáním zohyzděn, musí, zejména, je-li ženou, býti přihlédnuto k tomu, pokud jeho lepšímu zaopatření (uplatnění) tím může býti zabráněno. Náhradou za zohyzdění jest rozuměti jen náhradu škody hmotné, majetkové. Zákon patrně rozeznává škodu na budoucně ušlém výdělku od škody ze zkrácení možnosti lepšího zaopatření. Tomu svědčí již to, že zdůrazňuje lepší zaopatření osobě ženské, mysle patrně na zhoršení vyhlídky na sňatek, jímž se v době vzniku zákona žena pravidelně zaopatřovala, protože tehdy živnostenská výdělečná činnost žen byla řídkou výjimkou. Zákon chce tedy, by se zohyzděné ženě, třebaže ani její pracovní způsobilost nebyla dotčena, dostalo náhrady i za to, že se nebude moci vůbec zaopatřiti sňatkem a uplatniti se v manželství, nebo, pokud jí to bude stiženo. Náhradou se jí má sňatek po případě umožniti, nebo za ušlou možnost dáti odškodnění. Ale i muži může zohyzdění znesnadnili uplatnění v životě, bez ohledu na jeho pracovní způsobilost, protože mu může stížiti, by si opatřil výdělek a jinak se v životě uplatnil. Zohyzděného zaměstnavatel tak snadno nepřijme, i když jest práce schopen, a pokud zohyzděný ještě si nezvolil povolání, znemožňuje mu zohyzdění po případě volbu povolání výhodnějšího, kterému by se jinak mohl věnovali. Škoda u zohyzděného muže ze zohyzdění může se objeviti jednak ve zmenšeném budoucím výdělku nebo v jeho znemožnění vůbec, ale může se objeviti i v tom, že při výdělkové schopnosti nebude s to snadno nalézti zaměstnání a nebude s to zvolili povolání. Náhradu za zohyzdění lze vyměřiti za budoucně ucházející výdělek rentou, při jejímž určení se přihlédne i k zohyzdění, nebo zvláštní náhradou; zákon v té příčině meze neklade. Nelze souhlasiti s názorem dovolatelky, že náhradu bude lze vyměřiti teprve, až se zjistí, jaké výdělečné způsobilosti žalobce nabude zvláštní výchovou jako mrzáček. Již dnes může mu vaditi zmrzačení v životním uplatnění proto, že si některé životní úkony bez cizí pomoci neobstará, že nebude vůbec k určitým pracím a povoláním schopen a tak je značně omezena jeho možnost se zaopatřiti, zejména volbou výnosnějšího povolání. Dostane-li se žalobci výchovou přece způsobilosti k zaměstnání a bude-li si moci vydělati, může to míti vliv na výměru budoucně mu ucházejícího výdělku, jenž však není předmětem tohoto sporu. Ale to nevadí určení náhrady za potřebu osobní obsluhy a za zmařenou možnost volby výnosnějšího povolání. Při náhradě podle § 1325 obč. zák. jest sice potřebí průkazu, že žalobce podle vší pravděpodobnosti bude zkrácen na výdělku, ale při náhradě podle § 1326 obč. zák. stačí již průkaz možnosti, že žalobci zmrzačení bude brániti v lepším zaopatření a v životním uplatnění (srov. čís. 6170, 8421, 9377, 5775 sb. n. s.). Při náhradě podle § 1325 obč. zák. jest vyměřiti náhradu pravidelně rentou. Jednorázová výměra mohla by věsti k obohacení, kdyby poškozený nabyl později neočekávané pracovní způsobilosti nebo předčasně zemřel, a proto lze jednorázové odškodnění za budoucně ucházející výdělek poskytnouti jen se souhlasem zavázaného. Ale při náhradě podle § 1326 obč. zák. záleží na volném uvážení soudu, zda náhradu přisoudí rentou či jednorázově podle okolností případu. V souzeném případě se žalovaná nebránila jednorázové náhradě, napadá jen její výši, míníc, že by mohl žalobce býti obohacen. Dovolací soud shledává odůvodněným přisouzení jednorázové náhrady. Žalobce jest bezruký mrzák, který si bude stěží s to opatřiti zaopatření v cizí službě. Jest proto na místě, by se mu odškodněním umožnilo založení samostatného povolání buď v zemědělství nebo jinak, a k tomu bude potřebovati kapitálu najednou. Nelze však souhlasili se způsobem, jak výši náhrady určily nižší soudy, totiž kapitalisováním ročního výdělku obyčejného dělníka. Žalobce nežádá náhradou za zohyzdění škodu na výdělku, který mu budoucně ujde. To vyloučil sám, vyhradiv si žádati alimentační rentu pro budoucí neschopnost k výdělku, vzav v tom směru zpět žalobu o náhradu po 14. roku s výhradou, podati ji znovu. Tak omezil sám náhradu na zohyzdění na náhradu škody vedle toho, co mu budoucně ujde na výdělku, kterého by podle vší pravděpodobnosti mohl dosíci jako dělník. Omezil tedy náhradu na jinou škodu, na př. za potřebu osobní obsluhy a za zmenšenou možnost volby povolání a dosažení zaměstnání. Proto ke ztrátě budoucího výdělku, pokud ho žalobce bude schopen, a ke schopnosti, jaké dosáhne zvláštní výchovou proti pravděpodobnému výdělku dělníka, jímž by se byl stal podle vší pravděpodobnosti, bylo by lze přihlédnouti teprve při úpravě škody na budoucím výdělku. Není tedy v souhlasu se zákonem, vyměřily-li nižší soudy náhradu za zohyzdění vedle budoucně ucházejícího výdělku, který si žalobce vyhradil žádati, právě tím způsobem, že nahrazují, co žalobci na budoucím výdělku pravděpodobně ujde, kapitalisováním ročního výdělku průměrného dělníka. Pro náhradu za zohyzdění jest zjištěno, že žalobce by i za nejnepříznivějších okolností mohl zastati místo spolehlivého dělníka, že by si mohl voliti zaměstnání v řemeslné živnosti nebo v obchodu nebo jako zřízenec ve službě a tato volba je mu znemožněna, že jest ohroženo jeho zdraví zmrzačením, že tělesná vada působí škodlivě i na jeho mysl a vůli, že nemůže v žádném oboru vyhověti plně, že v živnostech není proň možnosti povolání a ke službě kancelářské hodí se jen částečně. V úvaze těchto okolností shledává dovolací soud jako náhradu za znemožnění volby povolání a za stiženou možnost nalézati zaměstnání vůbec jako přiměřenou náhradu částku 40000 Kč. Ježto pak žalobce nese škodu z jedné čtvrtiny, přísluší mu jako náhrada 30000 Kč. Je nesporné, že žalovaná složila pro žalobce u poručenského soudu jako náhradu za zmrzačení 20000 Kč a proto je povinna doplatiti žalobci ještě 10000 Kč.

Citace:

č. 11394. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 156-160.