NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Čís. 1846.

Ochrana republiky (zákon ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n.).
Svádění (§21 čís. 1 zákona) k vojenskému zločinu vzpoury dopisem zaslaným do kasáren.
Pod skutkovou podstatu zločinu podle §u 160 čís. 1 voj. tr. zák. spadají již takové projevy, jež jsou způsobilé vyvolati v myslích vojínů zlou náladu proti službě se vzpouzející; podle §u 160 čís. 2 voj. tr. zák. pak zlehčování vojenského představeného za účelem, by v podřízených jemu vojínech byla proti němu na úkor služby vyvolána nelibost.
Vhodnými prostředky ke vzbuzení takové nálady a nelibosti mohou býti také kritika vojenského života a srovnávání ho se životem v civilu.
(Rozh. ze dne 2. ledna 1925, Zm II 525/24.) Nejvyšší soud jako zrušovací soud vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Mor. Ostravě ze dne 12. září 1924, jímž byl obžalovaný sproštěn podle §u 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro zločin ve smyslu §u 21 odstavec prvý zák. ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost uplatňuje ísčelně jediný zmatek čís. 5 §u 281 tr. ř., vytýkajíc výrokům prvé stolice nejasnost, neúplnost a nedostatek důvodů; věcně dovolává se též důvodu čís. 9 písm. a) §u 281 tr. ř., poukazujíc vývody, že se napadený rozsudek nezabývá otázkou svedení Jana K-a k zločinu podle §u 160 čís. 1 a 2 voj. tr. zák., zřetelně k námitce, že sprošťující výrok prvé stolice spočívá na nesprávném použití zákona. Stížnosti nelze upříti oprávnění. Rozhodovací důvody prvé stolice končí sice povšechným závěrem, že obžalovaný neměl zlého úmyslu, za vinu mu kladeného, a že dopis ani po objektivní stránce nezakládá skutkové podstaty zločinu, jemu za vinu kladeného. Než ve předpokladech závěru vyslovují rozhodovací důvody toliko, že obžalovaný v dopise nikde výslovně nenavádí k nějakému vojenskému zločinu, najmě ku zločinu vzpoury, a že obžalovaný neměl úmyslu, navésti vojíny k nějakému vojenskému zločinu. Z těchto předpokladů samotných a ještě více z důvodů nalézacím soudem k nim připojených je zřejmo, že oba tyto předpoklady vztahují se výhradně k hledisku, zda přečtením dopisu mohlo a dle úmyslu obžalovaného mělo býti ve směru zločinném působeno na vůli vojínů, jímž příjemce dopisu (K.)měl dopis dle žádosti obžalovaného přečisti, nikoliv i k hledisku, zda mohlo a mělo býti již zasláním dopisu samým o sobě účinkováno na vůli příjemce jeho (K-a) ve směru, zakázaném §em 160 čís. 1 a 2 voj. tr. zák., a zda nenastal již čtením dopisu o sobě účinek v tomto místě zákona naznačený. Neboť v prvém předpokladu zdůrazňovaný nedostatek výslovných svodů k nějakému zločinu a připojené k němu odůvodňování, že obsah dopisu jest pouhou kritikou vojenského života a srovnáváním ho se životem v civilu, může sice vyloučiti závěr, že vojíni, jimž byl obsah dopisu čtením sdělen, mohli a měli tím býti naváděni, by po přečtení jednali způsobem, jenž zakládá skutkovou podstatu některého zločinu vojenského, najmě vzpoury, tedy závěr, že obžalovaný naváděl k vojenskému zločinu vojíny, jímž K. dopis měl čisti a četl. Pro závěr, že obžalovaný navedl K-a ke zločinu vzpoury podle §u 160 čís. 1 a 2, t. j. že sepsáním a zasláním dopisu a vyzváním K-a, by jej všemi vojínům četl, způsobil úmyslně účinek, za jehož přivodění zodpovídal by za předpokladu zlého úmyslu (vědomí) K. podle §u 160 čís. 1 a 2 voj. tr. zák., nemají okolnosti nalézacím-soudem uvedené vůbec žádného významu. Trestáť § 160 čís. 1 voj. tr. zák. již takové projevy, jež jsou způsobilé vyvolati v myslích vojínů zlou náladu, proti službě se vzpouzející, a § 160 čís. 2 zlehčování vojenského představeného za účelem, by v podřízených jemu vojínech byla proti němu na úkor služby vyvolána nelibost. Tento účinek mohl však nastati hned čtením dopisu o sobě, třebaže se zlá nálada (nelibost) posluchačů neprojevila ani dodatečně nа venek jinými zločiny; a vhodnými prostředky ke vzbuzení takové nálady a nelibosti mohou býti také kritika vojenského života a srovnávání ho se životem v civilu. Druhý předpoklad shora uvedený jest nalézacím soudem odůvodňován větami, že obžalovaný, chtěl-li navésti vojíny k nějakému zločinu, byl by to provedl tajně a ne tak, aby se všichni ihned o něm dověděli, neboť musel prý počítati s tím, že se o obsahu dopisu může dověděti i ten, kdo, věren jsa republice, hned by zakrbčení příslušných orgánů proti němu zařídil. Ani toto odůvodňování nedotýká se trestného činu, k němuž naváděl a navedl obžalovaný K-a. Neboť tento čin, čtení dopisu všem vojákům, nemohl se vůbec díti tajně, t. j. bez vědomí počtu osob a, jelikož účinek čtení dopisu, vzbuzení nálady a nelibosti rázu shora zmíněného, nastal anebo nenastal ihned čtením dopisu o sobě, nebylo zde po čtení dopisu ničeho, co by mohly příslušné orgány svým zakročením zameziti. Poukazují-li konečně rozhodovací důvody prvé stolice k tomu, že se obžalovaný svým kamarádům z vojny chtěl pochlubiti, jak umí vládnout pérem, je touto větou zdůrazňována toliko pohnutka, která zlého úmyslu případně vědomí o možných účincích jednání nevylučuje, protože téže pohnutce může býti vyhověno též prostředky s hlediska trestního práva nezávadnými. Vztahují-li se, jak dovoženo, důvody, předpoklady a důsledkem toho i konečný závěr nalézacího soudu výhradně k otázce, zda obžalovaný naváděl jiné vojíny než K-a k nějakému zločinu vojenskému, není o skutku obžalovaného uvažováno s právního hlediska obžalobou uplatňovaného, totiž s hlediska, zda obžalovaný navedl K-a к tomu, by čtením dopisu před více vojíny přivedl účinek, §em 160 čís. 1 a 2 (159 čís. 2) vojenského tr. zákona stíhaný. Osvobozující výrok prvé stolice spočívá tedy na neúplném, tudíž nesprávném použití zákona a bylo jej z důvodu čís 9 písm. a) §u 281 tr. ř. zrušiti, aniž bylo třeba zabývati se tím, co mu stížnost jinak vytýká po stránce formální. V důvodech zrušeného rozsudku nejsou zjištěny po stránce objektivní smysl, význam a dosah obsahu dopisu a způsobilost jeho, vyvolati účinky rázu v §u 160 čís. 1 a 2 voj. tr. zák. naznačeného, a po stránce subjektivní zlý úmysl, pokud se týče vědomí obžalovaného, že čtením dopisu mohou nastali účinky rázu příčícího se ustanovením §u 160 čís. 1 a 2 voj tr. zák. Nelze proto rozhodnouti ihned ve věci samé; byla proto vrácena nalézacímu soudu k opětnému projednání a rozhodnutí.

Citace:

č. 6698. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 151-152.