NPD documents search: Boh. adm., 17 (1935), sv. 1

Č. 11786.

Pojištění nemocenské. — Řízení správní. — Řízení před nss-em: Rozhodovací pravomoc okr. sboru a ústředního sboru Léčebného fondu veř. zaměstnanců.
(Nález ze dne 12. března 1935 č. 12364/32.)
Prejudikatura: Boh. A 8826/30.
Věc: Biskupský úřad ev. a. v. generální církve na Slov. v Lipt. Sv. Mikuláši proti Ústřednímu sboru Léčebného fondu veřejných zaměstnanců o pojistnou povinnost vdov po evangelických farářích.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Nař. výměrem učinil Léčebný fond veřejných zaměstnanců stěžujícímu si úřadu toto oznámení: Ústřední sbor Léčebného fondu veřejných zaměstnanců v Praze rozhodl ve schůzi, konané dne 30. března 1932, ve věci odhlášky vdov po evangelických farářích tam- ním úřadem, že není možno přijmouti odhlášku těchto vdov po evangelických farářích, poněvadž zaměstnavatelem ve smyslu zák. č. 221/25 Sb. je církevní sbor, jehož zaměstnanci, pokud vykonávají úkony veřejné duchovní správy, event. jejich vdovy, podléhají nemocenskému pojištění podle cit. zákona. Ve smyslu rozhodnutí tohoto ústředního sboru jste povinni odváděti pojistné za vdovy po evangelických farářích k Léčebnému fondu (příslušnému okresnímu sboru). Vybízíme současně příslušný okresní sbor, aby předepsal a vymáhal nedoplatky pojistného.
Maje rozhodovati o stížnosti do tohoto výměru musil se nss zabývati nejprve námitkou, kterou proti stížnosti vznáší v odv. spise žal. Léčebný fond, jenž dovozuje, že stížnost není přípustná. Uplatňuje po této stránce, že podle čl. 1 odst. 2 organ. zák. č. 125/27 Sb.1928 sb. a podle vl. nař. č. 8/1928 Sb. přísluší politickým úřadům jednati ve všech věcech vnitřní správy, které nejsou nebo nebudou zvláštním předpisem svěřeny jiným úřadům, takže k rozhodnutí sporu mezi Ústředním sborem Léčebného fondu a stěžujícím si biskupským úřadem jsou příslušný politické úřady, nikoli nss, neboť pořad instancí nebyl ve smyslu § 5 zák. o ss vyčerpán. Nař. výměrem vydal ústřední sbor pouze směrnice pro okr. sbor v Levicích, aby podle nich zařídil tento okr. sbor předpis a vymáhání pojistného. Stěžujícímu si úřadu nebylo dosud nař. opatřením v jeho právech ublíženo a mohl by býti ve svých právech dotčen teprve výměrem okr. sboru. Takový výměr však dosud nebyl vydán, případně stěžující si úřad proti takovému výměru instančně-adm. cestou nebrojí.
S tímto nazíráním odv. spisu nelze však souhlasiti.
Již v nál. Boh. A 8826/30 dovodil nss, že Léčebnému fondu veřejných zaměstnanců jako veřejnoprávní korporaci, provádějící nucené veřejnoprávní nemocenské pojištění podle zák. č. 221/25 Sb., svěřena byla státem určitá část veřejné správy sociální a že orgánům této veřejnoprávní korporace, pokud obstarávají úkony veřejné správy sociální, přikázané jim zákonem č. 221/25 Sb., nelze v této jejich funkci upírati právní povahu orgánů správy státní ve smyslu § 2 zák. o ss, neboť ob- starávají takto úkoly, jež by jinak musil vykonávati stát svými vlastními orgány.
Z těchto vývodů jde, že zcela selhává poukaz odvodního spisu na ustanovení čl. 1 odst. l zák. o organisaci politické správy, když právě orgánům Léčebného fondu bylo svěřeno obstará váti úkony veřejné správy sociální na poli pojištění veřejných zaměstnanců, takže v tomto oboru není dána příslušnost úřadů politických, a nelze pak ani z toho, že tyto úřady ve věci nerozhodovaly, právem dovozovati, že věc nebyla v pořadu instančním vyčerpána.
Že pak nař. opatření není úkonem správy sociální v oboru nemocenského pojištění veřejných zaměstnanců, odvodní spis netvrdí a právem by ani tvrdit nemohl. Může proto jíti jen o to, je-li takovým úkonem na onom poli, aby na něj mohlo býti pozíráno jako na rozhodnutí nebo opatření, jaké má na mysli ustanovení § 2 zák. o ss a jaká jediné mohou býti před tímto soudem přípustně naříkána. To ovšem také odvodní spis popírá, neboť uvádí, jak svrchu naznačeno, že nař. výměrem byly pouze vydány směrnice pro okr. sbor v Levicích, aby podle nich zařídil předpis o vymáhání pojistného.
Toto tvrzení odvodního spisu jest však v rozporu s obsahem nař. výměru. Jest ovšem pravda, že v závěru výměru se praví, že se současně vybízí příslušný okr. sbor, aby předepsal a vymáhal nedoplatky pojistného, leč podstata nař. výměru není v tomto oznámení, nýbrž v části předcházející, kde se praví, že ústřední sbor rozhodl ve věci odhlášky vdov po evangelických farářích stěžujícím si úřadem, že mu není možno přijmouti odhlášku těchto vdov, poněvadž zaměstnavatelem ve smyslu zák. č. 221/25 Sb. je církevní sbor atd. a že ve smyslu tohoto rozhodnutí ústředního sboru jest stěžující si úřad povinen odváděti pojistné za vdovy po evangelických farářích Léčebnému fondu (příslušnému okr. sboru). Z toho jde, že vlastním obsahem nař. rozhodnutí jest výrok, jímž ústřední sbor nepřijímá odhlášku vdov, kterou učinil stěžující si úřad, že tedy ústřední sbor rozhodoval o pojistné povinnosti oněch vdov, je- jichž odhlášku, podanou zaměstnavatelem, zamítl. Takový výrok jest ovšem způsobilý zasáhnouti do práv stěžujícího si úřadu a má proto kvalifikaci opatření, naříkatelného ve smyslu § 2 zák. o ss, když — jak nahoře dovoženo — byl vydán orgánem, jemuž nelze odpírati právní povahu orgánu státní správy ve smyslu právě cit. ustanovení.
Nemohl proto nss stížnost odmítnouti, jak navrhoval odv. spis, nýbrž musil ji přijmouti k projednávání a uvažovati o námitkách, jež proti nař. rozhodnutí vznáší.
Prvou svou námitkou uplatňuje stížnost, že žal. ústřední sbor nebyl příslušný rozhodovati o podané odhlášce, poněvadž mu přísluší rozhodovati jen jako stolici odvolací o stížnostech do rozhodnutí okr. sboru, jež však ve věci odhlášky vydáno nebylo. Stížnosti bylo dáti za pravdu.
Již z prvé části tohoto nálezu jde, že nař. rozhodnutí ústředního sboru sluší považovati za rozhodnutí o pojistné povinnosti vdov evangelických farářů. Podle § 14 zák. č. 221/25 Sb. jsou orgány Léčebného fondu veřejných zaměstnanců: ústřední sbor a jeho představenstvo a okr. sbory. Z ustanovení § 20 a 24 cit. zák. pak plyne, že rozhodovací kompetence v otázkách pojištění podle tohoto zák. jest rozdělena mezi ústřední sbor a okr. sbory, a zejména rozhodování o pojistné povinnosti přísluší podle § 24 bod 1 v prvé stolici okr. sboru a teprve ve druhé stolici podle § 20 bod 9 sboru ústřednímu.
V přítomné věci nerozhodoval však žal. ústřední sbor, jak v odv. spise sám doznává, o učiněné odhlášce jako stolice odvolací na základě odvolání z rozhodnutí okr. sboru, nýbrž přímo jako instance první a jediná. Postupem tím porušil podstatné formy řízení, pročež bylo jeho rozhodnutí zrušiti pro vadné řízení podle § 6 zák. o ss.

Citace:

Č. 11786. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 622-624.