NPD documents search: Váž. tr., 8 (1926)

Čís. 1926.

Věc je »svěřenou« ve smyslu §u 183 tr. zák. byla-li skutečně odevzdána v moc pachatelovu i jen v předpokladu, že s ní naloží ve smyslu odevzdatelově.
Netřeba, by se svěření stalo zvláštní dohodou nebo přímo; může spočívati i jen v důvěře v pachatele kladené. Rozh. ze dne 13. března 1925, Zm II 580/24).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 15. března 1924, pokud jím byla stěžovatelka uznána vinnou přestupkem zpronevěry podle §u 461 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Po stránce hmotněprávní vytýká stížnost rozsudku nesprávné právní posouzení, ježto právě tak, jak stěžovatelce, nezastávavší ve spolku S. žádné funkce, žádné zboží spolku S. nebylo svěřeno ku prodeji, což sám rozsudek v důvodech osvobozující části výslovně uznal, s téhož hlediska měl uznati, že stěžovatelce ani kupitely zboží nebyly svěřeny tržní ceny pro spolek S., které by byla mohla zpronevěřiti. Mohlo by jíti nanejvýše o civilněprávní závazek k náhradě. Než argumentaci té nelze přisvědčiti. Rozsudek zjišťuje, že stěžovatelka, byť i sama žádné funkce ve spolku S. neměla, v zastoupení svého manžela, prodavače a skladníka v S. od kupitelů za zboží v prodejně S. odebrané částky převzala a jich neodvedla, nýbrž za sebou zadržela a si je přivlastnila. Ve smyslu §u 183 (461 ) tr. zák. sluší pokládati věc za svěřenou, byla-li jejím držitelem odevzdána skutečně v moc pachatelovu i jen v předpokladu, že s ní ve smyslu odevzdatelově naloží (Sb. n. s. tr. č. 187). Netřeba by se to stalo zvláštní dohodou (Sb. n. s. tr. č. 89, 195), netřeba též, by svěření stalo se přímo, mohouc spočívati i jen v důvěře k pachateli (vid. sb. 663/84). Byť i stěžovatelka nebyla v námezdním poměru vůči S., přece, jakmile v zastoupení svého manžela v prodejně S. zboží prodávala a peníze za ně přijímala, odběratelé zboží odevzdávali jí tržní cenu v důvěře, že jí do pokladny spolku odvede, a že oni zaplacením k jejím rukám budou svého závazku vůči S. za odběr zboží sproštěni. Tím dáno jest podle zásad výše uvedených ono svěření kupní ceny kupiteli, jež jest předpokladem skutkové podstaty zpronevěry. Jakmile stěžovatelka, místo, co by byla peníz к jejím rukám složený, ať již přímo, ať prostřednictvím svého manžela do pokladny S. odvedla, peníz ten si přivlastnila, dopustila se zpronevěry vůči odběratelům, kteří jí odezdali peníze v důvěře, že je na patřičné místo odvede.

Citace:

Čís. 14696. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 815-816.