Authors:
= Váž. civ., 13 (1931), sv. 2
PDF

Čís. 10920.


Vzdají-li se strany ústního odvolacího líčení, nepadají tím uplatněné odvolací důvody až na otázku právního posouzení věci. Byl-li uplatněn odvolací důvod nesprávného ocenění důkazů a uzná-li odvolací soud, že jest nutné, by se odchýlil od skutkových zjištění soudu prvé stolice neb aby sám je doplnil provedením dalších důkazů, jest na něm, by nařídil ústní odvolací jednání.
(Rozh. ze dne 3. července 1931, Rv 1 1195/31.)
Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby. Odvolací soud nevyhověl v neveřejném zasedání odvolání žalovaných a uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: Obě strany vzdaly se ústního odvolacího líčení. Proto odpadají uplatněné odvolací důvody nesprávného hodnocení průvodů a o to se opírající rozporu se spisy, neboť bez opakování důkazů provedených v prvé stolici, na nichž spočívají zjištění prvého soudu, nemůže se ani odvolací soud odchýliti od zjištění prvého soudu. Zbývá jen odvolací důvod nesprávného právního posouzení.
Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc, by po případném odvolacím líčení znovu rozhodl.
Důvody:
Odvolací soud míní, že, vzdaly-li se strany podle § 492 c. ř. s. ústního odvolacího líčení, nelze přihlížeti k uplatňovaným odvolacím důvodům nesprávného ocenění důkazů a rozporu se spisy, nýbrž že se odvolací soud smí obírati jen odvolacím důvodem nesprávného posouzení věci po právní stránce. Žalobci v dovolací odpovědi zastávají týž názor a poukazují k rozhodnutí čís. 6416 sb. n. s. Avšak onu zásadu toto rozhodnutí neobsahuje. Žalobci se patrně spokojili s přečtením stručné právní věty v hlavě rozhodnutí vytištěné, jejíž smysl však nevystihli. Jinak by z rozhodnutí seznali, že v onom případě dovolací soud zrušil rozsudek druhé stolice a nařídil nové jednání ve věci právě proto, že odvolací soud, ač se strany vzdaly líčení podle § 492 c. ř. s., měl nic¬ méně naříditi ústní odvolací líčení, an rozsudek první stolice byl napaden pro nesprávné ocenění důkazů a odvolací soud shledal nutným doplniti skutkový děj. V rozhodnutí jest řečeno, že se strany mohou účinně vzdáti ústního odvolacího líčení jen tam, kde skutkový základ zůstává nedotčen a kde odvolání napadá jen právní názor soudu prvé stolice. Není tam však řečeno, že, vzdají-li se sbany ústního odvolacího líčení, padají tím uplataěné odvolací důvody až na otázku právního posouzení věci. Názor tento nelze odvoditi ze zákona, který v § 492 poslední věta c. ř. s. výslovně praví, že, uzná-li to odvolací soud za potřebné, může naříditi ústní jednání, i když se ho strany vzdaly (srovnej též rozh. čís. 2686 a 8271 sb. n. s.). V souzeném případě jest uplatněn odvolací důvod nesprávného ocenění důkazů; uzná-li odvolací soud, že je nutné, by se odchýlil od skutkových zjištění soudu prvé stolice, neb aby sám je doplnil provedením dalších důkazů, nezbude mu, než by nařídil ústní odvolací jednání přes to, že se ho strany vzdaly, a by při něm řádným průvodním usnesením připustil potřebné důkazy a je pak provedl. Ježto se v souzeném případě odvolací soud při svém nesprávném výkladu § 492 c. ř. s. neobíral vůbec odvolacími důvody nesprávného ocenění důkazů a rozporu se spisy, bylo podle § 510 c. ř. s. napadený rozsudek pro vadnost řízení zrušiti a naříditi, by po případném dalším jednání znovu rozhodl.
Citace:
Čís. 10697.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 537-538.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).