Čís. 15503.

Odvolání dosud neprovedeného výplatního příkazu neoprávňuje banku, aby peníze převzaté k výplatě od zmocnitele složila u soudu.
(Rozh. ze dne 15. října 1936, Rv II 945/34.)
Žalobkyně (její manžel) složila v souhlase s firmou L. u žalované banky pro firmu L. částku 10000 Kč jako částečnou úplatu, k níž byla podle smíru s firmou L. povinna. Druhého dne žalobkyně tento vklad odvolala s příkazem, by žalovaná banka složenou částku až na další u sebe deponovala a uvolnila ji teprve na nový výslovný příkaz. S tím banka souhlasila prohlásivši žalobkyni, že složený vklad jest u ni jí k disposici. Poněvadž však firma L. trvala na tom, by složený vklad byl vydán jí, oznámila to banka žalobkyni a současně odepřevši vrácení vkladu žalobkyni složila jej podle § 1425 obč. zák. k soudu. Prvý soud žalobu na vydání vkladu zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Jde o zmocnitelský poměr miezi žailobkyní a žalovanou bankou podle § 1002 obč. zák., záležející v tom, že žalobkyně dne 19. srpna 1933 složila u žalované banky 10000 Kč s příkazem, aby její pražská centrála tuto částku převedla na účet L. banky pro firmu L. Na tento poměr nemá vůči žalované straně žádného vlivu okolnost, že žalobkyně učinila tak v dohodě s firmou L. a v přítomnosti jejího zástupce a plnomocníka, neboť tím tato firma, která žádných peněz u žalované banky nesložila, nevstoupila do žádného právního poměru k žalované bance. Tak to také sporné strany chápaly, neboť nemluvilo se při skládání oněch peněz o obsahu smlouvy mezí žalobkyní a firmou L. Žalovaná banka neměla o smlouvě té žádné vědomosti a nebyl jí znám důvod složení oněch peněz. Podle § 1020 obč. zák. byla žalobkyně vůči žalované straně — a jen o tento poměr zde nyní jde — oprávněna odvolati příkaz žalované straně daný, pokud nebyl splněn, a žalovaná strana byla povinna vrátiti žalobkyni jakožto své zmocnitelce na její žádost složené peníze. Této povinnosti se žalovaná strana nezprostila tím, že peníze ty složila podle § 1425 obč. zák. na soud, ježto důvody, pro něž lze s účinkem dluh splniti složením na soudě, musí tkvíti v osobě věřitelově, na jehož straně musí bytí překážka, pro níž nelze dluh zaplatiti nebo jinak plniti (rozh. 523 a 10174 Sb. n. s.). Takové překážky v souzeném případě na straně žalobkyně jakožto zmocnitelky a věřitelky žalované strany nebylo a nebyla proto žalovaná strana oprávněna peníze od žalobkyně přijaté jí nevydávati a složiti je na soud na pouhou, zápověď firmy L., s níž nebyla v příčině těchto peněz v žádném právním poměru a do jejíhož soukromého poměru k žalobkyni jí nic nebylo. Bylo proto oněch 10000 Kč žalovanou stranou složeno na soud neoprávněně, ježto pro takové složení nebylo předpokladů § 1425 obč. zák.

Citace:

č. 15503. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 953-954.