NPD documents search: Váž. civ., 17 (1935)

Čís. 14680.

Je-li zažalována pohledávka převyšující 20000 Kč, rozhoduje o ní senát, třeba z přípravného spisu podaného a došlého soudu před zahájením ústního jednání vychází najevo, že jde o několik pohledávek 20000 Kč nepřevyšujících. Nerozhoduje doba, kdy podání soudu dojde, nýbrž kdy je předneseno.
(Rozh. ze dne 8. listopadu 1935, R I 1066/35.)
O žalobě, v níž žalobkyně uvedla, že jí žalovaní dluhují z obchodního spojení 40271 Kč 65 h, rozhodl prvý soud v tříčlenném senátě. Odvolací soud zrušil rozsudek i řízení jemu předcházející počínaje ústním jednáním pro zmatečnost a uložil prvému soudu, by znovu jednal a rozhodl samosoudcem. Důvody: Zažalovaná pohledávka se skládá z několika pohledávek, z nichž žádná nepřevyšuje hranici 20000 Kč. Měl proto o žalobě jednati samosoudce, když ještě před prvým ústním jednáním žalobkyně v přípravném spisu svůj žalobní nárok rozvedla tak, že jde o několik pohledávek 20000 Kč nepřevyšujícících.
Nejvyšší soud uložil odvolacímu soudu, by o odvolání znovu jednal a rozhodl.
Důvody:
Žalující firma uvedla v žalobě toliko, že jí žalovaní dluhují z obchodního spojení 40271 Kč 65 h ke dni 19. srpna 1930. Z tohoto údaje nebylo zjevno, zda jde o pohledávku, která vznikla sice po částech, ale z téhož skutkového a právního důvodu (na př. z jednotné smlouvy dodávací po částech plněné), v kterémž případě by se tyto dílčí pohledávky podle § 55 j. n. sčítaly, což by bylo rozhodné také podle § 7 a) j. n. pro působnost senátu. V přípravném podání učiněném před prvním ústním jednáním specifikovala sice žalující firma své pohledávky, ale zmiňuje se tam opětovně o kontokorentu a vysvětluje, ze kterých částek zažalovaná suma vznikla, takže zase nebylo zjevno, zda jde snad jen o běžný účet, při čemž jednotlivé položky neztrácejí své samostatnosti (rozh. čís. 9949 sb. n. s.), či o pravý kontokorent (čl. 291 obch. zák. a rozh. čís. 5850), při čemž rozhoduje jen saldo jako jediná a jednotná pohledávka konečná. Ale i kdyby se dalo z přípravného podání usuzovati, že šlo o samostatné položky, nerozhodovala doba, kdy podání došlo k soudu, nýbrž kdy bylo již po začátku ústního jednání předneseno (§ 7 a) odst. 1 j. n. a § 177 c. ř. s.) a o nějakém obmezení na částku 20000 Kč nepřevyšující až do počátku ústního jednání (§ 7 a) odst. 1 j. n.) nelze tu vůbec mluviti. Začal tedy právem senát jednati o celkové žalobní sumě 40271 Kč 65 h. Jak se věc dále vyvinula, jest pro obsazení soudu již nerozhodné.

Citace:

Čís. 14680. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 796-797.