NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 2

Čís. 161.

Oceněn-li předmět sporu penízem do 100 K, platí předpisy bagatelního řízení i ve věcech nájemních.
(Rozh. ze dne 29. dubna 1919, Rv II 141/19.)
Odvolací soud (krajský soud v Olomouci) změnil k odvolání žalované strany rozsudek prvého soudu (okresního soudu v Olomouci) a prohlásil výpověď z bytu vůči žalované straně za bezúčinnou.
Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobkyně jako nepřípustné.
Důvody:
Dovolání jest nepřípustným, jelikož tu jde o věc bagatelní. (§ 502 odst. 2 c. ř. s.) Dle protokolu o ústním líčení byl předmět sporu oběma stranami souhlasně oceněn na 100 K. Hledíc k ustanovení § 448 а k předpisu §u 453 c. ř. s., dle jehož druhého odstavce v tom případě, byly-li obmezením žalobní prosby i okresního soudu podané obnos nebo cena sporného předmětu sníženy na nebo pod hranici v §u 448 v. ř. s. uvedenou, dlužno spor od té doby projednati a rozhodnouti dle předpisů řízení bagatelního, jest se též při posouzení přípustnosti dovolání říditi těmito normami danými pro bagatelní řízení, a platí to také pro rozepři, o niž tuto jde. Na věci ničeho nemění okolnost, že tento spor je sporem nájemním, zahájeným k námitkám proti výpovědi z bytu; neboť jak historický vývoj, tak i zákon o civilním soudním řádě tomu nasvědčují, že užití předpisů bagatelního řízení v rozepřích nájemních a pachtovních, vůbec není vyloučeno. V onom směru sluší poukázati na to, že byly sice v § 4 dřívějšího zákona o řízení bagatelním ze dne 27. dubna 1873 č. 66 ř. z. spory nájemní a pachtovní z bagatelního řízení vyloučeny, že však toto ustanovení nebylo pojato do nynějšího civilního řádu soudního (§ 448). Ve směru druhém padá na váhu, že udání resp. snížení ceny předmětu sporu žalobcem buď v žalobě neb i v pozdějším stadiu sporného řízení jest vedle § 448 a 453 c. ř. s. beze všeho přípustno i ve sporech nájemních a pachtovních, jež se zahajují žalobou, právě tak jako ve sporech o jiná práva vedených. Poněvadž pro spory o námitkách proti výpovědi platí táž pravidla právní, nelze o tom pochybovati, že i v nich může předmět sporu býti oceněn; poněvadž pak dále, byl-li předmět sporu oceněn na nebo pod 100 K, nastal případ §u 448 resp. 453 c. ř. s., a pro věci bagatelní platí předpisy §u 449 až 453 c. ř. s., sluší míti za to, že také ve sporech o námitkách proti výpovědi jest užiti kromě zvláštních ustanovení o řízení nájemním též ustanovení o řízení bagatelním, zvláště když jedna nevylučují druhých a mohou obstáti vedle sebe. Tak zajisté nevylučuje ustanovení § 575 c. ř. s. o zkrácených lhůtách v řízení nájemním předpis § 502 odst. 2 c. ř. s., že ve věcech bagatelních není dopuštěn další pořad opravných prostředků proti rozhodnutí soudu odvolacího. Je-li tomu tak, pak není dovolání podle § 502 odst. 2 c. ř. s. dopuštěno a bylo je ihned odmítnouti.

Citace:

Č. 12103. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 404-408.