NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 1

Čís. 12709.

Pracovní soudy (zákon ze dne 4. července 1931, čís. 131 sb. z. a n.).
Ku příslušnosti pracovních soudů nenáleží spor zaměstnavatele se zaměstnancem o zaplacení vyinkasovaných peněz, opírán-li žalobní nárok o mimosoudní dohodu se zaměstnancem.
(Rozh. ze dne 22. června 1933, R I 558/33.)
Žalobou, zadanou na okresním soudě v T., domáhala se žalující firma na žalovaném zaplacení 40256 Kč 80 h, tvrdíc, že žalovaný jako obchodvedoucí její filiálky uzavřel obchod s firmou N., peníze, které v této funkci vyinkasoval, neodvedl straně žalující a pak, když strana žalující na to přišla, se zavázal písemným prohlášením peníze vyinkasované za služebního poměru žalobkyni zaplatiti. Příslušnost dovolaného soudu odůvodňovala žalobkyně ustanovením § 104 j. n. vzhledem k dohodě stran, že se strany podrobují příslušnosti okresního soudu v T. Žalovaný vznesl námitku věcné a místní nepříslušnosti, maje za to, že příslušným jest pracovní soud v M. Soud prvé stolice zamítl námitku věcné a místní nepříslušnosti. Rekursní soud námitkám vyhověl a žalobu odmítl. Důvody: Jest nesporné, že žalovaný, byl ve služebním poměru ke straně žalující. Tento služební poměr předpokládá, že žalovaný jest v poměru podřízeného, což opětovně přiznáno. Pro nároky z takového služebního poměru jsou podle § 2 zák. čís. 131/31 výlučně příslušné, pracovní soudy a podle § 2 písm. c) cit. zák. přísluší rozhodnutí o náhradních nárocích že služebního poměru také pracovním soudům. Ježto v souzeném případě bezpochybně jde o takový náhradní nárok, neboť žalovaný si přivlastnil neprávem zažalované peníze ve své funkci jako obchodvedoucí žalobkyně, způsobil proto žalobkyni škodu, jejíž náhradu tato žádá od žalovaného, jest tudíž k rozhodnutí souzené právní věci věcně příslušný pracovní soud. Nemohly proto strany s právním účinkem podle § 104 j. n. sudiště okresního soudu v T. ujednati, ježto jde o záležitost, která jest vůbec odňata působnosti řádných soudů. Napadené usnesení a jemu předchozí řízení jest proto dle § 477 čís. 3 c. ř. s. zmatečné. Ježto žalovaný má své řádné bydliště podle obsahu žaloby v M., jest prvý soud též místně nepříslušný.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Žalobkyně v tomto sporu neuplatňuje nárok z pracovního poměru, neboť opírá žalobní žádání o zcela jiný právní důvod, totiž o mimosoudní dohodu se žalovaným (§ 1380 obč. zák.) a z tohoto smíru žaluje, domáhajíc se zaplacení 40256 Kč, jež prý jí žalovaný dluhuje na podkladě, smíru a konečného vyúčtování, v důsledku toho smíru provedeného a žalovaným uznaného. Tomu-li tak, jde ve skutečnosti jen o splnění tohoto ujednání jako zvláštní smlouvy novační a nikoli o nárok z poměru pracovního neb služebního (§ 1 zákona ze dne 4. července 1931, čís. 131 sb. z. a n.), pokud se týče o náhradní nárok z takového poměru (§ 2 c) téhož zákona), o němž by příslušelo rozhodovati pracovním soudům. Spory právní povahy jako spor nynější náležejí k příslušnosti řádných soudů (srov. obdobné rozhodnutí ve věcech živnostenských ve sb. n. s. čís. 10204).

Citace:

Čís. 12709.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 822-823.