NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 15292.

K otázce opodstatnění právního zájmu na brzké určení při žalobě určovací podle § 228 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 12. června 1936, R II 234/36.)
Žalobce se domáhá proti druhému žalovanému určení, že není po právu kupní smlouva uzavřená mezi žalobcem a prvním žalovaným o koupi 10 celých stavebních losů na splátky. Prvý soud žalobu zamítl, odvolací soud uložil prvému soudu nové jednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud zrušiv usnesení odvolacího soudu uložil mu, by o odvolání znovu jednal a rozhodl.
Důvody:
Záporná žaloba určovací slouží k ochraně proti právu, jež odpůrce uplatňuje nebo jež si — ať výslovně nebo mlčky (§ 863 obč. zák.) — osobuje a tím současně ohrožuje soukromé právo žalobcovo (viz rozhodnutí čís. 9593, 12100 Sb. n. s.). Nezbytnou náležitostí určovací žaloby jest podle § 228 c. ř. s. žalobcův právní zájem, aby právní poměr nebo právo nebo pravost listiny byly soudním rozhodnutím na jisto postaveny co nejdříve. Tento právní zájem musí tu býti aspoň v době, kdy byl vydán rozsudek první stolice (viz rozhodnutí čís. 10285 Sb. n. s.). Otázka právního zájmu ve smyslu § 228 c. ř. s. jest otázkou právního posouzení a jest ji zkoumati z úřadu i soudu vyšší stolice. Při tom jest míti na paměti, že ani právní zájem o sobě neodůvodňuje ještě žalobu určovací, ježto zákon žádá nutkavý právní zájem, jak plyne ze slov »co nejdříve«, takže právní postavení žalobcovo musí býti takové, by rychlé určení sporného právního poměru nebo práva bylo jediným žádoucím východiskem (srovnej rozhodnutí čís. 11630 a 12100 Sb. n. s.). Podle § 228 c. ř. s. nemusí sice žalobce svůj právní zájem přímo tvrditi, ale k tomu, aby soud mohl z úřadu zkoumati, zda žalobce skutečně má právní zájem na bezokladném určení, jest přece třeba, by žalobce přednesl a v případě popření i prokázal skutkové okolnosti, z nichž onen jeho právní zájem vyvěrá (viz rozhodnutí čís. 10155 Sb. n. s.). V souzené věci uvedl sice žalobce v odstavci VIII. žaloby, že »se vidí nucena k žalobě proto, že žalovaná strana trvá na dodržení koupě losů na splátky«, ale k opodstatnění tohoto důvodu neuvedl žádných skutečností, z nichž by bylo lze souditi, jakým způsobem vlastně žalované družstvo ohrožuje soukromé právo žalobcovo a jaký zájem žalobce nutí k vedení sporu o pouhé určení, že kupní smlouva není po právu, ač jest nasnadě, že by bylo přece hospodárnější a účelnější, kdyby se žalobce domáhal na žalovaném družstvu přímo splnění onoho svého nároku, který by pro něj vyplýval z neplatností smlouvy. Žalované družstvo výslovně namítalo již v žalobní odpovědi, že žalobce nemá žádného právního zájmu na určovací žádosti a že svůj právní zájem ani neosvědčuje, avšak žalobce přes to nepřednesl v uvedeném směru nic skutkového. Mimo to prohlásil právní zástupce žalovaného družstva při ústním jednání ještě před vydáním rozsudku prvního soudu, že žalované družstvo ze sporného obchodu neodvozuje pro sebe žádných důsledků po případě nároku. Není proto třeba doplnění řízení, jak nařídil odvolací soud.

Citace:

Čís. 15292.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 686-687.