Čís. 5600.

Pojišťovací smlouva.
Jedině doba splatnosti pojistek a nikoliv doba podání žaloby jest rozhodnou pro otázku, zda pojišťovně přísluší premie za pojišťovací období.
Respektní lhůta, třebas byla povolena pouze mlčky, připočítává se ku lhůtě pro podání žaloby o zaplacení pojišťovacích premií.
(Rozh. ze dne 30. prosince 1925, Rv II 493/25.)
Proti žalobě, jíž domáhala se pojišťovna na žalované firmě (veřejné obchodní společnosti K.) zaplacení pojišťovací premie za rok 1924 za pojištění aut proti povinnému ručení, namítla žalovaná mimo jiné, že v roce 1924 již neměla zájmu na pojištění, ježto počátkem roku 1924 byla z veřejné obchodní společnosti K. zřízena akciová společnost K. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby,
odvolací soud z těchto důvodů: Odvolatelka opírá odvolací důvod nesprávného právního posouzení věci o to, že 1. nárok žalující strany dle §u 63 zákona ze dne 23. prosince 1917, čís. 501 ř. zák. zanikl, protože zájem pojištěné strany na pojištění odpadl, 2. ohledně pojištění z povinného ručení, že žaloba byla opožděně podána a žalobní nárok proto zanikl. Neprávem. ad 1.: § 63 zákona ustanovuje sice, že pojišťovací smlouva uhasne, odpadá-li zájem na pojištění. Současně ustanovuje však tento §, že pojišťovně patří premie až do konce pojišťovacího období, ve kterém se o důvodu uhasnutí dozvěděla. Tím spíše má pojišťovna nárok na premii za celé pojišťovací období, za kterého zájem odpadl. Jak bylo zjištěno, byla znovu zřízena akciová společnost K. zapsaná do rejstříku teprve dne 16. května 1924, první valná hromada konala se dne 17. března 1924 a, i kdyby se mělo za to, což ovšem nebylo výslovně tvrzeno, že auta, jichž se pojišťovací smlouvy týkají, byla převzata novou akciovou společností, nemohlo se to právnicky státi před 17. březnem 1924, zájem žalované firmy na pojištění pozůstával tudíž v době splatnosti zažalovaných prémií, t. j. dne 29. ledna 1924 a nebrání ustanovení §u 63 zákona oprávněnosti zažalovaného nároku. Okolnost, že veřejné obchodní společnosti již od roku 1922 byly vedeny akciovou společností Κ., jest pro posouzení věci zcela bezvýznamnou, neboť právě tak, jak tato okolnost nebránila tomu, že premie za léta 1922 a 1923 byly zaplaceny žalovanou firmou, není překážkou toho, že tato firma jest povinna k zaplacení premií i za rok 1924, protože v době splatnosti byla subjektem pojišťovacích smluv, nikoliv akciová společnost, která tenkráte ještě nepozůstávala a která též smlouvy nepřevzala. Rovněž jest nerozhodno, že v době podání žaloby akciová společnost již byla právnicky aktivována, protože pro oprávněnost zažalovaného nároku nerozhoduje den podání žaloby, nýbrž začátek dotyčného pojišťovacího období, ad 2.: Žalované firmě nebyla písemně udělena jednoměsíční dodatečná platební lhůta. Přes to není žaloba, která byla podána dne 24. května 1924, opožděna. Ježto § 29 poj. zák. dosud ještě neplatí, rozhoduje výhradně obsah smlouvy. Dle §u 6 smlouvy má pojišťovna právo podati žalobu na zaplacení splatných prémií jen do 3 měsíců po uplynutí jednoměsíční respektní lhůty. Ježto tato lhůta, jak právě uvedeno, činí jeden měsíc, trvá promlčecí lhůta celkem 4 měsíce, t. j. od 29. ledna do 29. května 1924. Okolnost, že v tomto případě lhůta nebyla výslovně písemně udělena, nemá za následek zkrácení promlčecí lhůty, protože pojišťovací smlouva výslovně mluví o tříměsíční lhůtě po uplynutí respektní lhůty a smlouva neobsahuje ustanovení, dle něhož by opomenutí písemního oznámení dodatečné lhůty, tudíž formální chyba, mělo pusobiti na dobu materielní promlčecí lhůty. K tomu dlužno podotknouti ještě toto: Začátkem roku 1924 bylo mezi stranami vyjednáváno o převzetí smluv akciovou společností a uzavření nových smluv a byla za tohoto vyjednávání i řeč o tom, že premie již splatné mají dodatečně býti súčtovány. V tomto vyjednávání dlužno shledati mlčky udělené poshovění splatných prémií, které žalující firma v dopisu ze dne 21. května 1924 tvrdí, a odporovalo by přímo zásadám obchodního života, kdyby se za vyjednávání uvedeného druhu a při poshovění mlčky uděleném k zachování práv na zaplacení poshověných lhůt ještě žádalo písemné oznámení dle §u 6 poj. smlouvy. Vyjednávání mezi stranami o převzetí starých pojišťovacích smluv akciovou společností a súčtování splatných premií mělo již samo o sobě účinek prodloužení platební lhůty a nemohla proto žalovaná firma míti za to, že opomenutí písemního vyzvání má v zápětí ztrátu práv žalující strany, že zejména má v zápětí zkrácení promlčecí lhůty, dle smlouvy 4 měsíce trvající. Žalovaná firma nemůže proto z té okolnosti, že písemně nebyla upomínána, vyvozovati pro sebe právo v neprospěch odpůrce a jest odvolání i s tohoto stanoviska neospravedlněné.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Po stránce právní nejsou vývody dovolání způsobilé, by otřásly nebo vyvrátily správné, stavu věci a zákonu odpovídající důvody napadeného rozsudku a poukazuje proto soud dovolací dovolatelku především na tyto důvody napadeného rozsudku, k nimž s ohledem na vývody dovolání dodává: I když jest správným, že zákonodárce dle intencí pojišťovacího zákona ze dne 23. prosince 1917, čís. 501 ř. zák. zkrátiti chtěl lhůtu osvobození pojistitele od ručení, přes to, že pojišťovací smlouva trvá, nelze z ustanovení §u 6 pojišťovacích podmínek vyvoditi, že, nebyla-li jednoměsíční respektní lhůta výslovně udělena, nýbrž jen, jak v tomto případě se stalo, mlčky povolena, lhůta ku podání žaloby činí pouze tři a nikoli čtyry měsíce a že tedy mlčky povolená respektní lhůta nemá významu. Tvrzení dovolání, že při tomto výkladu §u 6 pojišť. podmínek pojistiteli bylo by možno respektní lhůtu na jeden měsíc stanovenou libovolně prodloužiti, nedopadá, kdyžtě v tomto případě tak se nestalo a žaloba jen s připočtením jednoměsíční respektní lhůty §em 6 pojišť. podmínek stanovené v dalších třech měsících, tedy celkem ve čtyřech měsících byla podána. Tím pozbývají vývody dovolání, touto otázkou se zabývající, svého významu a není proto třeba jimi blíže se obírati. Pokud jde o otázku, zda žalobkyni přísluší nárok na pojišťovací premii do konce pojišťovacího období přes to, že za něho zájem žalované na pojistkách odpadl, nelze přisvědčiti názoru dovolatelky, že tam, kde pojistitel v době zažalování premie věděl, že žádný závazek pro něho z pojišťovací smlouvy vzniknouti nemůže, již není oprávněn svou pohledávku uplatňovati, poněvadž se to příčí pojmu oboustranné smlouvy, jakou pojišťovací smlouva jistě jest, když v době splatnosti zažalovaných prémií trvala ještě žalovaná společnost po právu a tudíž i její zájem na pojištění, jak soud odvolací v napadeném rozsudku správně vyvodil. Poněvadž jedině tato doba a nikoli doba podání žaloby jest rozhodnou pro otázku, zda žalobkyni žalobou vymáhané premie až do konce pojišťovacího období příslušejí, jest správným názor soudu odvolacího, že přes to, že vznikem akciové společnosti dne 17. března 1924, tedy před podáním žaloby, které se stalo dne 24. května 1924, zájem žalované na pojištění pominul, táž jest povinna zažalované premie až do konce pojišťovacího období zaplatiti, jak § 63 pojišť. zák. ustanovuje.

Citace:

Čís. 10971.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 122-124.