Čís. 15816.

Za zemědělce ve smyslu vlád. nař. č. 76/1936 Sb. z. a n. nelze pokládati obchodního zahradníka. Nezáleží na tom, zda se zahradnictví provozuje v nepatrném rozsahu a jaký druh rostlin se na pozemku pěstuje.
(Rozh. ze dne 11. února 1937, R I 44/37.)
Prvý soud zahájil k návrhu dlužníka o jeho jmění zemědělské vyrovnací řízení podle vl. nař. č. 76/1936 Sb. z. a n. Rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Dlužník jest zahradníkem a má v zahradě o výměře 57 a 40 umístěny 3 skleníky, z nichž 2 jsou zařízeny na vytápění, má 23 pařenišť s příslušnými 400 okny, prodává květiny a sazenice nejen v B., nýbrž i v okolí na objednávku a prodej tohoto zboží též inseruje. Dlužník sám netvrdil v návrhu, že hospodaří na zemědělských pozemcích, nýbrž odůvodnil svůj nárok nepříznivými poměry ve výrobě a odbytu zemědělského zahradnictví a předložil potvrzení, že provozuje živnost zahradnickou po zemědělsku a že zahradnictví je jediným zdrojem jeho výživy. Podle toho je dlužník obchodním zahradníkem a vyživuje se ze zahradnictví a nikoli z hospodaření na zemědělských pozemcích, tedy způsobem v této prvovýrobě obvyklým a obecně známým. Pojem zemědělského zahradnictví je vládnímu nařízení č. 76/1936 Sb. z. a n. neznám; rozhodující jest, že dlužník provozuje zahradnictví se všemi příznačnými znaky a obchodní povahou této výroby. Na způsobu výroby se zřetelem k vlastnostem půdy snad odlišném nezáleží (rozh. č. 12918 Sb. n. s.). Poněvadž navrhovatel není zemědělcem podle § 1, odst. 1, uved. vl. nař., není odůvodněn jeho návrh na zahájení zemědělského vyrovnacího řízení.
Nejvyšší soud nevyhověl do volacímu rekursu.
Důvody:
Koho jest pokládati za zemědělce ve smyslu vládního nařízení č. 76/1936 Sb. z. a n., stanoví § 1, odst. 1, č. 1—5 řečeného vlád. nařízení. Pro určení vlastnosti zemědělce jest důležité hospodaření na »zemědělských« pozemcích, ale v předpisech jmenovaného vládního nařízení není stanoveno, které pozemky jest pokládati za »zemědělské«, takže po této stránce jest se říditi podle běžného významu tohoto pojmu. Podle tohoto běžného významu nejsou pozemky užívané k provozování zahradnictví pokládány za pozemky »zemědělské«. Ani z ustanovení § 1, odst. 2, uvedeného vlád. nař. nelze vyvozovati opak. Odstavec první § 1 uvedeného vlád. nař. rozeznává totiž přesně mezi »zemědělskými pozemky« a mezi »nemovitostmi zemědělského podniku«. Tento druhý pojem (podnik) je mnohem širší než pojem první, neboť zahrnuje nejen role, louky, pastviny, zahrady, vinice a chmelnice, nýbrž také rybníky, lesy, obytné a hospodářské budovy a konečně 1 určitá zařízení, sloužící zpracování výrobků. Není však pochybnosti o tom, že na příklad rybníky nejsou zemědělskými pozemky a že jimi nejsou ani obytné a hospodářské budovy, ačkoli jsou — stejně jako »zahrady« — uvedeny mezi nemovitostmi zemědělského podniku, a to zejména za účelem zjištění jejich výměry. Podle toho, co bylo právě vyloženo a co o dlužníkovi bylo vyšetřeno, nelze ho pokládati za zemědělce ve smyslu vlád. nař. č. 76/1936 Sb. z. a n., třebaže provozuje svůj podnik v nepatrném rozsahu a pěstuje vedle květin a ovocného stromoví hlavně zeleninu. Pojem zemědělce, jak byl, vymezen v nálezu nss ze dne 5. května 1931 č. 6952, na nějž se dovolací stěžovatel odvolává, se nehodí na souzenou věc, poněvadž podkladem onoho nálezu 2 roku 1931 byla jiná ustanovení než zvláštní předpisy vládního nařízení č. 76 z roku 1936.

Citace:

Čís. 15816. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 172-173.