NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 1

Čís. 14339.

Žalobní údaj, že žalovaný »dluhuje žalobci z postupu zažalovanou pohledávku«, nestačí pro nedostatek předpokladů §§ 396 a 442 odst 1 c. ř. s., aby bylo uznáno podle žaloby rozsudkem pro zmeškání.
(Rozh. ze dne 27. dubna 1935, Rv II 377/33.)
Žalobkyně opřela žalobu pouze o tvrzení, že žalovaný jí dluhuje zažalovaný obnos z postupu Ludvíka Ch. Prvý soud žalobě vyhověl, odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Předmětem činnosti soudu, který rozhoduje o nároku žalobou uplatňovaném, jest posuzování skutkových okolností, tvořících děj žalobní, z jichž souhrnu musí vyplynouti, o jaký právní poměr žalobce svůj nárok opírá (důvod žaloby). Při tom není třeba, aby žalobce příslušný zákonný předpis sám v žalobě výslovně uváděl, neboť podřaditi skutkový podklad žaloby právnímu pravidlu je věcí soudu, jenž při tom není vázán právním stanoviskem žalobcovým (čís. 463, 12158 sb. n. s.). Proto ukládá zákon v § 226 odst. 1 c. ř. s. žalobci, aby zejména skutkové okolnosti, na kterých svůj nárok zakládá, po jednotlivu krátce a úplně udal, což odpovídá i předpisu § 78 čís. 2 a § 76 c. ř. s., aby v přípravných podáních, mezi něž náleží i žaloby (§ 266, 1. věta c. ř. s.), byly skutkové poměry, kterých se strana při ústním jednání chce dovolávati, stručně vylíčeny. Tomuto předpisu zákona však neodpovídal obsah žaloby opírající žalobní nárok na zaplacení částky 970 Kč pouze o okolnost, že »žalovaný dluhuje žalobkyni z postupu Ludvíka Ch., P.« zmíněnou částku (včetně výloh upomínacích). Pokud dovolatel míní, že tvrzený postup pohledávky stačil k označení jejího právního důvodu a že prý občanský zákon považuje postup za vznik nové, totiž změněné pohledávky, je na omylu, neboť přehlíží podstatu cesse, která znamená jen změnu v osobě věřitelově (§ 1395 obč. zák.), při čemž práva postupníkova jsou s právy postupitelovými v příčině postoupené pohledávky totožná (§ 1394 obč. zák.). Cesse stačí jen k průkazu o aktivní legitimaci žalobcově, nikoliv k podkladu pro právní důvod postoupené pohledávky. O případ uznání podle § 1396 obč. zák. tu nejde. Neměl proto prvý soud při svrchu uvedeném nedostatečném skutkovém podkladě vydati odsuzující rozsudek pro zmeškání, neboť nebylo tu ve smyslu §§ 396 a 442 odst. 1 c. ř. s. zákonných předpokladů, aby mohl pokládati přednesení dostavivší se strany žalující o skutkových okolnostech, vztahující se k předmětu právní rozepře za pravdivé, nýbrž měl k návrhu žalobce na vydání takového rozsudku žalobu zamítnouti (srov. sb. n. s. čís. 9062, 12673 a 13635).

Citace:

č. 13386. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 366-367.