NPD documents search: Váž. tr., 17 (1935)

Čís. 8710.

Pacht kavárny, provozované jako zahradní kavárna jen v létě, zařízené však pro celoroční provoz a udržované aspoň z části v provozu i v zimě, podléhá ochraně nájemců.
(Rozh. ze dne 14. února 1929, Rv 1 55/29.)
Vyklizovací příkaz ohledně kavárny ve světových lázních ponechal procesní soud prvé stolice v platnosti, odvolací soud jej zrušil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání se snaží vyvrátiti mínění odvolacího soudu, že právní poměr mezi stranami podléhá ochraně nájemců podle § 7 zákona o ochr. náj. Při posuzování této výtky jest vycházeti ze skutkového stavu, který považoval odvolací soud za zjištěný, a ponechati stranou vývody dovolatelů, které onomu zjištění odporují nebo v něm nejsou obsaženy. Odvolací soud zjistil, že sporná kavárna byla otevřena v zimě 1924 a 1925, pak do posvícení v říjnu 1925, že byla zavřena v roce 1927, že byla otevřena v neděle a svátky v zimě 1927—1928 a že v roce 1928 byla otevřena i ve všední dny. Zjistil rozměry místností a co připadá z pachtovného na jednotlivé části propachtovaných předmětů. Dospěl ke skutkovým závěrům, že sporná kavárna je zahradní kavárnou jenom v létě, že však je zařízena pro celoroční provoz a že aspoň z části je udržována v provozu i v zimě, posléze, že je možno provozovati tuto kavárenskou živnost v budovách a verandách bez volných míst a že provoz není možný pouze na těchto místech bez budov. Tuto okolnost dovolatelé uznávají. Tato skutková zjištění jsou formálně bezvadná a dovolací soud jest jimi vázán. Právní úsudek odvolacího soudu, že pachtovní poměr mezi stranami podléhá ochraně nájemců podle § 7 zákona o ochr. náj., protože se spachtovaná živnost provozuje v najatých místnostech, jest správný. Dovolací soud uznal v rozhodnutí sb. n. s. 5579, že se najatými místnostmi ve smyslu onoho ustanovení zákona rozumí všechny do užívání dané místnosti, v nichž se provozuje živnost, nechť jest právní poměr posuzovati jako nájem v užším slova smyslu nebo jako pacht, a podrobně tento názor odůvodnil. Opakoval jej v rozhodnutí sb. n. s. čís. 7522. Dovolatelé nemají pravdu, tvrdíce, že právního mínění, vysloveného v prvním z těchto rozhodnutí, nelze použíti na tento případ proto, že tam šlo o pacht hostince, který byl provozován jenom v místnostech a v malém venkovském městě, kdežto v tomto případě jde o kavárnu, která se neprovozuje v místnostech, nýbrž na volných prostranstvích, neboť odvolacím soudem jest zjištěno, že v tomto případě není možno živnost provozovati jenom na volných prostranstvích a že nelze mluviti o tom, že se neprovozuje v najatých místnostech. Právní poměr zůstává týž, ať jde o živnost v malém venkovském městě nebo ve světových lázních. Dovolací soud nemá důvodu odchýliti se od právního názoru, vysloveného v těchto rozhodnutích a proto shledává správným právní posouzení věci odvolacím soudem, že poměr mezi stranami jest chráněn podle § 7 zákona o ochr. náj.

Citace:

č. 8710. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 238-239.