Čís. 1593.

Zákon o ochraně nájemců ze dne 8. dubna 1920, čís. 275 sb. z. a n. nevztahuje se na právní poměr obchodvedoucího číšníka, jenž převzal vedení živnosti.
(Rozh. ze dne 29. března 1922, Rv I 312/22.)
Žalobě majitele hostince na obchodvedoucího číšníka, by vyklidil a odevzdal hostinské místnosti, bylo oběma nižšími soudy vyhověno. Námitku žalovaného, že sporné řízení jest zmatečné, ježto o vyklizení jest jednati v řízení nesporném (§ 477 čís. 6 c. ř. s.) vyvrátil odvolací soud v důvodech: Dle smlouvy přijal žalovaný vedení hostinské živnosti, patřící žalobci, zavázal se však zároveň čepovati, stáčeti a v lahvích prodávati výhradně jen pivo z pivovaru v L., zavázal se dále z každého odebraného hl jiného piva než z pivovaru v L. platiti žalobci pokutu, zavázal se udržovati veškerý inventář a místnosti v pořádku a v čistotě a hraditi veškeré výlohy s tím spojené a stanovena je ve smlouvě cena piva, již žalobce žalovanému bude čítati. Žalovaný, který ve smlouvě jest nazýván obchodvedoucím, složil kauci 1000 Kč a dle smlouvy nemá nároku na nějakou odměnu po rozumu §§ 1152 a 1154 a násl. obč. zák. Z toho plyne, že jde o inominátní smlouvu mezi stranami. Na smlouvy takové však nelze rozšiřovati výjimečná ustanovení o ochraně nájemníků ze dne 8. dubna 1920, čís. 275 sb. z. a n., která se vztahují jen na takové smlouvy, které jsou založeny v nájemním, po případě i pachtovním poměru (§ 6 cit. zák.). Toho v tomto případě není. Soukromoprávní poměry docházejí však právní ochrany, pokud předpisy zákonné neodkazují jejich vyřízení do řízení nesporného, pouze řádným pořadem práva. Právem proto prvý soudce o žalobě jednal sporně a bylo odvolání, vytýkající v tomto směru zmatečnost. zamítnouti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání shledává rozsudek odvolacího soudu i řízení jemu předcházevší zmatečným a právní posouzení věci pochybeným, protože sporná smlouva jest smlouvou nájemní, jež podle zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 275 sb. z. a n. může býti vypověděna toliko se svolením soudu. Než dovolatel mylně uvádí, že v této smlouvě jest hned v úvodu výslovně řečeno, že najímá vedení živnosti, neboť smlouva vůbec neužívá tohoto výrazu a stanoví, že žalovaný jako obchodvedoucí číšník přijímá vedení hostinské živnosti žalobcovy. Výtka, že odvolací soud přehlíží ustanovení § 916 obč. zák. o posuzování smluv zastřených, jest bezpodstatnou, neboť v prvé stolici nebyly tvrzeny a z provedených důkazů nevyplynuly skutečnosti, z nichž by bylo lze usuzovati, že úmluvou, žalovaným podepsanou, mělo býti zakryto jednání jiné. Vzhledem k obsahu této smlouvy a se zřetelem na zjištěnou okolnost, že žalovaný byl u nemocenské pokladny hlášen jako číšník a že žalobce sám odbíral pivo pro svou živnost na svůj účet, předchozí soudové právem dospěli k úsudku, že tu nejde ani o pacht žalobcovy živnosti hostinské ani o nájem sporných místností a že tudíž nemá místa řízení ve smyslu cit. zák. o ochraně nájemníků. Tohoto zákona nemohl by se žalovaný s úspěchem dovolávati ani tehdy, kdyby neužíval sporných místností jako žalobcův číšník, nýbrž jakožto jeho obchodvedoucí (náměstek), k provozování živnosti, byt i s obmezením a bez svolení živnostenského úřadu, zmocněný; neboť i v tom případě užívání obytných místností a část výtěžku z prodaného piva, jakož i výtěžek z ostatních vedlejších obchodů této živnosti byly mu úplatou (§ 1004 obč. zák.).

Citace:

č. 1593. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 341-342.