Čís. 14397.
Nejvyšší soud nemůže rozhodnouti o opravných prostředcích proti výměře a vybírání příspěvků, jež členové advokátní komory mají zapravovati komoře podle §§ 27 d) a 28 d) adv. řádu.
(Rozh. ze dne 23. května 1935, N I 113/35.)
Stěžovatel dr. Karel K., advokát v K., podal přímo k nejvyššímu soudu odvolání proti usnesení valné hromady advokátní komory v Č., jímž byl stanoven komorní příspěvek za rok 1935, a zároveň proti výměru výboru této advokátní komory, jímž byl odvolateli tento komorní příspěvek předepsán.
Důvody:
Jest především zkoumati, zda nejvyšší soud může vůbec rozhodnouti o tomto odvolání. Správní rozhodnutí a opatření advokátní komory a jejího výboru jsou vnitřní věcí advokátní komory jako veřejnoprávní samosprávné korporace a nejvyššímu soudu přísluší rozhodovati o opravných prostředcích ve věcech advokátských jen potud, pokud jest to stanoveno v zákoně. Advokátní řád (zákon ze dne 6. července 1868 čís. 96 ř. z., změněný a doplněný zákonem ze dne 31. ledna 1922 čís. 40 sb. z. a n.) připouští opravné prostředky k nejvyššímu soudu jen proti těmto rozhodnutím a opatřením ve věcech advokátských: 1. podle § 5 odst. 3 adv. ř. lze podati rekurs k nejvyššímu soudu, odepřel-li vrchní soud vžiti do přísahy kandidáta advokacie, nebo připustili ho k advokátní zkoušce, 2. podle § 7 odst. 3 adv. ř. lze podati odvolání k nejvyššímu soudu, byl-li výborem advokátní komory a na odvolání účastníkovo též advokátní komorou odepřen zápis do seznamu advokátů, 3. podle § 30 odst. 3 adv. ř. lze podati odvolání k nejvyššímu soudu, byl-li výborem advokátní komory a na odvolání účastníků i vrchním soudem odepřen zápis do seznamu kandidátů advokacie, nebo byl-li nařízen výmaz z tohoto seznamu, nebo bylo-li odepřeno potvrzení advokátní praxe. Mimo to přísluší nejvyššímu soudu, by rozhodoval s konečnou platností o opravných prostředcích v kárném řízení proti advokátům a kandidátům advokacie podle §§ 46 a násl. zákona ze dne 1. dubna 1872 čís. 40 ř. z. S uvedenými předpisy jsou ve shodě též ustanovení § 5 lit. g) a i) zákona o nejvyšším soudě ze dne 16. dubna 1919 čís. 216 sb. z. a n. a v odst. 1) § 5 tohoto zákona jest výslovně odkázáno jednak na §§ 7 odst. 3 a 30 odst. 3 adv. ř., pokud jde o odvolání z usnesení advokátní komory, jednak na § 5 odst. 3 adv. ř., pokud jde o stížnosti ve správních věcech advokátů. Nelze tedy ze zákona dovoditi, že jest nejvyšší soud povolán k tomu, by rozhodoval též o opravných prostředcích proti vyměření a vybírání příspěvků, jež členové komory mají zapravovati advokátní komoře podle §§ 27 d) a 28 d) adv. ř.