Č. 956.

Řízení před nejv. správ. soudem: * Jestliže úřad — intimuje výrok vyšší instance — připojí k němu vlastní dodatek, aniž je tento různý původ z intimátu patrný, nelze odmítnouti stížnost pouze do tohoto dodatku podanou podle § 5 zák. o správ. s., nýbrž zrušiti jest naříkané rozhodnutí v tomto bodu podle § 6 cit. zák.
(Nález ze dne 26. září 1921 č. 9336.)
Věc: Julius F. a spol. v M. proti ministerstvu spravedlnosti v Praze stran služebních požitků.
Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud jím bylo vysloveno, že výplata požitků zastavuje se dnem 31. března 1921, zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: Nařízením vlády republiky československé ze dne 17. prosince 1920 č. 651 sb. z. a n. zrušen byl okresní soud v K. Podle čl. VII. ponecháno bylo stanovení účinnosti cit. nařízení a jeho provedení ministru spravedlnosti. Výnosem tohoto ministerstva ze dne 9. února 1921 č. 5720 bylo pak zrušení a likvidace soudu toho provedena a to dnem 1. března 1921.
Výnosem ze dne — presidiu soudní tabule v Košicích vydaným, prohlásilo ministerstvo spravedlnosti, že propouští ve smyslu §§ 6 a 4 zákona z 15. dubna 1920 č. 270 sb. z. a n. ze služeb bez jakýchkoli nároku proti justiční správě bývalé zaměstnance tohoto soudu K., M., B., F., G. a S., jelikož odepřeli na vyzvání složiti ihned slib poslušnosti československé republice dle § 2 zákona ze dne 10. prosince 1918 č. 64 sb. z. a n. a nepřihlásili se ve lhůtě stanovené §em 4 zákona ze dne 15. dubna 1920 č. 270 sb. z. a n. ke složení přísahy předepsané v § 6 tohoto zákona.
Výměrem ze dne — intimovalo presidium soudní tabule v Košicích tento ministerský výnos stěžovatelům, připojivši k němu dodatek tohoto znění: »Zároveň zastavuje se Vám dnem 31. března 1921 výplata veškerých požitku«, a současně nařídilo bernímu úřadu, aby další výplatu požitku stěžovatelům dnem 31. března 1921 zastavil. Výměr ten doručen prý byl stěžovatelům dne 29. dubna 1921.
Svrchu jmenovaní stěžují si do onoho výnosu ministerstva spravedlnosti, jim takto intimovaného a to pouze, pokud jím vysloveno bylo zastavení požitků dnem 31. března 1921.
O stížnosti té uvážil nejvyšší správní soud toto:
Předmětem stížnosti může býti výrok úřadu správního pouze v té formě a toho obsahu, jak výrok ten byl straně sdělen. Jde-li o intimát vyššího úřadu úřadem nižším, směrodatná jest forma a obsah intimátu, o němž strana musí míti za to, že kryje se s výrokem od úřadu vysloveným. Důsledně pak, intimuje-li nižší úřad výrok úřadu vyššího a připojí-li k němu své vlastní rozhodnutí neb opatření, jest nutnou podmínkou formelní správnosti výroku takového a nutným předpokladem možnosti a účelnosti obrany stran, aby z výroku toho bylo dostatečně jasno, pokud jest projevem vyššího úřadu a pokud jde o další opatření, jež nižší úřad snad vzhledem k projevu tomu sám v mezích vlastní příslušnosti učiniti za vhodné považoval.
V daném případě úřední akt stěžovatelům doručený obsahuje, jak ze správních spisů patrno, jednak intimaci výroku žalovaného úřadu, jednak pak výrok presidia soudní tabule v Košicích, tudíž nižšího správního úřadu. Stížnosti směřují pouze proti tomuto dodatku a byla by tudíž zásadně správná námitka žalovaného úřadu, že sporná otázka, kterou s konečnou platností rozhodovati presidiu soudní tabule nepřísluší, nebyla dosud řešena poslední přípustnou stolicí správní, a že by zde tudíž byl nejvyšší správní soud dle § 5 zák. o správ. soudě nepříslušným. Leč postup stěžovatelů přivoděn byl nejasností dotyčného úředního aktu, z něhož jeho dvojí původ patrný není a z jehož znění naopak strana právem mohla míti za to, že jde o výrok jednotný pouze od žalovaného úřadu pocházející a presidiem soudní tabule toliko intimovaný. Nemůže-li však strana z úředního aktu seznati s dostatečnou určitostí, od kterého úřadu výrok ten pochází, jest jí odňata možnost použíti účelně práva právním řádem jí poskytnutého, totiž hledati odpomoci u orgánu k tomu povolaného a jeví se proto onen úřední akt podstatně vadným. Bylo tudíž zrušiti naříkané rozhodnutí, pokud jest vzato v odpor, pro vadnost řízení podle § 6 téhož zákona.

Citace:

č, 956. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 786-787.