NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 1

Čís. 15704.

K zachovám lhůty podle § 2 vlád. nař. čís. 465/20 Sb. z. a n. stačí, že námitky ministerstva vnitra proti zápisu došly rejstříkového soudu v této lhůtě, třebaže bližší jejich odůvodnění došlo teprve po lhůtě.
(Rozh. ze dne 30. prosince 1936, R I 1406/36.)
Prvý soud zamítl žádost firmy »Schlossbrauerei D.«, společnost s r. o., o zápis zvýšení kmenového kapitálu do obchodního rejstříku, poněvadž k tomu ministerstvo vnitra odepřelo dáti souhlas. Rekursní soud nevyhověl stížnosti. Důvody: Podle § 2 vlád. nař. ze dne 27. července 1920 čís. 465 Sb. z. a n. jsou sborové soudy prvé stolice před zápisem zvýšení kmenového kapitálu společnosti s r. o. do obchodního rejstříku povinny oznámiti to napřed ministerstvu vnitra a smí zápis povoliti, nepodá-li toto ministerstvo, vyžádajíc si mínění zúčastněných ministerstev, do šesti týdnů ode dne, kdy došlo oznámení soudu, proti tomu námitek. Zvyšuje-li však společnost s r. o. kmenový kapitál na podkladě stabilisační bilance, přísluší podle § 15 zák. ze dne 15. června 1927 čís. 78 Sb. z. a n. ministerstvu vnitra právo zkoumati, byly-li splněny předpisy tohoto zákona i předpisy prováděcího nařízení čís. 27/28 Sb. z. a n. Předpokladem zápisu zvýšení kmenového kapitálu jest tedy souhlas ministerstva vnitra daný buď výslovně nebo mlčky nepodáním námitek. Není-li tento předpoklad dán, nemůže rejstříkový soud zápis provésti. Soudu rejstříkovému nepřísluší také právo přezkoumávati důvody, které ministerstvo vnitra vedly k tomu, že odepřelo dáti souhlas k zápisu usneseného zvýšení kmenového kapitálu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu, v němž bylo vytýkáno, že ministerstvem vnitra nebyla dodržena lhůta § 2 vlád. nař. čís. 465/20 Sb. z. a n. Důvody:
Co se tkne dodržení šestinedělní lhůty ministerstvem vnitra, shledává nejvyšší soud, že tato lhůta byla dodržena. Neboť ze spisů vyplývá, že řádně vybavená žádost společnosti »Schlossbrauerei« O zápis zvýšení kmenového kapitálu došla rejstříkového soudu dne 18. února 1936, — a jen tato má význam při počítání uvedené lhůty, a nikoli žádosti předchozí, vadné a neúplné, jež jí byly vráceny k doplňování, — byla soudem předložena ministerstvu vnitra podle záznamu kanceláře dnem 26. února 1936, takže mohla tam dojíti nejdříve dne 27. února 1936. Došlo-li podání tohoto ministerstva ze dne 6. dubna 1936, obsahující námitky proti zápisu, na rejstříkový soud dne 9. dubna 1936, byla zachována lhůta v § 2 vlád. nař. čís. 465/20 Sb. z. a n. vytčená, a soud nesměl již žádaný zápis povoliti bez zřetele na to, že bližší odůvodnění námitek došlo soudu až 28. dubna 1936, poněvadž ministerstvo není povinno, aby soudu oznamovalo důvody svých námitek, a soud také není povolán, aby zkoumal důvodnost námitek (rozhodnutí čís. 871 Sb. n. s.), ani zda trvají mimořádné poměry ve smyslu § 2 uvedeného nařízení (rozhodnutí čís. 8339 Sb. n. s.). Důsledkem toho se nepříčí napadené usnesení zákonu.

Citace:

Čís. 15704.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1228-1229.