NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 1

Čís. 3655.

Byl-li výrok rozhodčího soudu doručen dvakráte, lze se brániti proti každému doručení zvláštní žalobou pro zmatečnost.
(Rozh. ze dne 27. března 1924, R I 215/24.)
Výrok rozhodčích ze dne 2. září 1923 byl doručen prvému žalobci ve vyhotovení, podepsaném pouze jedním rozhodčím. Když podána byla o bezúčinnost rozhodčího výroku žaloba (spisová značka С I 152/23), byl rozhodčí nález doručen oběma žalobcům, tentokráte ve vyhotovení podepsaném všemi rozhodčími. Žalobci podali po tomto doručení znovu žalobu o bezúčinnost nálezu (С I 157/23). Žalovaný vznesl proti této žalobě námitku rozepře zahájené, již soud prvé stolice zamítl, rekursní soud námitce vyhověl a žalobu odmítl.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Mylným je názor rekursního soudu, že v obou sporech jsou stejné jak právní důvod, tak i žalobní nárok. Žalobou С I 152/23 domáhají se žalobci bezúčinnosti výroku rozhodčího soudu, jehož vyhotovení dodáno bylo jen žalobci, nikoli spolužalující jeho manželce, a podepsáno bylo jedním rozhodčím, kdežto žalobou С I 157/23 uplatněna je bezúčinnost rozhodčího výroku, jehož vyhotovení bylo oběma stranám doručeno o několik dní později a bylo podepsáno třemi rozhodčími. Obě tato vyhotovení mají za základ jediný výrok rozhodčího soudu, přes to však pojí zákon již s dodáním písemného vyhotovení účinek vytčený v §§ 595 a 596 c. ř. s., t. j. možnost žaloby o bezúčinnost nálezu. To je patrno z druhé věty odst. čís. 3 §u 595 c. ř. s., jakož i z druhé věty druhého odstavce §u 596 с. ř. s , v jistém směru i z §u 592 c. ř. s , dle něhož nezachování formelního předpisu v něm uvedeného má za následek bezúčinnost rozhodčího nálezu samotna. Žalobci, po případě první žalobce, jimž výrok rozhodčích byl po dvakráte, vždy zvláštním písemným vyhotovením dodán, jsou vzhledem k tomu oprávněni žalovati na bezúčinnost nálezu zvláštní žalobou, by nález ten nepozastaveným doručením aspoň v jednom případě nestal se právoplatným exekučním titulem (§ 594 c. ř. s a § 1 čís. 16 ex. ř.). Obě žaloby mají zajisté co do právního základu velmi mnoho společného, přes to však není tu téhož právního základu, odůvodňujícího námitku zahájené rozepře, a bude záležeti na soudu první stolice, by vhodným procesním opatřením zjednodušil a zkrátil řízení o těchto obou žalobách.

Citace:

č. 3655. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 456-457.