Authors:
= Váž. civ., 16 (1934), sv. 2
PDF

Čís. 13804.


Zákon o základních ustanoveních soudního řízení nesporného ze dne 19. června 1931, čís. 100 sb. z. a n.
Do usnesení nařizujícího zajišťovací opatření není opravného prostředku, i když bylo vydáno ve formě usnesení povolujícího exekuci.
(Rozh. ze dne 27. září 1934, R I 1033/34.)
Rekursní soud povolil v opatrovnické věci nezl. manželských dětí exekuci k zajištění pohledávek na výživném proti otcovskému dědu
dětí.
Nejvyšší soud odmítl rekurs otcovského děda.
Důvody:
Jde o zajišťovací opatření vydané rekursním soudem po rozumu § 50 (3) zákona ze dne 19. června 1931 čís. 100 sb. z. a n., když byl proti prvým soudem povolujícímu usnesení stanovícímu vyživovací povinnost dovolacího rekurenta po rozumu § 143 obč. zák., podán rekurs (sb. n. s. čís. 11900). Proti usnesení nařizujícímu takovéto zajišťovací opatření není však podle § 50 (4) cit. zák. dopuštěn opravný prostředek. Je nerozhodné, že zajišťovací opatření bylo vydáno ve formě usnesení povolujícího exekuci, neboť zajišťovacím opatřením může býti podle povahy věci také exekuce zajišťovací, vůbec každé vhodné opatření, jímž se může téhož účelu dosáhnout! (viz Mrština: Zákon o základních ustanoveních soud. řízení nesporného str. 234, a Hora: Soudní řízení nesporné str. 138). Usnesení to jest přes svou formu úkonem v oboru soudnictví nesporného. Ustanovení § 50 odst. (6) cit. zák. týká se též povolení donucovacích opatření nebo jiných vhodných prostředků proti účastníkům, kteří se rozhodnutí soudu nepodrobili, má na mysli vynucení a nikoli zajištění výkonu (což není souznačným s provedením výkonu).
Citace:
č. 7642. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 766-767.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).